Aby lidé v závěru života měli pocit naplněnosti. Právě o to se snaží manželé a přední paliativní lékaři Ondřej a Regina Slámovi. Čeho lidé před smrtí nejvíc litují? Kde je hranice mezi reálnou pomocí a prodlužováním utrpení? A jak Slámovi otevírají téma smrti doma?
Své pacienty si často “předávají”. Ondřej Sláma, přední onkolog a paliatr, pracuje na ambulanci paliativní medicíny, Regina Slámová potom jako lékařka a vedoucí Centra paliativní péče Brno. Svoji práci, která se zaměřuje na nesnadné životní období, ale vnímají pozitivně.
“Ten čas, který našim pacientům zbývá, není dlouhý. Ale je to čas, který je něčím spešl,” popisuje Ondřej. Následně dodává: “Naší snahou je, aby to období bylo pro lidi smysluplné. Paliativa rozhodně není jen o analgeticích, ale o hledání smyslu, provázení.”
Práci si často berou i domů. “Teď zrovna máme jednoho pacienta, který chodil k manželovi do ambulance a zdálo se, že brzy umře, manžel jej poslal ke mně do péče. On ale od té doby stihl spoustu věcí. Znovu si vzal svoji manželku, se kterou se dříve rozvedl, rozhodl se zaopatřit své dva syny. Manžel se divil, že ještě tak dlouho žije,” nastiňuje Regina, jak dobře jde ještě se zbývajícím časem naložit.
Důležitou složkou jejich práce je také debata s pacienty a rodinou o variantách a délce léčby. Zdravotní péče je v dnešní době na vysoké úrovni a někdy jde mnoha způsoby prodlužovat lidský život. “Řada lékařů v Česku má strach, že udělá nějaký trestný čin, pokud nebude pacientovi stále poskytovat léčbu,” popisuje Ondřej.
“Pokud to vezmeme čistě z pohledu fyzického zdraví, ideálně by lidé umírali na JIP napojení na různé přístroje. Člověk ale intuitivně cítí, že to není dobrá cesta. Lidé by sice žili dýl, ale klíčové je s pacientem vést debatu o tom, jaká léčba mu dává smysl, a jaká už ne,” uzavírá nakonec.
Oba manželé jsou evangelíci, mají tři děti. “Naše děti vnímají nesamozřejmost toho, že se člověk dožije dospělosti,” popisuje jeden z typických rysů rodiny paliativních lékařů Regina. Co dalšího jim jeji práce přináší? A proč s tématem posmrtného života v konverzaci s pacienti sami nezačínají? Poslouchejte v podcastech. O eutanazii si s manželi Slámovými povídáme v dalším dílu podcastu Bez filtru.
Autorka: Alžběta Havlová
Regino a Ondřeji, díky. A hodně síly. – Hodně kultivované uvažování. Pečlivě rozvíjený důraz na kvalitu života a individuální svobodu volby. Jen mě napadá, co se stane, když toto nahrnete na člověka méně inteligentního nebo s naprosto povrchním přístupem k životu. Není z toho spíše zmaten? A třeba i Vy z něj? Nebo mají takoví lidé k rozvinuté péči prostě proporčně horší přístup? – A potažmo konkrétně (a myslím otázku vážně): vlastně nevím, co se stane, kdyby si někdo v hospici přál prostitutku a dva litry slivovice…