Církev se vždy stavěla k údajným nadpřirozeným zjevením s velkou rezervou. Podle jejího učení je zjevení zakončeno v Ježíši Kristu. On sám je Zjevení. Nepotřebujeme žádné velké zázraky a ani nadpřirozená poselství, důležitější je schopnost vidět, co nám Bůh nabízí.
Současně církev uznává, že Bůh promlouvá prostřednictvím prostých lidí stejně jako prostřednictvím mimořádných znamení. Pro víru není třeba žádné další zjevení. Podobně vysvětloval zjevení kardinál Ratzinger (budoucí papež Benedikt XVI.) v rozhovoru s Viktorem Messorim vydaném pod názvem „Zpráva o víře“. Kardinál tam říká, že „je nutné oddělit hledisko skutečné nebo domnělé nadpřirozenosti zjevení od hlediska jeho duchovních plodů“.
Předcházet zmatkům
Kritéria posuzování zjevení jsou nyní rozvedena v dokumentu nazvaném „Normy pro rozlišování údajných nadpřirozených jevů“ Dikasteria pro nauku víry, zveřejněném 17. května letošního roku. Dikasterium revidovalo dřívější předpisy, které leckdy situaci ohledně zjevení komplikovaly a neumožňovaly dát vhodné pastorační odpovědi. Nedostatečně propracovaná ustanovení ohledně pravomoci biskupů vedla ke zmatkům, kdy se daný biskup vyjádřil ke zjevení, ale jeho nástupce pak zaujal opačné stanovisko. Jindy zase po dlouhou dobu neexistovalo stanovisko žádné. Nové normy upřesňují kritéria pro rozlišování a stanovují postupy, které je nutné dodržovat.
Nelze očekávat, že by se nyní začalo více jevů prohlašovat za nadpřirozené, ba právě naopak. Tento výrok zpravidla nepadne, a to ani ze strany biskupa či biskupské konference, dokonce ani dikasterium nic takového neprohlásí. Výsledkem procesu rozlišování bude škála výroků od těch, které budou deklarovat, že se jedná o jevy inspirované Duchem svatým, přes ty, které upozorní na menší či větší míru rizikových prvků, až po ty, které stanoví s jistotou, že daný jev není nadpřirozeného původu.
Normy stanoví šest možných způsobů závěrečného vyjádření:
- Nihil obstat – v určité duchovní zkušenosti jsou uznány známky působení Ducha svatého, což ale neznamená, že daný jev je nadpřirozeného původu. Biskup je vybízen, aby ocenil jeho pastorační hodnotu a podporoval jeho šíření.
- Prae oculis habeatur – na jedné straně jsou rozpoznána důležitá pozitivní znamení, na druhé jsou vnímány rizikové aspekty vyžadující, aby biskup pečlivě rozlišil obé a vedl dialog s příjemci. Musí být též provedeno doktrinální objasnění, pokud se jedná o spisy nebo poselství.
- Curator – existují kritické prvky, ale fenomén se už široce rozšířil a přínáší i pozitivní duchovní plody. Nedoporučuje se proto jeho zákaz. Biskup by však neměl podporovat tento fenomén, ale hledat a podporovat jiné projevy zbožnosti.
- Sub mandato – samotný fenomén obsahuje pozitivní prvky, současně jsou s ním spojeny osoby, ať už jednotlivci či skupiny, kteří jej zneužívají, např. pro finanční zisk, nemorální činy, alternativní nevyžádanou pastoraci na daném území. Biskup proto musí v konkrétním místě vyvinout iniciativu k uspořádání poměrů, popř. se pokusit o rozumnou dohodu.
- Prohibetur et obstruatur – i když existují některé pozitivní prvky, kritické problémy a rizika s tím spojená se jeví jako velmi závažná. Biskup proto musí vysvětlit, proč tento fenomén je škodlivý a nabídnout katechezi, která by umožnila věřícím pochopit důvody tohoto rozhodnutí.
- Declaratio de non supernaturalitate – dikasterium v tomto případě zmocňuje biskupa, aby prohlásil, že daný jev není nadpřirozený. Toto rozhodnutí musí být založeno na konkrétních a prokázaných faktech a důkazech, jako např. přiznání údajného vizionáře, že lhal.
Na tenkém ledu
V úvodní prezentaci k vydání nových norem kardinál Fernández, prefekt Dikasteria pro nauku víry, vysvětlil, že v minulosti události nadpřirozeného původu vyvolaly růst víry, zbožnosti a bratrství, byly vybudovány nové poutní svatyně sloužící dodnes jako centra poutníků. Na druhé straně v důsledku některých událostí údajně nadpřirozeného původu převládly negativní prvky jako je touha po slávě, moci, zisku, a dokonce docházelo k uplatňování nadvlády nad věřícími a ke zneužívání.
Při vyhodnocování kritérií pro hodnocení jevů budou za pozitivní považována důvěryhodnost a dobrá pověst osob, které o sobě tvrdí, že jsou příjemci zážitku. Důležitá je doktrinální pravověrnost daného jevu a jeho poselství a také „nepředvídatelnost“, tedy jev evidentně nevychází z nějaké předchozí iniciativy. Mezi negativní kritéria patří zjevný omyl, sektářský duch, který vytváří rozdělení v církvi, touha po moci, zisku, slávě či jiném osobním zájmu. Dále pak také psychické problémy příjemce nebo jiné patalogické prvky. Za zvláště závažné považuje dikasterium zneužívání údajně nadpřirozených jevů k ovládání jiných nebo ke jejich zneužívání.
