Po úspěchu loňských přednášek prof. Jiřího Podolského (záznamy jsou dostupné v archivu), které odkryly obrazy několika světově významných fyziků a astronomů, jenž v různých kulturních a architektonicky pozoruhodných epochách bádali v kulisách Prahy, přichází platforma Dominikánská 8 s novým cyklem debat a přednášek s názvem Příběh jádra.
Čtyři setkání se tentokrát zaměří na objev radioaktivity, jehož aplikace v medicíně, zbrojařství a energetice zásadně ovlivnily dějiny dvacátého století a jsou dodnes společensky třaskavé. V první debatě s názvem Jáchymovské peklo diskutovali o tamějších uranových dolech zakladatel spolku Političtí vězni.cz Tomáš Bouška, vědkyně Marie Davídková a bohemista a syn jednoho z posledních žijících muklů Jan Wiendl. Moderoval Martin Groman.
Nový cyklus přitom začíná právě tam, kde Jiří Podolský ve svých přednáškách vloni skončil, a to u Alberta Einsteina. Československo bylo totiž kvůli jáchymovskému nalezišti uranu dvakrát zmíněno v ním podepsaném varovném dopise prezidentu Rooseveltovi (datován 2. 8. 1939), který následně spustil vývoj atomové pumy. Jednalo se o lukrativní důlní místo, kde se už v 16. století těžilo stříbro a později další rudy. Zatímco těsně před Druhou světovou válkou byl Jáchymov nacisty obsazen, začleněn do Říše a na jeho území pak vznikli první pracovní tábory, během osvobozování se stal kořistí Sovětů, kteří odtud po roce 1945 neodešli a uran vyváželi do Sovětského svazu, zatímco sovětští důstojníci přímo dohlíželi na výkon a podmínky, ve kterých jáchymovští horníci pracovali.
„Po celou dobu těžby uranu byli mezi horníky jak civilní zaměstnanci, tak vězni včetně těch politických,“ říká Marie Davídková. Zatímco jedni dostávali poměrně dobře zaplaceno a následně čerpali alespoň částečné kompenzace, druzí přijímali mnohem větší dávky radonu, jelikož nebyli monitorováni, neměli ochranné pomůcky ani základní hygienické možnosti a na uranu nejenom pracovali ale prakticky nepřetržitě žili.
„Jednalo se o přepestrou společnost lidí různorodého světonázoru, které spojovala zkušenost odporu proti poúnorovému politickému režimu,“ popisuje Jan Wiendl skupinu asi 70 tisících mužů, kteří prošli lágry. Několik posledních přeživších, ale také jejich potomky dnes sdružuje Konfederace politických vězňů, která nikdy nepředstavovala žádnou jednotnou politickou sílu. Usiluje o zachycení mnohovrstevnaté historické zkušenosti, kde nelze černobíle rozdělit role mezi zlé Sověty a hodné Čechy.
V současné situaci, kdy pamětnici neúprosně umírají však vyvstává o to větší potřeba zabezpečit zchátrané hmotné památky – symboly, které by umožnili lidem dotknout se minulosti, jež hluboce poznačila nejenom lidi a krajinu jednoho regionu, ale koncentruje paměť na bolavou éru celé země. „Byli bychom rádi, kdyby zastavení uzavřených okruhem a příběhem bylo mnoho,“ říká Tomáš Bouška. Se spolkem, jenž založil, usiluje o záchranu Řetízkárny, která sloužila jako vězeňská převlékárna, a právě na tomto místě organizuje na konci května festival.
Kromě toho se v poslední době také povedlo převést Rudou věž smrti – bývalou třídírnu uranu – do vlastnictví státu a snad se po letech, kdy byla zavřená podaří prosadit její rekonstrukci. Pořád funkční důl Svornost zas provozují místní lázně, které odtud čerpají radonovou vodu. Existují však torza kolem deseti dalších důlních budov, které by mohli společně zachycovat paměť míst, předmětu a lidí, a tak pomoct udělat další krok k hlubší a objektivnější reflexy.
Záznam debaty naleznete na YouTube nebo v podcastových aplikacích Spotify, Soundcloud a Apple podcasts. Platformu Dominikánská 8 můžete také sledovat na sociálních sítích Facebook, Instagram a X.
Autorka: Zuzana Matisovská
