Proč se my křesťané tak rádi pohoršujeme? Aneb proč se stydím za reakci na olympijský ceremoniál

Úvodní ceremoniál zahájení olympiády v Paříži byl dlouhou a pestrou show, která ukázala nejrůznější obrazy. Jeden z nich ale víc než všechny ostatní začal okamžitě kolovat sociálními sítěmi a vzbuzovat pohoršené reakce zejména u konzervativních křesťanů. Byla to scéna inspirovaná antickou mytologií, která měla ale podle organizátorů olympiády zároveň podtrhnout symboliku otevřenosti a tolerance.

Proto byla ztvárněna performery ze skupiny tzv. drag queens, tedy příslušníky LGBTQ+ komunity, kteří se – ač muži – stylizují a převlékají do ženských šatů a rolí. Ti zde stáli u přehlídkového mola, po kterém chodili modelové a modelky a na které nakonec sestoupil v aluzi na hostinu bohů i modře zbarvený Dionýsos, bůh vína a dobré zábavy.

Symbolika celkem zdárně kombinovala ohlasy antické mytologie, která bezprostředně souvisí s historií olympiády, s prvky typickými pro francouzskou kulturu, jako je víno, gastronomie, a nakonec i ono jisté libertariánství. Že se to konzervativcům nebude líbit, to bylo dané už předem kvůli účasti LGBTQ+ vystupujících. S trochou nadsázky je asi možné říci, že by komentátoři tohoto ideového nastavení spílali zvrhlosti olympijských her i tehdy, pokud by se při úvodním ceremoniálu zástupci této komunity akorát drželi za ruce a tancovali „kolo, kolo mlýnský“. Podle nich by totiž nejen drag queens, ale ani kdokoli jiný z LGBTQ+ komunity neměl dostávat jakýkoli veřejný prostor, měl by zalézt někam do kouta a ideálně neexistovat. To je takové setrvalé nastavení, na které se u tohoto segmentu společnosti – včetně mnoha konzervativněji naladěných křesťanů – můžeme spolehnout bez ohledu na příležitost a událost. 

Olympiádu už tito strážci těch pravých konzervativních a tradičních hodnot proprali předem. Stačí si vzpomenout, jaké hejty na sociálních sítích z těchto kruhů vyvolávala třeba „nebinární“ česká olympijská kolekce oblečení, nebo dokonce prostý fakt, že na současných hrách má být mezi sportovci poprvé v historii stejné množství žen jako mužů. „Gay lobby“, „genderová ideologie“ a podobné osvědčené kusy ze „strašícího“ repertoáru konzervativců kolem olympiády kolovaly už dávno před zahajovacím ceremoniálem. Scéna tedy byla dobře připravená.

Pak už stačila maličkost. Ve scéně hostiny bohů v rámci části „Festivité“ v jeden moment asi na vteřinu kamera zabírala DJ Barbaru Butch a kolem ní postupně přicházející tančící drag queens takovým způsobem, že při vhodném úhlu záběru vypadá přehlídkové molo jako stůl a s trochou fantazie scéna může připomínat Leonardovu poslední večeři. Kdo viděl živý ceremoniál, jako já, pravděpodobně si toho vůbec nevšiml, protože se tam tento moment jenom mihne a pohybující se a tančící performeři, kterých přichází postupně víc a více, ničím neevokují statickou scénu slavného Leonardova obrazu, nemluvě samozřejmě o tom, že vzápětí všechno přebije ústřední postava celé scénky, tedy modře zbarvený bůh vína a veselí Dionýsos, který přichází jako vyvrcholení celého obrazu. 

Nyní nám ale do hry vstupuje neznámý aktér, který z živého videa udělal statický screenshot právě oné inkriminované vteřiny, získal záběr, který navíc ořízl tak, aby z většího počtu přítomných vystupujících zůstal jen počet plus mínus odpovídající apoštolům na Leonardově malbě, a takto upravený záběr přilepil k obrazu Poslední večeře a posla do světa s otázkou, jestli je v pořádku, že se takto uráží taková ústřední událost v dějinách křesťanství…

Nevím, kde se tato zjevně manipulativní montáž objevila poprvé. Já jsem ji nejdřív zaregistroval na proruských dezinformačních telegramových kanálech, ale brzy začala žít vlastním životem a šířit se zcela virálně napříč různými vzájemně více či méně provázanými kruhy od politické pravice po křesťanské tradicionalisty. Jistě k tomu přispělo to, co zmiňuji výše, že jisté části konzervativního spektra byly doslova natěšené na to, opět se nad dekadentní olympiádou pohoršit. A spojení LGBTQ+ s domnělou urážkou křesťanství, to bylo příliš lákavé sousto, než aby ho nespolkli. A bohužel se na tuto návnadu rychle chytila i „oficiální místa“ a představitelé zejména (ale zdaleka ne výhradně) katolické církve – od francouzských biskupů, přes vlivného amerického biskupa Robert Barrona až třeba po egyptské kopty. Lze velmi dobře předpokládat, že jen málokdo z nich ceremoniál reálně viděl, reakce směřovaly právě na onen virálně se šířící manipulativní výstřižek z něj s příslušným rámováním. 

