Svatava a Petr jsou spolu už čtyřicet pět let, z toho jednačtyřicet jsou manželé. Mají spolu tři syny, domov a společné podnikání. Spojuje je toho mnoho. Kromě víry.
Poznali se na plese, oslavili narozeniny a během měsíce a půl spolu začali chodit. Petr v té době slovy své manželky „víru příliš neřešil, neprožíval to“, a to i přesto, že byl z věřící rodiny. To Svatava žádné zkušenosti s vírou neměla, během dětství a dospívání v komunistickém Československu se k ní prý ani moc informací o víře nebo církvi nedostalo.
Během prvních let chození se ale pro Petra situace změnila. „Asi po dvou letech známosti, dospěl (Petr) k tomu, že by se k víře měl vrátit a já jsem proti tomu nic neměla, protože si myslím, že pokud člověk žije podle svého svědomí a podle toho, jak si myslí, že je to správné, tak je jedno, jestli je věřící nebo ne,“ popisuje Svatava ve třetí dvojici rozhovorů z podcastové série Věřte nevěřte, kterou během června vydává podcastový projekt Bez filtru. Autoři se v rozhovorech zaměřili na partnerské dvojice, ve kterých je jeden věřící křesťan a druhý bez vyznání, s každým z partnerů přitom vedou rozhovor zvlášť. V prvním týdnu tak představili Janu a Martina, kteří mají půl roku od svatby a zatím žijí bez dětí. Jako druzí své příběhy sdíleli Marie a David, kteří jsou spolu deset let a vychovávají tři děti.
Svatava s Petrem, o kterých už byla řeč v úvodu článku, představují třetí pár. Když se před čtyřiceti jedna lety brali, měli svatbu na úřadě, aby Svataviným rodičům, v té době státním zaměstnancům, nezpůsobili potíže. O pět později ale došlo i na svatbu církevní, která prý měla velký význam i pro Svatavu: „Když jsem dávala manželský slib v kostele, už jsem věděla, o čem mluvím. Mělo to mnohem větší váhu, že říkám „v dobrém i ve zlém“.“
Svatava proti víře svého manžela nic nenamítá a nikdy ani nebránila, aby k ní vedl i jejich tři syny, sama ale říká, že si neumí představit, co by jí život ve víře přinesl oproti současnému stavu. Její manžel Petr přiznává, že občas toužil, aby s manželkou sdíleli společnou víru, zároveň ale dodává, že jejich život se netočí kolem víry, ale kolem lásky.
„U podobných párů záleží na tom, jak se věřící člověk projevuje,“ odpovídá Svatava na otázku, co by doporučila nevěřícím, kteří randí s křesťanem. „Pokud víra není to nejdůležitější, čemu se musí podřídit všechno a všichni kolem něj, pokud akceptuje, že ten druhý může mít jiný názor, že je stejně dobrý člověk jako ten věřící, pak to není problém.“
Rozhovor se Svatavou můžete poslouchat ve všech podcastových aplikacích, pohled jejího manžela Petra najdete pouze na herohero.co/bezfiltrubonusy.
Autor: Ondřej Havlíček
A copak nevěřící není stejně dobrý člověk jako věřící? Myslela jsem, že takové ponižující předsudky zemřely dávno už před II. vatikánským koncilem. To nemáte skutečné téma např. lidi v obtížných situacích, válku na Ukrajině, dezinformace apod.?
Vírou jsme spojeni se svými předky.Víra to jsou kořeny ze kterých vyrůstáme jako součást národa a tím ho tvoříme.Věřící musí dodržovat přikázání a v žádném případě nemusí respektovat cizí bludy.To dělat může,ale jen po určitou mez.Pak už by to bylo napomáhání moci pekelné a služba Božímu nepříteli,tzn. zrada Boha.Tak daleko věřící nejen že jít nemusí,ale ani nesmí !