Snad mi dáte za pravdu, že v těchto dnech zažíváme nevídané věci. Nejenom naše země ale celý svět se dává do pohybu takovým způsobem a v takovém rozsahu a intenzitě, jak bychom si to před měsícem nikdo neuměli představit. Dá se říct, že dohází k silné dekonstrukci současné filosofie, kulturních hodnot a životního stylu.
Tam, kde člověk ignoruje myšlenky velikánů; tam, kde přehlíží tichý Boží hlas; tam, kde se odmítá podřídit autoritám a vysmívá se názorům expertů dělajíce si co chce a jak chce – najednou přichází malý virus ve velikosti desítek nanometrů a celý svět jde do pozoru a najednou národ poslouchá… Najednou spolupracujeme, staráme se o starší lidi, zpomalili jsme životní tempo… Proč? Co to je? Jaká síla?…
Je to stín smrti, před kterým pokleká lidstvo 21 století a my jsme toho součástí. To je ta síla! A zároveň touha po životě. Jako kdyby právě život znamenal více, než smrt. Samozřejmě, že život je o životě a ne smrti.
Je to bezmocnost nejmocnějších, která najednou mění všechno. Nepomůžou super technologie, ani tajné dohody nejbohatších, ani vliv nejvlivnějších. Infikován je senátor, známy herec světového jména i zapomenuté dítě na valašských kopanicích. Statistické křivky nakažených se hrozivě blíží k bodu, kdy se linearita změní v exponenciálu. Nejmocnější žena světa řekla: Když do měsíce nebude vakcína, nakaženo bude 60% populace její země… Její varování otřáslo nejenom celou EU. Onu větu citovali premiéři všech okolitých států. A záběry vojenských náklaďáků s naloženými rakvemi v Itálii budí děs. Nikdo nechce jít „italskou cestou“…
My se dnes scházíme přes internet. Jinak to nelze. Ano, změnili se podmínky: byl vyhlášen stav nouze a ten je zapotřebí respektovat. Zůstáváme doma a budeme striktně dodržovat hygienická pravidla a principy kolektivní imunity. Najednou kolektivní dostává přednost před individuálním. Ne z důvodu kolektivizace, ani moci státu, ale záchrany života. I toho individuálního.
Není to průlomové zjištění? Před měsícem jsme listovali v katalozích s drahými dovolenými, plánovali konference, koncerty… a najednou všechno je zmraženo. A učíme se žit bez toho všeho, co plnilo naše diáře. Nevídaná síla!
Zažíváme bod zlomu. Svět ekonomiky po velké hospodářské krizi se změnil. Filosofové říkají, že holokaust změnil svět filosofie. Perestrojka změnila mapu světa. Pád dvojiček změnil charakter globální vesnice. A euforie 21. století najednou čelí pandemií, která opět změní svět. Tedy přesněji – pandemie ho nezmění. Změní ho člověk, ze kterého se v takovéto krizi vynoří něco nebesky nádherné nebo stín pekelné temnoty, která pak pokryje zemi plazivě jak mlha.
Všechno má svůj čas, praví stařičký Kohelet. Je čas umývat si ruce, je čas dát si vitamin C a posílit imunitu, je čas dělat mnohé skvělé a moudré věci. Je čas cestovat i ustat od cestování. Je čas číst s porozuměním a pak konat. Je čas hledat Toho, kdo ví, proč toto všechno a jaký bude tomu konec. Je čas znovu v tichu života zaslechnout Boží hlas. Dnes již víme, že není hanba nosit rouška.
Nejsem si jist, jestli víme, že není hanba pokleknout před Stvořitelem a říct Mu vše, co máme na srdci. On bude slyšet s porozuměním. Člověk, který hledá Boží odpovědi na současné výzvy, má nejlepší šanci přinést orientační mapu, kterou v této zapeklité křižovatce zoufale postrádáme. Pak máme naději.
PhDr. Ing. Tibor Máhrik, PhD., DipTh. je kazatelem Církve bratrské, dlouholetý pracovník s dětmi. Vedle duchovní služby působí jako vysokoškolský pedagog v oblasti filozofie a etiky. Spolu s manželkou vedou semináře o rodinném poradenství, manželském koučinku, leadershipu a revitalizaci sborů v rámci organizace Teleos.
Autor: Tibor Máhrik
