Příspěvky podle tagů
985 příspěvků
V posledních letech mnozí z nás sledují vyostřující se společenskou atmosféru kolem tématu minoritní sexuality a genderové identity, kde se chvílemi zdá, že hrozí fyzický střet mezi liberály a konzervativci na Václavském náměstí. V křesťanském prostředí by se napětí kolem tohoto tématu dalo krájet.
Sdílet
Jak zásadní je sdílet se svým protějškem víru v Boha? Co do vztahu přináší to, když tomu tak není? Dokážou být manželé za všech okolností tolerantní? A co se stane, když přijdou děti a otázky výchovy? Tři manželské páry, tři příběhy, šest různých pohledů na věc. Bez filtru uvádí třídílnou podcastovou sérii o tom, jaké může být soužití manželů, z nichž jeden je věřící a druhý nevěřící.
Sdílet
Jak zásadní je sdílet se svým protějškem víru v Boha? Co do vztahu přináší to, když tomu tak není? Dokážou být manželé za všech okolností tolerantní? A co se stane, když přijdou děti a otázky výchovy? Tři manželské páry, tři příběhy, šest různých pohledů na věc. Bez filtru uvádí třídílnou podcastovou sérii o tom, jaké může být soužití manželů, z nichž jeden je věřící a druhý nevěřící.
Sdílet
Když přemýšlíme nad církví, když si vybíráme sbor, pak zvažujeme různá kritéria a mj. i to, co nám to dává. Hodnotíme službu dětem, kázání, chvály, atmosféru a mnoho dalších kritérií. Na tom není nic divného. Zároveň se tento postoj někdy promítá i do toho, jak vnímáme Boha.
Sdílet
V roce 1981 sepsal rusko-britský filosof sir Isaiah Berlin několik poznámek pro přítele, který připravoval jakousi přednášku a žádal ho o pomoc. Zde je několik poznámek, které vypovídají o jeho celoživotní nesnášenlivosti vůči tomu, co pokládal za její zdroj: „Máloco napáchalo větší škody než přesvědčení jednotlivců či skupin (nebo kmenů, států, národů či církví), že oni jsou jediným výhradním vlastníkem pravdy.
Sdílet
Tento text píši několik dní po pokusu spáchat atentát na premiéra naší země. Bez ohledu na politické přesvědčení, měli bychom být zhrozeni, protože zde byla překročena další červená čára. Zdá se, že se stáváme stále méně bezpečnou zemí. Bojíme se ohrožení válkou, která zuří za našimi východními hranicemi, ale možná jsme tím největším ohrožením pro sebe my sami. Nejsem sociolog, politolog, ani psycholog. Jsem teolog. A z této perspektivy píši i následující řádky.
Sdílet
Je potřeba si uvědomit, že člověk, který má za sebou zkušenost života v sektě, může být zraněn, dezorientován, může prožívat ztrátu svých nejbližších osob, které stále miluje, ale není mu umožněno s nimi udržovat kontakty. Je „ostrakizován“, ponižen, cítí se osamocen a často je nucen nově řešit své existenční a existenciální otázky. Je nazýván „odpadlíkem“ a taky se takto cítí.
Sdílet
Po vyhlášení synodálního procesu vytanuly některým českým křesťanům na mysl sněmovní kroužky zakládané v 90. letech ke zhodnocení práce církve a nastolení nových návrhů k jejímu dalšímu fungování. Mnohým se tehdy zdálo, že jejich snaha nakonec vyzněla do ztracena. Podobnou skepsi cítí někteří křesťané po první fázi synodálního procesu u nás. Dosavadní přínosy a budoucí kroky synodu shrnuje v textu Marie Kolářová.
Sdílet
Duchovní prožitek a život tu není proto, abychom jím vyhověli někomu druhému, abychom druhého uspokojili, abychom byli takoví, jak to od nás žádá tradice a církevní bonton. Vědomí Boha a posvátna je dar, který každý z nás musí zúročit tak, jak to dokáže jenom on. Tolerance, dialog, spolupráce a nadhled jsou skutečnosti, které nám pomáhají.
Sdílet
Role pastora dnes nespočívá v přinášení nových informací, kterých je kolem nás spousta. Je nutné učit kritickému myšlení a pomáhat lidem informace třídit a správně jim rozumět. Snažím se lidem pomáhat přemýšlet o jejich víře, rozumět, proč věří tomu, čemu věří, a být ochotní své názory přehodnotit, pokud zjistí, že nejsou argumentačně přesvědčivé, říká pastor a kazatel Evangelikálního společenství křesťanů v Havířově Ondřej Szturc.
Sdílet









