Zkušenost pandemie a vztah mezi vírou a nevírou. Kolokvium v rámci badatelského projektu „Víra nevěřících“ a pohled na výzvy přicházející ekonomické krize z úst ekonoma Tomáše Sedláčka.
Jedním z diskutérů kolokvia České křesťanské akademie byl i ekonom a vysokoškolský pedagog Tomáš Sedláček, který se v panelové diskuzi zaobíral tezí přenosu víry z jednotlivce na instituce a popsal výzvy ekonomické krize, kterým budeme po covidové krizi jako společnost čelit.
„Nemohlo mě minout, že slovo teologie a technologie, pokud vyřízneme písmena ch, nebo teda chn, tak z technologie se stává teologie, což je taková slovní hříčka, která mi přišla zajímavá a chtěl bych na ní navázat. Já jsem v rámci této iniciativy „Víra nevěřících“ už dlouho přemýšlel na něčím, čemu bych se chtěl věnovat prvních 5 minut a potom zbytek bych se už věnoval přímo Covidu.
My jsme s Markétou společně dělali na tezi, že dochází k jistému stěhování duše, v takovém tom nejpraktičtějším a nejinstitucionálnějším slova smyslu. Tedy, že ta víra věřících dnes už není v srdci věřícího, nebo věřící, ale přestěhovala se do institucí. V tom smyslu lze křesťanství dneska už jen těžko hledat v srdci člověka, až na nějaké, řekněme osobní zážitky osobního Boha. Takže to křesťanství ve své morálce, nebo etice, nebo v té celospolečenské péči o vzdálené, se přestěhovalo do institucí v tom smyslu, že už v tom srdci není. Že nedošlo k expanzi víry, ale že došlo k jakési extrapolaci, tedy přestěhování víry. V tom smyslu, že už dnes člověk necítí etickou povinnost starat se o staré a nemocné, protože ta etická povinnost je nesená institucemi.
Křesťanství ve své morálce, nebo etice, nebo v té celospolečenské péči o vzdálené, se přestěhovalo do institucí.
Kdybych si dneska z toho udělal tak trošku srandu, není to úplně podobenství o kozlech a beranech, ale kdy se Ježíš při posledním soudu ptá, kdy jsi naposled postaral o nemocného, staré, nebo jsi oblékl nahého? Tak ti věřící neví o tom, že jsou věřící, ale jsou překvapeni svou vírou, což se v Novém zákoně objevuje mnohokrát. Tehdy to pravděpodobně byli ti farizejové, ale dnes si dávám sám pro sebe do rovnítka současnou církev. Takhle by vypadal dialog mezi vírou a náboženstvím. Věřící jsou překvapeni, že jsou pozváni do Božího království a ptají se, kdy jsme my nasytili hladového, nebo oblékli nahého a Ježíš jim říká, no ne ty, ale důchodové pojištění. Ty naše instituce zástupně za nás jsou nositelem morálního poslání, proto se dnes neprotestuje eticky, ale protestuje se institucionálně…“
Více ve videu níže.
Zdroj: Halík.cz
