Příspěvky podle tagů
207 příspěvků
Vatikán vyhlašuje každého čtvrt století Jubilejní rok. Ten přivádí do Říma nejen řadu poutníků a s nimi také financí, které na místě utratí, ale také logistické a organizační výzvy. Zároveň je pohonem pro mnohé projekty se sociálním přesahem. Má vůbec v dnešní době smysl zvát do přelidněného věčného města další turistické davy? A týká se Jubilejní rok jen Říma, nebo je povzbuzením pro všechny v těžkých časech? Nad Jubilejním rokem 2025 se v textu zamýšlí Marie Kolářová.
Sdílet
Když si v kostele podáváme ruce na znamení pokoje, podáváme si ruce i s voliči různých politických stran, což ukazuje, jak je církev politicky pestrá. Právě kostel nebo farní společenství mohou být místem, kde se politické rozdíly mohou obrušovat. Myslím si, že církev může hrát velkou roli v budování konstruktivního dialogu ve společnosti, říká v rozhovoru novinář konzervativního slovenského deníku Postoj a církevní analytik Imrich Gazda.
Sdílet
Právě skončené volby do Evropského parlamentu ukázaly, že v Česku i jinde v Evropě nedochází k ústupu proti-evropských, populistických a neofašistických stran, uskupení i jednotlivců. Ať už je vize těchto stran jakkoliv temná a v řadě ohledů nebezpečná vzhledem k budoucnosti Evropy, je třeba rozhodně konstatovat, že římskokatolická církev v Evropě se nejpozději od dob Druhého vatikánského koncilu postavila vahou společenství Božích dětí plně na stranu zastupitelské demokracie a hodnot, které jsou pro Evropu tradiční, typické a nutné k jejímu přežití.
Sdílet
Před časem jsem vyslechla osobní příběh ženy z Královéhradecké diecéze, která se svými spolufarníky absolvovala kurz pro pomocné udělovatele eucharistie, přičemž se až posléze dozvěděla, že na rozdíl od mužských kolegů bude sice moci se svatým přijímáním navštěvovat nemocné, při běžné mši svaté ale tuto službu vykonávat nemůže. Proč? V odůvodnění píše královéhradecký generální vikář Jan Paseka o „shodě v kněžské radě“ a „zachování tradice“.
Sdílet
Týden před Mezinárodním dnem dětí, tedy 24. května, měl na Svatopetrském náměstí za účasti papeže Františka, dětí a dospělých z celého světa, projev italský režisér a herec Roberto Benigni. Dvacet čtyři minut jeho monologu, v němž se obracel k dětem i k papežovi, bylo koncertem povzbuzení a útěchy pro ty, kteří ještě vkládají do dětí naději, že se díky nim svět a církve jednou promění a budou poznamenány něčím z jejich bezstarostnosti a lásky.
Sdílet
Jak zásadní je sdílet se svým protějškem víru v Boha? Co do vztahu přináší to, když tomu tak není? Dokážou být manželé za všech okolností tolerantní? A co se stane, když přijdou děti a otázky výchovy? Tři manželské páry, tři příběhy, šest různých pohledů na věc. Bez filtru uvádí třídílnou podcastovou sérii o tom, jaké může být soužití manželů, z nichž jeden je věřící a druhý nevěřící.
Sdílet
Jednoho večera u židovské rodiny Mortarových zabuší příslušníci papežské gardy s tím, že si přicházejí pro jejich syna Edgarda. Vyděšení rodiče nerozumí ničemu. Nechápou, v čem by se jejich šestiletý potomek měl odlišovat od ostatních sourozenců. Otec se nejdříve pokusí synka vyhodit z okna do náručí svých blízkých. Krajně dramatický okamžik. Edgardo se brání, strašně se bojí, nechápe, oč se tatínek snaží. Vysvětlení dostane rodina vzápětí. Edgardo je katolík.
Sdílet
Po vyhlášení synodálního procesu vytanuly některým českým křesťanům na mysl sněmovní kroužky zakládané v 90. letech ke zhodnocení práce církve a nastolení nových návrhů k jejímu dalšímu fungování. Mnohým se tehdy zdálo, že jejich snaha nakonec vyzněla do ztracena. Podobnou skepsi cítí někteří křesťané po první fázi synodálního procesu u nás. Dosavadní přínosy a budoucí kroky synodu shrnuje v textu Marie Kolářová.
Sdílet
Duchovní prožitek a život tu není proto, abychom jím vyhověli někomu druhému, abychom druhého uspokojili, abychom byli takoví, jak to od nás žádá tradice a církevní bonton. Vědomí Boha a posvátna je dar, který každý z nás musí zúročit tak, jak to dokáže jenom on. Tolerance, dialog, spolupráce a nadhled jsou skutečnosti, které nám pomáhají.
Sdílet
Kdybychom měli říct, co je pravým opakem prodeje výrobků a služeb s nádechem strachu, museli bychom konstatovat, že je to evangelium. Ani církve ve svých dějinách nebyly imunní vůči ideologii strachu, a tak i evangelium – dobrá, nadějná slova plná lásky a naděje – bylo prodáváno jako zboží na trhu, se solidní mírou strašení a všelijakého bububu. Ježíš nás ale učí přistupovat k životu beze strachu a v bezpodmínečné Boží lásce.
Sdílet









