V některých situacích vůbec nevím, jak zvládat své city. Nejde mi vyrovnaně a pokojně pokyvovat hlavou a trousit moudra. Obvykle tehdy ani žádná moudra neznám. Většinou zuřím. Brečím. Vztekám se. Možná to taky znáte. Prostě se mi v tu chvíli zdá, že žádná rozumná reakce k dispozici není. V minulých dnech jsem měla dost příležitostí testovat citovou odolnost.
Strašně žízním po spravedlnosti. Jsem ochotná připustit, že ne vždy rozumím, co tou spravedlností je. Mohu se mýlit a také se mýlím. Ovšem v případech, kde brutální sexuální násilí na slabším není potrestáno (podmíněný trest za trest fakt nepovažuju), se mýlit nehodlám. Bere mě to. Představuju si, že by na místě oběti byla moje dcera. Ta představa je vlastně nemožná, protože žiju v rodině, kde by se něco takového nemohlo stát.
Tak jinak. Představím si, že by obětí byla některá z mých dalších dcer, dívek, které jsem přijala do svého srdce, protože jejich rodiny nefungovaly úplně ideálně. Ty krásné mladé ženy jsou mi nesmírně drahé a mně na nich záleží. Kdybych se dozvěděla, že některá z nich prošla podobným mučením a ponižováním (a co jiného je pravidelné několikaleté znásilňování a natáčení takového jednání, před nímž nemáte ochranu?), nejspíš bych fakt zuřila, vztekala se, brečela a hledala pomoc.
Moje vášnivá mysl hned navrhuje násilné řešení: Jdi tomu chlapovi rozbít držku! Já to ale neumím a vím, že zrovna tohle není správné. Uvažuju dál, co bych tak mohla podniknout. Než mě napadne hledat, jak sestavit, kam poslat a kde zveřejnit nějakou petici, aby byla účinná, někdo jiný, chytřejší a zběhlejší než já, už ji zveřejňuje. Sladkou úlevou je, že se mohu jen přidat. Poděkovat. Podepsat. Schválit. Šířit. Strašně toužím po spravedlnosti.
Modlím se, jak poznat, co můžu prakticky udělat. Neznám tu dívku osobně, ale její osud se mne dotýká. Nějaké řečičky jsou hezké, ale připadají mi neúčinné. Týraná žena potřebuje praktickou pomoc. Měla by zmizet z dosahu násilníka. Měla by mít možnost se léčit. Měla by mít šanci na nový život a pomoc při jeho startu. Existuje možnost poslat peníze na pomoc té nešťastné holce, aby mohla začít svůj život jinak a jinde. Spousta lidí už reagovala a přispěla.
Soucit je Boží vlastnost, která překonává všechny teologické hranice. Dovolává se toho, co je Božího v nás, ať už věříme, čemu chceme. Bůh nás povolává k zastávání se nespravedlivě stíhaných, vdov, sirotků a uprchlíků. Proti uprchlíkům mnozí protestují, protože je jim jejich legitimita podezřelá, no dobrá, ale proti dívce, která prožila peklo, se snad nikdo neodváží mít námitky. Pojďme dát najevo názor. Pojďme reagovat na rozsudek, který se nám může zdát nespravedlivým. Pojďme žíznit po spravedlnosti.
