Ve čtvrtek 24. června 2021 okolo 19:00 hodiny udeřila na několik obcí na břeclavsku a hodonínsku extrémní bouře doprovázená ničivou silou tornáda. Při takových událostech bezprostředně mezi prvními na místě bývá i tým Střediska humanitární a rozvojové spolupráce Diakonie ČCE. “Minulou neděli jsme v rámci republiky realizovali celocírkevní sbírku, která vynesla více než jeden milion korun” oceňuje ředitelka Kristina Ambrožová, která na místě působila, solidaritu se zasaženými stejně jako spolupráci s dalšími neziskovými organizacemi.
Jak jste prožívala ten konkrétní čtvrtek? Jste na podobné případy zvyklá?
Ve středu v noci se mi prolila bytem voda s bahnem, takže jsme celou noc uklízeli. Bylo třeba se postarat o děti, dovést je do školy, pracovat a vše douklízet. Ve čtvrtek večer jsem si chtěla konečně oddechnout, ale do toho mi začaly zvonit telefony všech kolegů z Diakonie ČCE. Volali mi, ať si okamžitě zapnu ČT24, že se stala strašná věc na jižní Moravě.
Bylo nutné dostat se rychle na místo, protože se formovaly krizové štáby a začínalo se s odklízením. Jako první krok jsme ještě ve čtvrtek v noci vypsali sbírku na pomoc zasaženým vesnicím a lidem.
Je to s něčím srovnatelné, vybavujete si v Česku podobnou katastrofickou událost?
Na této pozici jsem od roku 2018, takže osobních zkušeností s vedením takové akce nemám mnoho. Ale podle zkušenějších kolegů od nás z Diakonie, kteří zažili povodně, je tahle katastrofa dosti jiného rázu. Vznikla totiž během 15 minut, a přitom se z toho zasažení budou vzpamatovávat ještě několik let. Dala by se možná srovnat s bleskovou povodní, ale ani ta nemívá tak ničivé následky.
Po povodních jsou domy samozřejmě naprosto neobyvatelné, ale většina z nich se začne vysoušet a poměrně brzy se dají obývat. Naproti tomu v tomto případě někteří nebudou mít kde bydlet i řadu měsíců.
Rovněž se věnujete projektům Odolná obec a povodně a Adaptace krajiny.
Je to naše dlouhodobé téma, na které se Diakonie od povodní z roku 1997 soustředí. Máme v této oblasti velké zkušenosti, ale zároveň jsme si začali uvědomovat, že přírodní jevy jako povodně a sucho jsou vzájemně velmi propojené.
Loňská zkušenost z Šumvaldu je taková, že se tam rozvodnil úplně malinkatý a bezvýznamný potůček částečně i kvůli tomu, že byl vytěžený pás lesa, po kterém stékala voda dolů. Poté, co se nahromadila, se obrovskou silou rozlila a zasáhla více než 200 domů. To je něco, čemu se dá účinně předcházet, když je daná obec ochotná přemýšlet o těchto jevech v komplexním měřítku.
Je standardní, že se do pomoci na Moravě zapojilo tolik neziskových organizací, které navíc tak úzce spolupracují?
Podle toho, co vím, se jedná o první případ spolupráce v takovém rozsahu. Velkou zásluhu na tom mají především lidé z organizací, které vzhledem ke své významnosti klidně mohli odmítnout, ale rozhodli se naopak tuto spolupráci neziskových organizací iniciovat. Například Člověk v tísni nebo ADRA nám umožnili mentoring v zasažených domácnostech a koordinaci příspěvků pomoci.
Například s Člověkem v tísni nebo Adrou jsme se velmi pružně domluvili, kdo bude monitorovat zasažené domácnosti na kterém území, a s většinou ostatních organizací a nadací zase ohledně koordinace finančních příspěvků pomoci. Nejdůležitější teď je, aby byla pomoc spravedlivá a abychom svou prací naopak neuškodili.
Existuje i nějaká spolupráce s lokálními církvemi?
Mohu mluvit za Českobratrskou církev evangelickou, jelikož Diakonie ČCE je její dceřinou organizací. Naše dobrovolníky ubytováváme přímo na faře naší církve v Břeclavi a od členů tohoto i dalších sborů dostáváme konkrétní nabídky pomoci.
Zároveň jsme minulou neděli v rámci celé republiky při nedělních shromážděních realizovali celocírkevní sbírku, která vynesla více než jeden milion korun. Ta solidarita je opravdu veliká.
Jak vypadala vaše práce v uplynulých dnech?
V pátek jsme poslali první výzvu našim dobrovolníkům, řešili jsme, kde budou spát a kde budeme mít humanitární základnu.
Pracovali jsme také na tiskové zprávě a komunikovali se zahraničními partnery z jiných humanitárních organizací, kteří se nám začali ozývat. V sobotu jsem měla první schůzky se starosty, krizovým štábem, hasiči a dalšími neziskovými organizacemi, které už na místě působily.
Teď přicházíme především s nabídkou finanční pomoci a chceme být schopni vyplácet ji v průběhu příštího týdne. Věříme, že to bude pozitivní signál v této těžké situaci. Zároveň se chceme na místo vracet s odstupem měsíce i dalšího půl roku, roku, abychom sledovali potřeby zasažených domácnosti dlouhodobě.
Jakou roli v celém procesu hrají dobrovolníci?
Celoročně pořádáme školení, abychom měli nejvíce dobrovolníků připravených na takovéto krize. Cílem je proškolit je v krizové intervenci, aby věděli, jak to probíhá a jaké jsou konkrétní kroky pomoci.
To se jim teď velmi hodí, protože se ocitají v ve velmi vypjatých situacích. Předevčírem například naši dobrovolníci obcházeli domácnosti, kde se lidé loučili se zbytky svých domovů, které byly vzápětí kvůli špatné statice strhávány. To jsou strašně citlivé a těžké momenty.
V prvních dnech jsme měli na místě manuální dobrovolníky, kteří doplňovali práci hasičů, armády a těžké techniky. Teď po manuální pomoci není taková poptávka, takže momentálně nám dobrovolníci pomáhají s monitoringem. V praxi to znamená obcházení jednotlivých domácností, zjišťování míry poškození a odhadovaní pomoci, kterou budeme moci zajistit.
Co si myslíte o vlně solidarity, která se v této souvislosti vzedmula?
Je to obdivuhodné. Ale o Češích se obecně mluví jako o štědrém národě, který je ochoten vyjít ven a přispívat na všelijaké katastrofy, které se ve světě dějí.
Samozřejmě když se to týká Česka, tak jsou lidé ještě štědřejší, což se velmi výrazně projevilo v těchto dnech. Pro nás neziskové organizace to je zároveň velká zodpovědnost, abychom pomoc rozdělili spravedlivě a účelně.
Ptali se: Václav Radoš, Sára Kolomazníková