V dějinách nacházíme momenty, kdy se najednou rozplyne jinak populární představa vědce jako člověka odtrženého od společenského a politického dění, plně ponořeného do vzdáleného světa abstraktních pojmů nebo nikdy nekončících experimentů, jež nemají bezprostřední dopad nejenom na cenu másla, ale na nic, co běžné lidi zajímá. V takových momentech se naopak zdá, že vědci píšou dějiny.
Ve druhé přednášce ze čtyřdílného cyklu Příběh jádra: Fyzika a štěpení společnosti, který platforma Dominikánská 8 zařadila do svého jarního programu, popsal teoretický fyzik Pavel Cejnar jednu z těchto strhujících epizod – Projekt Manhattan.
Do průběhu spojeneckého programu na vývoj jaderné bomby, který pod tímto názvem v utajení probíhal od roku 1941 v americkém Los Alamos, Oak Ridge, Richlandu a na dalších mnoha místech Spojených států, nahlédla široká veřejnost v roce 2023 díky skvělému filmovému zpracování příběhu Roberta Oppenheimera – amerického fyzika a jednoho z hlavních koordinátorů projektu.
Pavel Cejnar ve své přednášce popsal – srozumitelně i pro nezasvěceného posluchače – základní fáze fyzikálního vývoje a jeho okolnosti, přičemž ukázal, jak důležitým faktorem bylo načasování předchozích objevů. Když v roce 1896 Henri Becquerel objevil radioaktivitu, popsal ji jako „tajemné záření z nitra atomu“.
V roce 1913 na něj navázal Ernest Rutherford, který zjistil, že kladný náboj je v atomu soustředěn v malinkém jádře. Další vývoj však zbrzdila první světová válka a až v roce 1932 přišel James Chadwick s objevem neutronu a protonovo-neutronové struktury jádra. V době, jež předcházela vypuknutí druhé světové války, tak znenadání odstartoval bouřlivý rozvoj jaderné fyziky, který dosáhl v Projektu Manhattan jednoho ze svých dosavadních vrcholů.
Grandiózní projekt zaměstnával víc než 129 tis. pracovníků – 84,5 tis. montérů a stavebníků, 40,5 tis. operátorů, 1,8 tis. vojáků a stovky vědců z celého světa – a už po roce zaznamenal úspěchy v podobě spuštění prvního reaktoru. Projekt Manhattan je tak mj. dokladem toho, jak klíčovou roli sehrává v operacích, které se zpětně jeví co do výsledku velkolepé a co do realizace nepředstavitelné, právě politická vůle. Nevídaná důvěra a kapitál, které dostala tehdejší špička v oboru, přinesly své ovoce.
Už před dvěma lety, kdy se film Oppenheimer dostal do kin, se ve světle útoku Ruska na Ukrajinu zdálo být téma jaderné hrozby nečekaně aktuální. Nebylo těžké si představit atmosféru, v níž čas rychle plyne, nástroje k řešení jsou omezené, rozhodnutí lídrů nezvratná a nepřítel nevypočitatelný. O co víc je tomu tak dnes, osmdesát let od konce války ukončené shozením bomb na Hirošimu a Nagasaki, kdy jsou v čele dvou největších jaderných velmocí vládci nerespektující žádná pravidla.
Záznam debaty naleznete na YouTube nebo v podcastových aplikacích Spotify, Soundcloud a Apple Podcasts. Platformu Dominikánská 8 můžete také sledovat na sociálních sítích Facebook, Instagram a X.
Autorka: Zuzana Matisovská
