Čas od času se i od věřících setkávám s kritikou, že „církev je málo otevřená v otázkách sexu“ nebo že „církev dělá z hříchů souvisejících se sexem horší hříchy než v jiných oblastech“. Určitě je špatné, pokud je téma sexu pro církev naprosté tabu! Zároveň se ale chci církve zastat, protože si myslím, že je přirozené, že se nám o sexualitě nemluví vždy úplně snadno. Rovněž když sexuální selhání považujeme v mnohém za zásadní, nepochybně Ježíš zemřel za všechny naše hříchy a selhání.
V roce 2023 Ekumenická rada církví (dále ERC) vydala velmi dobrou brožuru s názvem Sexuální zneužívání (nejen) v církvi. Autoři s plnou vážností ukazují na specifika sexuálního zneužívání a nabízí i východiska na koho se případně obrátit. Jsem vděčný za tento počin, zároveň si jsem vědom, že existuje i mnoho dalších způsobů zneužití (nejen) v církvi. Proč ERC nevydala další brožuru na téma Zneužívání kazatelny v církvi, Zneužívání zpovědního tajemství v církvi, Zneužívání peněz v církvi atd.? Přece sexuální zneužívání není jediná oblast, na které někteří věřící nebo obecněji řečeno církev ujela nebo ujíždí. Důvodem tohoto velmi dobrého počinu je, že sexuální zneužití v něčem specifické prostě je a řekněme si to otevřeně, v něčem má více devastující dopad na život než jiné zneužití.
Specifikum sexuálního hříchu vidíme ale i v Písmu: „Varujte se smilstva! Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, netýká se jeho těla; kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu. Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě!“ - 1 Korintským 6,18-19. Možná bychom Pavlovi poradili, aby svoje slova tak nehrotil. Nevím, zda v jeho době existovalo sebepoškozování, ale proč nepřidal opíjení, přejídání, sebevraždu? To se přece také týká našeho těla! Odpověď je o pár veršů dříve: „Což nevíte, že kdo se oddá nevěstce, je s ní jedno tělo? Je přece řečeno ‚budou ti dva jedno tělo“ - 1 Korintským 6,16. Specifikum sexuálního hříchu je, že se stáváme s druhým jedním tělem, kdy tělo je více než maso, kosti a kůže. V holistickém pojetí Písma je jedno tělo „jeden celek“ tedy duch, duše i tělo. A to se zřejmě nerozdává na potkání.
Když čteme příběhy různých biblických velikánů, dokonce i těch kteří se dostali do galerie víry v listu Židům 11, pak mnoho z nich ujelo… na sexu. Připomeňme si dva: Samson, který promarnil svojí svoji sílu od Hospodina díky opakovaně nezvládnutému chtíči, David, který byl kvůli Batšebě schopen zavraždit svého nejlepšího velitele. Jak víme, jeho syn Šalamoun šel v jeho stopách. Sice kvůli ženě nikoho nezabil, ale svou sexualitu neovládal. Ještě šílenější je další příběh z Davidovy rodiny, kdy jeho syn Amnón znásilní svoji sestru Támar (2 Samuelova 13).
Nedávno v mediálním prostoru proběhla kauza poslance Dominika Feriho, který byl po mnoha průtazích nakonec odsouzen. Jenže mnoha lidem se trest zdál velmi mírný, navíc vyplavaly na povrch další případy a veřejnost byla šokována, jak malé tresty padaly. Mnoho lidí zcela právem tvrdilo, že někoho znásilnit prostě není jen tak, že to není jako někomu dát facku nebo ukrást něco v krámě.
Chtěl jsem těmito příklady ukázat, že je v pořádku, pokud „církev dělá z hříchů souvisejících se sexem horší hříchy, než je tomu u jiných“. Asi namítnete, že vybírám jen drsné příklady. Ano i ne. Jde-li o násilí, pak je to jasné a naopak je pohoršující jakákoliv bagatelizace, ale text do Korintu o žádném násilí nemluví. Stejně tak někteří starozákonní patriarchové k sexu svoje protějšky nenutili a přesto to Bůh neschvaloval a následky takového chování byly devastující. Tedy ano, nesmíme být v otázkách sexu pokrytci, zároveň si přiznejme, že tato oblast specifická je a nebuďme na církev tak přísní, pokud to tak vidí.
Druhá zmiňovaná oblast se týká otevřenosti. Začtěme se do slov německého bohoslovce Dietricha Bonhoeffera, která jakby byla psána dnes: „Ložnicová tajemství – abych to řekl hrubě -, tj. intimní oblasti se stávají lovištěm moderních duchovních pastýřů. V tom se podobají (i když jejich úmysl je docela jiný) nejhorším bulvárním žurnalistům. Sociologicky vzato tu jde o revoluce zdola, o vzpouru méněcennosti. Cokoli je oblečené, zahalené, čisté a cudné, považuje se od počátku za prolhané, přestrojené a nečisté, čímž se dokazuje jen vlastní nečistota.“ Je jasné, že o sexu je třeba hovořit, ale zároveň je naprosto normální, že se jedná o oblasti intimní, o kterých, jak nakonec píše i Bonhoeffer, se nehovoří a ani nemá hovořit příliš snadno. To pochopitelně neznamená, že se o tom hovořit nemá vůbec. Jistě že má, ale nelžeme si do kapsy, že se o tom hovoří snadno. Tedy pokud, řečeno s Bonhoefferem, nechceme klesnout na úroveň bulváru.
Zároveň ale jako obrovskou chybu vidím, když se z této oblasti stane cosi zásadního, skrze kterou je snaha „nachytat hříšníka“. Ještě jednou Bonhoeffer: „Teologicky vzato je tu dvojí omyl: za prvé je to přesvědčení, že člověka lze oslovit teprve jako hříšníka, když se vyslídí jeho slabosti, případně něco sprostého. Za druhém je to názor, že podstata člověka spočívá v jeho nejvnitřnější, nejintimnější sféře, a ta se pak nazývá niternost, a zrovna v těchto lidských intimitách by měl mít Bůh svoji doménu.“
Pokud se nám o intimních věcech nemluví snadno, je to v pořádku. Řešením je o nich hovořit s důvěryhodnými lidmi. Zároveň sexuální hříchy v něčem specifické jsou. Nikoli v tom, že jsou nejhorší (kdo to posoudí), ale hluboce souvisí s identitou a to je oblast nesmírně citlivá. Církev by se na nich neměla „vozit“, ale trpělivě a citlivě pomáhat lidem, kteří stojí o radu a potřebují pomoc. Těm, kdo se v této oblasti trápí, tak těm, kdo si vědí rady. Co tím myslím? I výše zmiňovaná brožura vydaná ERC ukazuje, že skandály spojeném se sexuálním zneužíváním je třeba brát nesmírně vážně, dokonce v lecčem vážněji než jiná zneužití, jakkoliv každé zneužití je hrozné. To, že byla a je snaha něco z toho zamést pod koberec, je neomluvitelné. Zároveň ale nebulvarizujme a ponechme v církvi intimní oblasti, aby byly... intimní.
Ne abychom skrývali hřích či zneužívání, nebo abychom legalizovali pokrytectví, ale abychom ponechali stud, cudnost, zahalenost a čistotu tam, kde je správné a moudré tyto oblasti nechat zahalené. Možná se někteří budou divit, ale tyto oblasti i dnes skutečně existují a neodkrývat je není pokrytectví!