A tím byla definitivně stvořena chiméra, která začala žít vlastním životem. Nemohu se zbavit dojmu, že tomu bylo tak proto, že zde prostě dotyční vycítili příležitost to „beztrestně“ nandat LGBTQ+ a postavit se zase jednou pro změnu do pohodlné role oběti. To je ostatně něco, čemu my křesťané málokdy odoláme – pokušení kvalitně se pohoršit. Pokud se totiž veřejně a hlasitě na pomyslných nárožích světa pohoršujeme nad zlem a zkažeností – byť třeba zdánlivými – potvrzujeme tím sami přes sebou svou morální nadřazenost a povýšenost. A to, co vypuklo v rámci oné „dobře křesťanské“ reakce na onen manipulovaný screenshot ze zahájení olympiády, byly doslova bakchanálie takového pohoršení a orgie morální nadřazenosti. 

Co na tom, že autor choreografie veřejně prohlásil, že Leonardův obraz pro něj nebyl inspirací – byl samozřejmě okamžitě obviněn z toho, že zatlouká a tutlá svůj skutečný záměr. Jako potvrzující trumf se pak úplně absurdně vytahovaly instagramové posty jedné z účinkujících, která ale už jen ironicky reaguje na rozjetý vlak té pohoršené reakce. A komentátoři na sociálních sítích začali celou scénu pitvat záběr po záběru a vymýšlet si další a další bizarnosti, například, že tam někdo tajně ukazuje penis a podobně. O nechutných komentářích na adresu účinkujících, jejich vzhledu a tělesné konstituce nemluvě. Sledoval jsem celou kauzu na sociálních sítích dost podrobně a nestačil jsem se divit. Celá záležitost začala v mnoha ohledech dostávat rozměr v konzervativních kruzích rovněž dosti oblíbeného žánru konspirační teorie. 

A jako u všech konspiračních teorií, pokud se člověk podívá na celkový obraz, musí si zákonitě klepat na čelo. Pokud by opravdu bylo záměrem autorů ceremoniálu parodovat Poslední večeři a urazit křesťanství, skutečně by tam tato scéna jen na vteřinu problikla? Takovým způsobem, aby si člověk musel ten přenos doslova zastavit a oříznout ho, aby mu to z toho bylo jasné? Jak moc za roh musí někdo myslet a jak moc zlé vůle do toho musí vložit, aby tomuto věřil? 

Když pak organizátoři olympiády napsali, že nechtěli urazit žádné náboženství a pokud se scéna někoho dotkla, že je jim to líto, čili přesně ten druh prohlášení, který je asi správné vydat v případě virální reakce tohoto druhu, ozval se z konzervativního tábora vítězoslavný ryk, že se „přiznali“ a dokonce některé oficiální kanály psaly o tom, jak se olympijský výbor „omluvil křesťanům a katolické církvi“, což je v lepším případě výraz amatérské neschopnosti přečíst text a v horším jen další cílená mediální manipulace, protože vyjádření organizátorů olympiády samozřejmě ani slovem nezmiňuje, že by na té morální panice bylo zbla pravdy a že by se tedy bylo konkrétně křesťanům nebo katolické církvi za co omlouvat. Ale samozřejmě pokud to někdo špatně pochopil, může jim to být líto.   

Konečně, mně je to taky líto. Protože se nemohu zbavit dojmu, že jsme tady my, křesťané, zase jednou veřejně za idioty, kteří naskakují na smyšlenou vlnu kulturní války a hrozně, opravdu hrozně moc se chtějí pohoršit a bubnovat do světa svoji samospasitelnou morální nadřazenost. Která ale na sto honů smrdí farizejstvím.

Účinkující na základě tohoto vyvolaného shitstormu začali dostávat výhružky smrtí, mučením, znásilněním a podobně. Klasický průvodní jev toho, když se rozhicovává nenávist. Proti tomu se ale – nakolik jsem si zatím všiml – žádný z oněch hrubě pohoršených morálních titánů a nejdůstojnějších církevních představitelů vymezit nepotřeboval. 

Hrozně moc bych si přál dožít se toho, kdy křesťané a církve budou schopny veřejně komunikovat pozitivní obsahy, lásku k bližnímu, toleranci a překonávání rozdělení ve světě. Tady se stal přesný opak. A já se za to upřímně stydím.

Autor je starokatolický kněz, komentář je striktně jeho soukromým názorem