Na světě žijí lidé bohatí a lidé chudí. Bohatství světa není rozděleno rovnoměrně. Mnohým to vadí, pokládají to za nespravedlivé. Zdá se jim, že lidé by měli mít všichni stejně, protože si jsou všichni rovni a všichni mají vlastně stejné potřeby. Na těch potřebách prý záleží nejvíc, nikdo by neměl strádat. Nejen umírat hladem, ale ani cítit se méněcenným jen proto, že si nemůže dovolit to, co někdo druhý. Až budou mít všichni stejně, nastane na zemi ráj.
Na síle tohoto přesvědčení nemění nic ani historická zkušenost lidstva. Je poměrně snadno ověřitelnou pravdou, že snad všechny snahy o nápravu světa a o stejné ekonomické postavení všech skončily tragicky. Přinesly jen další utrpení a bídu. Bylo přitom úplně jedno, z jakého politického směru tyto snahy přicházely, jestli přinášely spásu zprava či zleva. Konce byly vždycky stejné.
Proč tomu tak bylo? Proč snahy o nápravu světa nebyly zatím nikdy úspěšné? Protože vycházely z mylných premis. Je iluzí, že všichni mají stejné potřeby. Znám velmi z blízka lidi, kteří ve svém vysokém věku nepotřebují už skoro nic a peníze, které mají, radostně rozdávají tam, kde to někomu pomůže. Naopak znám nemálo lidí bohatých, kteří nikdy neměli dost, protože ani jejich enormně vysoké příjmy nikdy nestačily na všechny hlouposti, které si stihli navymýšlet. V principu ale nejde o věk, potkal jsem to i naopak, staré skrblíky a bohaté mecenáše potřebných.
Co nám k tomu řekne bible? Nejdřív připomenu starozákonní text: Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí, kdo miluje hojnost, nemá nikdy dost. Svatá pravda. Peněz máme vždycky o něco méně, než nutně potřebujeme. Bez ohledu na výši příjmu.
Klíčová je přitom ta láska, milování peněz či majetku. A je úplně jedno, jestli je tím vlastním motivem takové lásky sebeprezentace, totiž možnost pomocí svého majetku prokazovat, že mám větší hodnotu než ostatní, nebo strach z nezajištěnosti. Obojí nakonec vede k pocitům prázdnoty a poznání marnosti.
Bible nás nevede ke snahám o nápravu světa, takové pokusy jsou vesměs utopické a bez šance na úspěch. Jak jsem už připomněl, v minulosti vedly ke katastrofám. Biblická rada je jiná: Dopomozte nuznému a sirotkovi k právu, poníženému a chudému zjednejte spravedlnost, pomozte vyváznout nuznému ubožáku, svévolným ho vytrhněte z rukou! Písmo neřeší, jak odstranit chudobu z tohoto světa, ale jak jednat s chudými lidmi. Ba říká vlastně, že chudoba některých má být motivem k práci jiných, když napomíná zloděje: Kdo kradl, ať už nekrade, ale ať raději přiloží ruce k pořádné práci, aby se měl o co rozdělit s potřebnými.
Aby se měl o co rozdělit s potřebnými! Důvodem k poctivé práci tu není touha po majetku, ba ani touha po vlastním zajištění a zabezpečení. Motivem práce tu je starost o druhé, možnost být štědrý.
Být štědrý ke komu? I k lidem líným, kteří na pomoc druhých spoléhají?
Když Kristus mluvil o dávání, říkal: Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej. Nepřidává k tomu, komu ano a komu ne. Jde ale o princip, o model. Nikoho nemáme ze své štědrosti vylučovat předem. Když jsem se ale snažil vyhovět všem, kteří se na mne obraceli, velmi brzy jsem zjistil, že to je cesta do pekel. Není v lidských silách nasytit všechnu bídu světa. Člověk si musí vybrat, komu ještě může pomoci, a co už je nad jeho síly. Je třeba něco nechat i na pomoci ostatních.
A je třeba dávat víc, než peníze či věci. Je třeba podle Kristova příkladu rozdávat sebe, svůj čas, své síly, své znalosti a schopnosti. Po bohatých zkušenostech života s chudými lidmi jsem dnes přesvědčen, že v naší zemi je chudoba volbou, důsledkem neochoty či strachu něco změnit. Velmi často ale taková volba vyrůstá z bezradnosti. K pomoci někdy stačí jen málo.
Za Rádio 7: Petr Raus
Když má někdo hlad, daruj mu rybářský prut a nauč ho rybařit. Pokud odmítne a chce jenom dostávat další a další ryby, nech ho zemřít hlady. Amen
Autor mne překvapuje svojí neznalostí. Nechť si tedy znalost Bible doplní knihou Lucia Annaea Seneky “O dobrodiních”. Možná pochopí, že poskytovat dobro lidem špatným je cestou do pekel.