Příspěvky podle tagů
411 příspěvků
Moje cesty časem a prostorem konané už třicet let (nejen napříč naší republikou) jsou také cesty časem. Projíždím nejen městy, ale i svými vzpomínkami. Vzpomínkami na lidi, kteří se mi nějak vytratili ze života. A už nikdy jsme si k sobě nenašli cestu zpět. Nikdy se naše cesty zpátky nezkřížily.
Sdílet
Nedávno někdo reagoval na můj článek, že „realita, ve které jako společnost žijeme, přestává být něco, na čem se dokážeme obecně shodnout. Internet prý nepřispěl k tomu, že jsme jako společnost chytřejší, ale naopak roste počet lidí, kteří jsou bytostně přesvědčeni o tom, že Země je plochá a lety do vesmíru jsou podvod.“
Sdílet
Biřmování volá ke křesťanské dospělosti děcka, která odpoledne potkáte jezdit na kole nebo hrát fotbal. Je toho mnoho, co bychom se měli od dětí naučit. Církev nemá být márnicí, v níž se parta dospělých a dávno biřmovaných mužů tváří jako v posledním tažení. Duchovní přítomnost mladých v církvi se brzy stane jedním z pilířů záchrany a obnovy kredibility římské církve, zamýšlí se v komentáři Zdeněk A. Eminger.
Sdílet
Výhodou vyššího věku je, že toho člověk hodně zažil, hodně viděl, hodně pokazil a mohl se z toho poučit. Některé pokažené situace nebo vztahy spravit už po čase sice nelze, ale vím, že když se v nich někdo mně podobný ocitne, mohu mu vyprávět svůj příběh, sdílet svou zkušenost, a tak ho varovat.
Sdílet
Na symbolické úrovni stále existují oblasti, v nichž je křesťanství vnímáno jako exkluzivistické. U oltáře stojí až na výjimky samí muži, biskupové a kněží žijí stranou od ostatních členů Božího lidu. Ježíš ale rozhodně nebyl exkluzivistický. Stýkal se s lidmi, o něž není zájem ani v dnešní společnosti, konstatuje v glose Zdeněk A. Eminger.
Sdílet
Součástí novely občanského zákoníku by nově mohl být zákaz fyzického trestání dětí. To vzbudilo živou diskusi a ukázalo mimo jiné, jak velká část české společnosti si stojí za právem fyzicky potrestat dítě, protože oni sami tuto výchovu zažili. Děti ale nejsou majetkem rodičů, patří ke stvoření, které jsme jako křesťané povinni chránit a rozvíjet, píše v komentáři Marie Kolářová.
Sdílet
Jsou pocity viny prospěšné? Měly by mít nějakou mez? Existuje nezdravý pocit viny? A co se s ním dá dělat? Pocit provinění úzce souvisí s morálním vědomím a přijetím pravidel společnosti, v níž žijeme. Jak se vyvíjí pocit viny v průběhu života a jak k němu u věřících přispívá církev? Nad tím se zamýšlí psycholožka Markéta Jonczy.
Sdílet
Smrtelná diagnóza dítěte nemusí nutně znamenat odloučení od rodičů a odchod ve sterilním nemocničním prostředí. Pracovníci dětské paliativní péče podporují rodiny v tom, aby si vytvořily společné zážitky a vzpomínky. Stávají se jejich přáteli a provázejí a podporují je i po odchodu jejich potomka, popisuje v rozhovoru Petr Wiselka, který má osobní zkušenost s úmrtím dcery a nyní se věnuje pomoci ostatním.
Sdílet
Dnes jsem vyrazila do práce o něco dříve než obvykle. Potřebovala jsem v obchodě trochu uklidit, než přijdou první zákazníci. Po ránu bylo už docela chladno, mlha se ještě nezvedla a sem tam se k zemi snesl žlutý list. Podzimní nostalgie začíná, napadlo mě a uvědomila jsem si, že vnímám nezvyklé ticho.
Sdílet
Každý zkušený rodič ví, že pokud mají dospívající úspěšně přežít strastiplné roky dospívání, potřebují bezpečné a stabilní rodinné prostředí. Pět ze šesti rodičů 14letých dětí, kteří jsou stále spolu jako pár, je oddáno, zjišťuje nová velká studie od Marriage Foundation. Navzdory trendu, kdy se společnost odklání od manželství, jen 16 % intaktních párů s teenagery se nikdy nesezdalo.
Sdílet