Rozpoznávání údajných nadpřirozených jevů provádí od počátku diecézní biskup v dialogu s dikasteriem. Dikasterium si vyhrazuje právo posoudit morální a naukové prvky konkrétní duchovní zkušenosti, pířípadně i samo přímo vstoupit do prošetřování události. Ještě v nedávné době někteří biskupové chtěli vydávat prohlášení typu „potvrzuji absolutní pravdivost faktů“ nebo „věřící musí nepochybně považovat za pravdivé“. Takováto prohlášení by mohla ve věřících vyvolat dojem, že tyto události jsou důležitější než poselství evangelia a jsou povinni jim věřit. Ve skutečnosti církev vždy, i v případě církevně uznaných zjevení, deklarovala, že dané poselství neobsahuje nic, co by odporovalo víře nebo mravům. Nezavazovala však věřící povinností jim věřit. Katechismus k tomu říká, že úlohou těchto „soukromých zjevení“ je napomáhat k tomu, aby se v určitém historickém období plněji žilo z Kristova zjevení (67).
Zázraky v době virálních videí
Na sociálních sítích kolují zprávy o nových zjeveních nebo viděních, jako např. různé verze se sochami plačící Panny Marie nebo vidění Ježíše Krista, rovněž se znovu opakují spekulace ohledně zjevení ve Fatimě. K nim se v roce 2016 rezolutně vyjádřil emeritní papež Benedikt XVI., když označil články o nezveřejněných částech tohoto poselství za čiré výmysly. Rovněž kardinál Parolin o několik let později prohlásil, že vše co, bylo ve Fatimě řečeno, bylo zveřejněno. Obsah tohoto poselství, jak říká kardinál Parolin, poukazuje k hlavnímu poselství křesťanské víry: že Kristus vstal z mrtvých, žije a je Pánem dějin. Nic z toho však nezabránilo, aby se konspirace ohledně tohoto zjevení dále šířily po sociálních sítích.
Za sporné je rovněž považováno údajné mariánské zjevení v Medžugorje. Papež Benedikt XVI. zřídil v roce 2010 mezinárodní vyšetřovací komisi. V následujících letech probíhala inspekce, závěrečnou zprávu pak obdržel papež František v roce 2014. Později k dotazu na toto téma zmínil různé aspekty tohoto zjevení, a to jak pochybnosti, tak i pozitivní duchovní plody. Poutníci zde prožívají setkání s Bohem a mění svůj život. V roce 2018 jmenoval papež arcibiskupa Henryka Hosera apoštolským vizitátorem, po jeho smrti v roce 2021 se stal jeho nástupcem arcibiskup Aldo Cavalli. Papež také v roce 2019 zrušil zákaz organizovaných poutí. Diecéze a farnosti tak mohly oficiálně pořádat pouti do Medžugorje. Kardinál Fernández vyjádřil naději, že nové normy pomohou dospět k prozíravým závěrům. V mnoha případech se tyto jevy rozvíjely jako lidová zbožnost. A jak dodal, k tomu, aby nějaký krásný jev rostl, není třeba prohlášení o nadpřirozenosti.
Zjevení na hoře Zvir
Osobně považuji za inspirující zjevení na hoře Zvir v Litmanové na Slovensku. V roce 2008 natočil režisér Vít Janeček příběh vizionářky s názvem Ivetka a hora. Film získal na filmovém festivalu v Jihlavě ocenění za nejlepší dokumentární film roku. Režisér nepocházející z katolického prostředí se k tématu dostal čirou náhodou. Zaujala ho postava vizionářky, jejíž zkušenost považoval za autentickou.
Zjevení Panny Marie v Litmanové probíhala v průběhu let 1990 – 1995, kdy jedenáctiletá Ivetka Korčáková a dvanáctiletá Katka Česelková opakovaně vídaly Pannu Marii a rozmlouvaly s ní. V srpnu roku 1995 jim Panna Maria oznámila, že se jedná o poslední zjevení. Poděkovala dětem a řekla jim, že tato zjevení měla probudit lidi z duchovní prázdnoty. Hora Zvir se postupně stala významným poutním místem, kam každoročně přicházejí tisíce poutníků.
Po počáteční vcelku pochopitelné skepsi k možnému zjevení, se Ivetka dostávala do stále většího tlaku k tomu, aby žila život hodný „vzorné vizionářky Očekávalo se od ní, že se stane členkou některé řeholní společnosti. Přestože necítila povolání k zasvěcenému životu, nedokázala tomuto tlaku odolat. Nicméně dobře komunity nepatří nevěděla však, jak se vymanit. Cítila se na konci, vyčerpaná, bez východiska. Ivetka musela dozrát, aby našla svou vlastní vizi. Po všech předchozích zkušenostech zachovávala velkou míru zdrženlivosti, co se týče jakékoliv prezentace.
Přesto se režisérovi Janečkovi podařilo získat Ivetčinu důvěru, takže nakonec souhlasila s natáčením. Janeček k dotazu, co on sám si myslí o pravosti zjevení říká, že nelze oddělit místo od události. Je ale také přesvědčen, že jakýkoliv podnět, který vede člověka k vnitřnímu usebrání, má svoji hodnotu. Pravost zjevení na hoře Zvir je stále předmětem zkoumání, nebylo však shledáno nic, co by bylo v rozporu s učením církve. Můžeme si položit provokativní otázku, zda není tím nejdůležitější obsahem zjevení právě apel na odvahu k vlastní duchovní cestě a k nepodlehnutí pokusům o manipulaci.