Začal nový školní rok. Během prázdnin vídám školáky a studenty méně, ale s příchodem září se už zase objevují v hojném počtu, když chodí do nedalekých škol. Člověk je začne potkávat i jinde. Slyší jejich rozhovory na zastávkách městské dopravy, na ulicích, v parcích. A naráží na představy a názory, které jsou pochopitelně jiné, než jaké měla moje generace.
Ne, nechci soudit ty mladší, nechci říkat, že za našeho mládí bylo všechno lepší, že my jsme byli lepší, a ptát se, kam že ten svět spěje. Toho jsem dalek. Jen si kladu otázku, odkud se ten posun vzal. Mám na mysli docela konkrétní věc, na kterou narazí asi každý, kdo je se současnou mladou generací v nějakém kontaktu. Mnozí z nich jakoby ztratili schopnost věcné argumentace. V rozhovorech neřeknou: „Je to tak a tak z toho a toho důvodu.“ Spíš vyjádří, že to nějak cítí. A to nejen u vztahových problémů, ale i v případech týkajících se okolního světa. Vyhrocený případ mi vyprávěl kamarád: Bavili se se studentem o správě lesa, o schopnostech regenerace lesního prostředí a o potřebě nechat přírodu pracovat samostatně, podle jejích pravidel. Jeho námitka byla: „Já to cítím jinak.“ Příroda ovšem nebude brát žádný ohled na naše dojmy. Její zákonitosti jsou našim pocitům lhostejné.
Nedávno jsem v jednom článku, který pojednával o boji proti rasismu na britských školách, narazil na informaci, že aktivisté na této frontě zpochybňují mnohé fenomény standardního myšlení či správy společnosti. Zejména mě zarazilo zpochybňování objektivity. Ta ovšem byla v euroamerickém prostoru základním pilířem, který vedl k pochopení a následně i využívání našeho světa, co umožnilo vytvořit naši civilizaci a kulturu. Dnes, jakoby už nebylo potřeba vědět, znát a přemýšlet. Jakoby stačilo cítit.
Kde se to všechno vzalo? Vybavil jsem si, co nás učili v hodinách mediálního vzdělávání, jak mluvili o reklamě. Co je to reklama? Nástroj podporující prodej produktů. Reklama ale není prostředkem, který zákazníkovi jen představí určitý konkrétní výrobek a vychválí ho tak, aby si ho koupil. Reklama je síla, která ovlivňuje a formuje zákaznické myšlení. Nejenže nabízí, co je třeba prodat, ale také vyvolává potřebu takový výrobek mít. A nejen ten jeden. Vyrábí si ze svého publika ovlivnitelné zákazníky.
Jakými prostředky svých cílů dosahuje? Omezováním racionálního myšlení a posilováním emočního vnímání světa. Nemyslet, ale cítit—tak vypadá člověk zformovaný reklamou, pracovním nástrojem byznysu, v čele s velkými korporacemi.
Tady mi to došlo. Vždyť mnozí ze současných mladých jsou právě takoví! Kde oni sami vidí vítězství soucitu, rovnosti a spravedlnosti, osvobození lidských emocí od zákonitostí přísné logiky příčin a důsledků, jde ve skutečnosti jen o podlehnutí dlouhodobému tlaku reklamních společností. O další stupeň zotročení světem byznysu. Děti paní reklamy.
Co k tomu říká Bible? Přímo nic, otázky reklamy neřeší, něco ale naznačuje. Když apoštol mluví o potřebě dosáhnout dospělosti, píše: „Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení—lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu.“ Řekl bych, že o to tu jde. O svobodu udržet si soudnost, zdravý rozum, nepodlehnout snahám zbavit nás věcného a kritického myšlení. Protože pak bychom se stali jen snadno manipulovatelnými objekty sloužícími v posledku jen zájmům kšeftu. Obávám se, že právě to se nemalé části dnešních mladých, ale asi nejen mladých, stalo.
Za Rádio 7: Petr Raus
