Melika Yildiz je herečka, studentka vysoké školy a vyznáním muslimka i židovka. Islám ji do života přinesl tatínek – turecký muslim a judaismus pak maminka – česká židovka. O tom, jaké to je, když se pod jednou střechou mísí dvě náboženství, která jsou i díky politickým konfliktům často vnímána jako nesmiřitelná, napsala Melika článek „Ve svitu hvězdy a půlměsíce“.
V něm popisuje, jaké to pro ni bylo vyrůstat v prostředí, kde vedle sebe koexistuje islám i judaismus, obojí rámované v kontextu křesťanských svátků. V čem je tato dualita komplikací a co je naopak přínosem? Jak Melika slaví šabat a dodržuje ramadán? Jak jako malá vnímala Melika svoje neobvyklé jméno a jakým způsobem integrovala obě náboženské perspektivy do svého duchovního života? A změnilo se nějak její vnímání sebe sama po útocích v Izraeli 7. října 2023?
O těchto i dalších tématech Melika Yildiz hovoří v dalším díle Příběhů bez filtru. V rozhovoru popisuje, jakou řečí se u nich doma mluví, jaká kuchyně se vaří a proč je dobré si sama sobě nastavovat hranice. „Jde o to, že se dokážu rozhodnout a nějakým způsobem si určit hranice. A v tu chvíli mám pocit, že dokážu myšlenkami sama sebe nějakým způsobem ne ovládat, ale vědět, že v tuto chvíli se děje tohle a tohle. Mít nějaký odstup a říct si, co chci udělat, dobře, udělám to.
A proto si myslím, že právě dávání si hranic, ale ne z toho důvodu, že by to mělo být vnější, nebo že by to měl být nějaký zákaz, ale spíš, že vlastně sám člověk to vnímá, že ho to může posunout dál, tak to vnímám jako velice obohacující,“ vysvětluje Melika, proč se rozhodla nejíst vepřové maso a o šabatu nepoužívat elektroniku.
Melika také vzpomíná na to, jak jako malá neměla ráda svoje jméno. „Řekla jsem tehdy mámě, že chci, abych se jmenovala Popelka, že Melika je prostě na nic. A máma mi tenkrát řekla, když jsme šly na procházku, že mám udělat výzkum a že se mám ptát po cestě lidí, jaké jméno se jim líbí víc. Bohužel všichni řekli, že Melika, takže jsem zůstala Melika,“ směje se tomu Melika nyní.
V rozhovoru se však dostane i na méně úsměvná témata. Melika vzpomíná na to, jaké bylo dospívání v době uprchlické krize v Česku a jak spolužákům vysvětlovala, že muslim není synonymem pro teroristu. „Začala jsem mluvit o tom, že jsem muslimka. A tím, že jsem o tom začala mluvit, tak díky tomu, že ti lidé poznali někoho, kdo je muslim a kdo vlastně není z těch fotografií z médií ze Sýrie nebo z těch útoků, tak díky tomu si myslím, že se probořila tady tato zeď předsudku,“ popisuje svoji zkušenost Melika.
Ta už během studia střední školy odjela na studijní pobyt do Německa, kde nyní studuje vysokou školu. „Díky pobytu v Německu jsem se naučila být hrdá na to, že jsem židovka, což mi přijde absurdní,“ říká Melika.
V rozhovoru mluví i o tom, že Bůh je jeden a vedou k němu různé cesty. „Jsou to různé cesty a každý si musí vybrat tu svoji. A já se nějakým způsobem snažím jít mezi tou židovskou a muslimskou a najít si tu cestu, ve které mi bude dobře a ve které se pokusím to spojit,“ popisuje Melika Yildiz. „Náboženství mě má posouvat dál a mám skrze něj možnost najít sama sebe.“
V rozhovoru se dotkneme i toho, jak Melika vnímá situaci v Izraeli a ve světě po útocích 7. října 2023. „Musím říct, že od té doby mám strach jak z izraelské, tak z palestinské vlajky. Jakmile uvidím jednu nebo druhou vlajku, tak utíkám. Beru do zaječích a neúčastním se ani pro izraelských ani pro palestinských demonstrací, protože mi přijde, že většinou to jenom polarizuje dál společnost, která už teď je polarizovaná a není tam ten cíl spojit tyto dvě části, ale naopak to ještě rozšiřovat,“ popisuje Melika a dodává, že ne vždy je snadné být muslimkou i židovkou.
„Samozřejmě v nějakých situacích je to pro mě velice těžké, abych si dokázala ustát tu moji identitu. Co se týče muslimské komunity a židovské komunity, tak já právě úplně muslimskou komunitu jako takovou nemám. Tedy v Turecku ano, tam mám svoji rodinu, kterou mám moc ráda. Judaismus pro mě představuje tu komunitu a tradici a islám pro mě znamená to, že se pomodlím večer arabské modlitby a jsem v kontaktu s Bohem, což nechci říkat, že s judaismem to tak nemám, ale je to jiný vztah k tomu náboženství,“ snaží se Melika pro posluchače uchopit způsob, jakým integrovala obě náboženství do svého duchovního života.
Autorka: Tereza Pospíšilová