Otec na mateřské, tatínek malých dětí, vysloužilý táta, jehož děti už zakládají vlastní rodiny. A taky bezdětný muž, který pomáhá dětem jiných. V podcastu Bez filtru začíná nová série Otcovství, která bude vycházet každý březnový čtvrtek.
Sousloví rodičovská dovolená má většina z nás asi stále spojené se ženami. Zároveň se ale v posledních letech do veřejného prostoru čím dál tím více dostává koncept otce na rodičovské dovolené. A právě zkušeností jednoho z nich uvádí podcast Bez filtru svou novou sérii o otcovství.
Libor Pospíšil se v poslední době stal v mediálním prostoru tak trochu velvyslancem otců na rodičovské dovolené. Dělí se o své více než dvouleté zkušenosti, demytizuje představy o „správném“ paradigmatu péče o dítě a ponouká další otce, aby se do toho pustili taky. Ne snad proto, že by šlo o jednoduchou disciplínu, ale právě naopak.
Šestatřicetiletý rodák z Moravy, který aktuálně žije v Praze, se stal otcem, když dosáhl let Kristových. V té době měl rozjetou slibnou kariéru manažera v oblasti vzdělávání. Tu však přerušil ve prospěch toho, aby nastoupil na rodičovskou dovolenou. Co jej a jeho partnerku k tomuto z tradičního pohledu nestandardnímu rozhodnutí vedlo? Nebylo to zdaleka jen ekonomické hledisko, které rozhodlo. A zjevně by ani nemělo být.
Ať už si o výchově a péči o dítě myslíme každý co chceme, nepochybně musíme cítit, že se staré struktury s generací mileniálů v rolích rodičů mění. U mužů snad ještě markantněji než u žen. Důvody? Zřejmě různé. Jedním z těch ústředních a současně velmi lidských, může být ten, který Libor Pospíšil popisuje jako touhu každé generace být jinou než ta předchozí. Je tedy důležité se ptát, v čem jsme vyrostli my sami a vůči čemu se vlastně vymezujeme. „Já mám pocit, že jsem žil ve vzorcích, které pokračovaly po generace. To, co se dělo pravděpodobně mým rodičům, tak se v nějakých odstínech dělo i mně,“ říká Libor Pospíšil s odkazem na své dětství. To prožil na Hané, takže jedním ze způsobů, jak naplnit tezi o „jinakosti”, se pro Libora stala abstinence.
Tu následovalo rozhodnutí jít na rodičovskou dovolenou. Rozhodnutí, které mezi Liborem a jeho partnerkou vykrystalizovalo po dlouhodobých debatách. Navíc nutno podotknout, že v prvních šesti měsících života syna Elliota se manželé v péči střídali. Na plnohodnotnou rodičovskou dovolenou nastoupil Libor Pospíšil, když bylo synovi půl roku. Které hledisko bylo v případě Liborovy rodiny při tomto kroku rozhodující? „Byla to dvě hlediska. Myslím si, že máme to štěstí, že nám to takhle vychází. Že když já nebudu pracovat, tak že nám to v rodině i tak vyjde všechno. Druhý faktor, pro mě tedy podstatně důležitější, je budování vztahu. A záměrně říkám budování vztahu s manželkou,“ dodává Libor Pospíšil.
Může to znít paradoxně, ale praktickou, dlouhodobou, dennodenní zkušeností s péčí o dítě Libor podle svých slov dosahuje takového porozumění a empatie ve vztahu ke své manželce, že tím vytváří bezpečný prostor pro co možná nejprospěšnější vývoj jejich společného potomka. Tento faktor a jeho viditelný výsledek na podobě jednotlivých vztahů v rodině i jejího celku mohou být jednak odpovědí tradicionalistům, kteří na adresu otců na rodičovské dovolené posílají různé „odborné komentáře”, jednak motivací pro otce smýšlející podobně jako Libor. Ten na své osvětové cestě potkává obě skupiny. Svou pozornost však zaměřuje raději na tu druhou. Za nejcennější považuje ohlasy, ze kterých se dozvídá, že se na základě jeho zkušenosti někdo začal podobnou tematikou ve vztahu zabývat. A to navzdory tomu, že Liborova motivace nezní lákavě. Je ale o to upřímnější: „Doporučuju to ne z toho důvodu, že by to bylo tak strašně jednoduché, ale z toho důvodu, že je to právě těžké.“
Na otázky, zda někdy neměl pocit, že mu něco utíká, a zda jeho žena někdy nelitovala toho, že trávila se synem méně času, Libor shodně odpovídá, že ano. K první z nich podotýká, že vlivem přerušení kontaktu se svou profesí nutně došlo k určité stagnaci. Nicméně pro ženy v Liborově situaci je to tradiční průvodní jev.
K odpovědi na druhou otázku říká: „Obecně to ženy mají prostě těžší. Nikdy nevyhrají tady v tom skrutiniu veřejnosti. Ať udělají cokoli, je to špatně. O to víc to moji ženu štve, že tady z těch rolí nesplňuje nic.“
Asi každého napadne se Libora a jemu podobných otců zeptat, zda by šli, eventuálně zda půjdou na rodičovskou dovolenou v budoucnu znovu. „Kdyby na to přišlo, tak si myslím, že půjdu znovu. Myslím, že se nám to osvědčilo,“ uzavírá Libor Pospíšil, který se svým synem strávil na rodičovské dovolené dva a půl roku.
První část rozhovoru je k poslechu ve všech podcastových aplikacích. Jeho plná verze pak na platformě Herohero. Sérii Otcovství vydáváme každý březnový čtvrtek - bude pokračovat zkušenostmi tatínků se staršími dětmi a uzavře ji rozhovor s Markem Macákem o duchovním otcovství.
Autor: Jannis Moras
