Snad nic jiného nám nepůsobí tolik bolesti, nejistoty a vlastního i vzájemného odsouzení. Matně vzpomínám na nešťastná slova kamarádky, když zjistila, že ten, do koho se zamilovala, má slečnu. „Kdyby aspoň byla blbá!“ Slečna byla ztělesněním dokonalosti. Byla nejen zbožná, společenská, inteligentní, obětavě se starající o postiženou sestru, ale ještě k tomu krásná.
A kamarádka vypočítávala, v čem všem se jí nemůže rovnat. Znám dívku, o níž se všichni shodnou, že je velmi hezká. Navíc je laskavá, talentovaná a už od pohledu působí sympaticky. Myslí si to opravdu všichni, kromě jedné jediné osoby: kromě ní samotné. Znám také příběhy žen, které křesťansky a poslušně pečovaly o krásu vnitřní, ale někdo jim k tomu zapomněl říct, že není hřích být hezká a že je to dokonce potřeba. Že se nemusejí hrbit a schovávat v pytlích, ale mají zářit, protože stvoření nebylo dokonalé, dokud Bůh nestvořil Evu.
Vzpomínám na vyprávění, už ani nevím koho, o eleganci babičky, která byla za všech okolností upravená a už jen podívat se na ni přinášelo potěšení. Krása má působit radost, těšit a utěšovat, probouzet a povzbuzovat. Jasná věc, ale jak jde o nás samé, je to neskutečná dřina, protože k tomu potřebujeme něco víc než jen správnou řasenku.
Mám ohromnou radost, když se setkám s ženami, které už se nebojí být krásné, které prošly vnitřním uzdravením a sebepřijetím. Je jedno, jak mají dlouhé nohy a lesklé vlasy, něco na nich je, mají uvnitř světlo, které se z nich dere ven. Vzpomeňte na rozzářené oči malých holčiček, když jim řeknete, že jim to sluší, ačkoliv ve vašich botách na podpatku nedokáží udělat ani krok. Jsou si jisté samy sebou, protože vědí, kým jsou. Jsou to nádherné děti. Jsou Boží!
Autorka: Kateřina Korábková
Zdroj: Časopis Brána
Kéž by lidé nepřikládali hodnotu tomu, co se za několik let, nebo nanejvýš desetiletí, stane žrádlem pro červy, ale tomu, co přetrvá navěky.
Námět k rozjímání:
Př 31,30 Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály.
P. S. Zajímalo by mě, jak autorka přišla na to, že „stvoření nebylo dokonalé, dokud Bůh nestvořil Evu“ (vlastně nezajímalo, je to celkem jasné: potřebovala odít feministickou agendu do pseudobiblické metafory). Stvoření bylo dokonalé dokonce i před stvořením Adama (Gn 1,31), natož Evy.