Církev jménem papeže a snad i většiny svých členů očividně zlidšťuje svůj pastorační přístup k těm, kteří byli na rovině manželství postiženi křížem rozvodu, a k těm, kteří se narodili s homosexuální orientací. Tématu LGBTQ+ se dlouhodobě věnuje americká řeholní sestra Jeannine Gramick, která se mimo jiné soustředí na zlepšení životních podmínek pro chudé a na dostupnost zdravotní péče pro ty, kteří si ji nemohou dovolit. Sestra Gramick loni na podzim navštívila papeže Františka.
V nedávném článku jsme referovali o rozhodnutí Dikasteria pro nauku víry, které se týkalo křtů transsexuálů či možnosti, aby se lidé homosexuální orientace mohli stát kmotry při křtu či svědky u svátosti manželství. Toto rozhodnutí Dikasteria, které zároveň tlumočí vůli papeže Františka, nespadlo z čistého nebe. Navazuje na celou řadu teologických a církevních aktivit posledního desetiletí, jejichž hybatelé se v různých částech světa snaží učinit tuto agendu součástí všednodenního života římskokatolické církve.
Důležitou roli ve formulování základních principů křesťanského postoje k lidem homosexuální a transsexuální orientace, stejně jako k lidem, kteří v nejširším slova smyslu bolestně hledají svoji duchovní a duševní identitu, hraje americká řeholní sestra Jeannine Gramick, jež je rovněž spoluzakladatelkou společnosti usilující o nové způsoby křesťanské služby – New Ways Ministry, která vznikla na přelomu let 1976 a 1977 v diecézi Washington a která existuje a působí dodnes. Sestra Gramick, původně členka Školských sester Notre Dame, byla vlastní kongregací v roce 2000 vyzvána, aby přestala veřejně vystupovat a hovořit o problematice LGBTQ+. To odmítla a raději přestoupila ke Kongregaci Loretánských sester. V roce 2015 jí bylo znemožněno, aby přednášela v diecézi Charlotte v Severní Karolíně, neboť tamní biskup nechtěl, aby se na katolické půdě říkalo něco, co je podle jeho mínění v opozici s římskokatolickým učením.
Těch zákazů a klacků házených pod však nohy bylo mnohem víc. Téhož roku byla sestra Gramick pozvána do Prahy společenstvím Logos jako host Prague Pride. Jak známo, ani zde nebyla vítána. Přednáška, která se měla uskutečnit v prostorách pražské Akademické farnosti u Nejsvětějšího Salvátora a jejíž téma bylo „šikana v církvi“, byla zakázána tehdejším pražským arcibiskupem Dominikem Dukou. Pomocnou ruku podala organizátorům a samotné sestře Gramick Filosofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, kde se přednáška nakonec uskutečnila. Rozhovor s Jeannine Gramick si může čtenář poslechnout ze záznamu Radia Wave.
Uplynulo osm let a sestra Gramick i nadále aktivně působí, a to nejen v otázkách LGBTQ+, ale tak jako i jiné řeholnice různých amerických řádů se neúnavně zasazuje v rozpravě o zlepšení životních podmínek pro chudé a o dostupnosti zdravotní péče pro ty, kteří si ji nemohou dovolit. Dva roky před vydáním dokumentu Dikasteria pro nauku víry, který jsme připomněli výše, poslal František společnosti New Ways Ministry dva dopisy, v nichž ocenil práci této společnosti a nezdolnost a obětavost sestry Jeannine a všech dalších spolupracovníků. Na podzim loňského roku se uskutečnila návštěva sestry Gramick a třech členů New Ways Ministry u papeže Františka, a to přímo v prostorách vatikánského Domu svaté Marty.
„Setkání pro mě bylo hodně dojemné. Ode dne, kdy byl zvolen, obdivuji a miluji papeže Františka pro jeho pokoru, jeho lásku k chudým a k těm, jimž se společnost vyhýbá. Je to lidská Ježíšova tvář naší doby. Papež František ti nahlíží do srdce a jeho oči říkají, že Bůh tě miluje,“ napsala o setkání Jeannine Gramick. V osobním rozhovoru vyjádřila papeži vděčnost za jeho blízkost lidem LGBTQ+.
Ani toto setkání nebylo bezúčelné. Ukázalo, že učitelský úřad církve v součinnosti s papežem umí rozlišovat znamení doby a naslouchat těm, kteří se z mnoha důvodů – i těch, které se týkají sexuální orientace – ocitli na okraji společnosti a církve. Církev jménem papeže a snad i většiny svých členů očividně zlidšťuje svůj pastorační přístup k těm, kteří byli na rovině manželství postiženi křížem rozvodu, a k těm, kteří se narodili s homosexuální orientací a neumí jinak, než milovat člověka téhož pohlaví, řečeno pojmem, který razím, člověka téže celolidské orientace. Vidět Jeannine Gramick u papeže Františka poté, co nedávno přijal kardinála Burkeho, jenž se léta snaží poškodit dobré Františkovo jméno a poslat ho pokud možno zpátky do Buenos Aires, je důkazem, že církev může být pestrým společenstvím věřících, kteří se sice rozcházejí v jednotlivostech, ale nemusí se rozcházet v centrálních tématech vyplývajících z Kristova vykupitelského příběhu.
A tak zatímco papež americkou řeholnici a občanskou aktivistku Jeannine Gramick podporuje a přijímá, v zemích za bývalou železnou oponou a v oblastech a společenstvích, které tak jako sestru Gramick odmítají i základní východiska Druhého vatikánského koncilu a jeho dějinné uskutečňování, jsou titíž lidé pokládáni za renegáty nebo přímo za mravní odpad. Stačí si přečíst některé homilie a myšlenky krajních tradicionalistů, anebo se zkrátka jenom dívat kolem sebe, kdo a jaké zájmové skupiny jsou římskokatolickou církví podporovány, a to bez ohledu na to, jak negativně vystupují a jak temnou, apokalypticky laděnou agendu propagují.
Buďme si však jisti, že na konci našich životů, jak napsal svatý Jan od Kříže, se nás Bůh nebude ptát na to, jak formálně dobře jsme věřili a kolik jinověrců a ateistů jsme přesvědčili o nesprávnosti jejich postojů. Bude se nás v síle jediného slova jedné vteřiny ptát na naši lásku. Když sleduji životní dílo sestry Jeannine Gramick, naplňuje mě to hrdostí a radostí, že mohu být součástí téže církve, v níž ona a její spolupracovníci symbolizují pilíř, bez něhož by církev byla jen dalším zájmovým, po triumfalismu a moci toužícím společenství těch, kteří si myslí, že jsou lepší než všichni ostatní.
…neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním.
(2. ôist sv. Apoštola Pavla Timotheovi 4,3)