Člověk míní, pán Bůh mění. Naplánovat si můžete, co chcete, ale vždy je tu riziko, že i přes vaši snahu dopadne nakonec všechno úplně jinak. V mnoha případech spíše hůř. I přesto není třeba rezignovat na vlastní zodpovědnost.
Říká se, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Tato stará lidová moudrost poukazuje nejen na zřejmý fakt, ale obsahuje také skryté varování. Dávej (si) pozor, člověče! Zároveň blíže nespecifikuje, kdo z lidí je více či méně ohrožen. Starý? Mladý? Chudý? Bohatý? Nevěřící, nebo křesťan? Ten, kdo se málo modlí?
„To máte z toho, že nechodíte do kostela!“ komentuje v mém oblíbeném filmu Pětka s hvězdičkou hádku manželského páru drobná stařenka.
Když se budete modlit a budete správně věřící, vše zlé se vám vyhne. Vaše víra v Boha je tou nejlepší pojistkou. Bohužel i takto občas smýšlí někteří lidé. Pojistit si byt? Dítě na úraz? Na co? Když už se má něco stát, tak se to prostě stane. Nehledě na to, že pojišťováci jsou přece všichni vydřiduši a pojišťovny nikdy nic nezaplatí. To se nedá přehlédnout. Zvlášť, když je Země placatá. Ehm, co to povídám. Ačkoli… Čím si můžete být v dnešní době jisti, že? Snad jen smrtí. Většina z nás si však nedokáže vybrat její způsob ani čas.
Je proto zvláštní, kolik lidí spoléhá na to, že zemře, až se jim to bude hodit. Tak například moje kamarádka upozorňovala svou matku, že by bylo vhodné vyřešit majetkové vypořádání v jejich rodině pro případ její smrti. Jeden ze členů rodiny totiž dlužil velkou částku peněz, což by mohlo v případě úmrtí matky vést k dost nepříjemným komplikacím při dědickém řízení.
„Já ještě umírat nehodlám,“ zněla její odpověď před plánovanou operací. Jiná příbuzná nařkla kamarádku z prospěchářství, a dokonce i z rouhání, když se dozvěděla o kamarádčině úmyslu předejít případným problémům.
„Copak to nikdo jiný nevidí? Vždyť to může být opravdu průšvih! A prý, že se rouhám. Ale kdo to bude muset nakonec řešit? A úplně zbytečně? No jasně, že já,“ vysvětlovala mi kamarádka se zoufalstvím v očích.
A jak to dopadlo? Kamarádčina matka přežila operaci jen tak tak, během rutinního zákroku se totiž objevily nepředvídatelné komplikace. Celou věc pak její matka komentovala slovy, že ji má pán Bůh rád. To už se kamarádka neudržela a odpověděla, že ji má pán Bůh rád, protože maminka by zesnula v Pánu a ona by pak musela řešit vypořádání pozůstalosti s exekutory, prodat byt, a to všechno při péči o malé dítě.
Neblahá zkušenost byla ale k něčemu dobrá. Kamarádčina matka souhlasila se schůzkou u notáře, který dal věci do pořádku. Zaplať pán Bůh.
Když nám začne hořet byt, také nejdřív zavoláme hasiče. Bůh je v tomto případě až na druhém místě a věřím, že to chápe. Na rozdíl od některých.