Obecně se říká, že v Bibli se dá najít všechno. Některé neustále dobře naladěné náboženské skupiny se dokonce domnívají, že kdybyste v životě četli jen Bibli a komentáře k ní, uděláte pro sebe to nejlepší, co můžete. Citáty z knihy knih používá kde kdo, neváhajíc je náležitě uplatnit při nejrůznějších příležitostech.
Doba covidová měla v tomto směru jednu výhodu. Na internet se dostalo velké množství bohoslužeb z různých koutů republiky, takže když byl člověk nuceně zavřený doma, mohl si v klidu pustit kázání třeba ve středu ve čtvrtek nebo v pátek, a stále bylo z čeho vybírat. Myslím, že je dobré slyšet více interpretací jedné části Bible od několika farářů, tedy od odborníků. Ani ti se však nemusí na výkladu vždy zcela shodnout.
Už jste si však někdy zkoušeli číst Bibli sami pro sebe, prostě jen tak? Sednout si večer, v klidu a ponořit se do textu? Můj kamarád, ateista, to zkusil. Jednoho dne otevřel poslepu knihu na libovolné stránce a začal číst. Pak mi volal a povídá: „Co to je, prosím tě? Vždyť to nedává žádnej smysl! Nechápu, k čemu mi je v praktickém životě třeba tohle: ´Král jerišský jeden, král ajský, při Bét-elu jeden, král jeruzalémský jeden, král chebrónský jeden, král jarmútský jeden, král lakíšský jeden, král eglónský jeden, král gezerský jeden…´ (Jozue 12, 9-12).“ „To je teda dobrej guláš.“
Blog: Každý začátek je těžký
Řekla jsem mu rovnou, že s tím mu jako laik asi úplně nepomůžu, že jediné, co mě tak napadá je zkusit jinou část. Třeba zrovna tahle je pro někoho jiného. „Jak jinýho? To má být pro všechny, ne?“ Kamarád se ale nehodlal vzdát, a proto to zkusil znovu, tentokrát s Novým Zákonem, konkrétně s Matoušem. Jak by řekl klasik, jeho výklad Písma byl poněkud svérázný, ale ne bez nápadu a v podstatě inovativní, provokující, pro někoho třeba i inspirující.
Můj známý se zaměřil především na praktickou stránku věci. Tak například část verše z Matouše (5, 39): „kdo uhodí tě do pravé tváře, nastav mu i druhou“ okamžitě odmítl s tím, že to odporuje jeho právu na obranu. Nenechá se přece dobrovolně mlátit. Pár praktických připomínek měl i k verši: „modlete se za ty, kdo vás pronásledují“ (Mt: 5, 44). „To je snad návod pro stalkery? A proč se mám postit s hlavou od oleje?“ Těch výtek z jeho strany byla celá řada. „Co pořád měli proti těm celníkům? Jsou přece i horší povolání, ne?“
Ovšem, nezůstalo jen u stížností. Nakonec našel i pár věcí, které by se podle něj daly aplikovat na současnost tak, aby Bible v souladu s jeho přesvědčením splňovala kritérium „živé“ literatury. Zaujalo ho například Podobenství o dvou stavitelích, které považoval za docela slušný návod nejen pro studenty ČVUT fakulty stavební. Dům postavený na písku prostě nebude držet pohromadě, to dá přece rozum.
Pro studenty výrokové logiky našel k zamyšlení verš: „Kdo nalezne svůj život, ztratí jej, kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.“ Právníky by zase mohl zajímat Úděl Ježíšových učedníků: „a když vás obžalují, nedělejte si starosti, jak a co budete mluvit, neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit“ (Mt 10,19). Pro budoucí psychology provozující rodinnou terapii vybral verše: „Neboť jsem přišel postavit syna proti jeho otci, dceru proti matce, snachu proti tchýni, a nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina“ (Mt.10,35- 36).
Jelikož Bible má být přece pro každého, pokračoval můj kamarád v hledání veršů použitelných i mimo akademickou půdu. Jako dobrý námět na thriller by prý režisérům klidně doporučil Uzdravení posedlých v Gadaře nebo pasáž o Vzkříšení dcery Jairovy. pro vyznavače zdravé výživy pak část Jak se postit. Militaristům by zase doporučil: „Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj, nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.“ (Mt. 10,34) Turistům „Ježíš obcházel všechna města i vesnice…“ (Mt. 9, 35) Těm, co si chtějí hrát na Boha „Lidé užasli a říkali: „Kdo to jen je, že ho poslouchají větry i moře?“ (Mt. 8, 27)
Ti, kteří žijí nestřídmým způsobem života, se mohou nechat inspirovat varováním před obžerstvím. Bible sama o sobě však nemůže zaručit, že se těmi samými pasážemi nenechají nesprávně strhnout například lidé trpící poruchami příjmu potravy. Pokud mě někdo bije nebo mi lže s úmyslem ublížit a prosadit svou vůli a prospěch, nemůže automaticky čekat, že mu nastavím i druhou tvář. To si spíš říká o verš z Přísloví 11,6: „Spravedlnost přímé vysvobodí, kdežto věrolomní se lapí do svých choutek.“
Přes počáteční neshody jsme se tedy nakonec domluvili. Bible je živou knihou v tom smyslu, že si v ní může najít něco pro sebe opravdu každý. Nebezpečí nedorozumění nespočívá ani tak v tom, co je psáno, jako ve způsobu, jakým se s psaným textem dále nakládá. Problémem je také prvotní očekávání, se kterým se člověk do četby Bible pouští. Pokud někdo čeká nalezení odpovědi na úplně všechny otázky, bude asi zklamán.