Láska k vlasti je ušlechtilá vlastnost, stejně jako láska k národu. Je to zřejmě jeden z nejpřirozenějších citů. Nejspíš se jedná o rozšíření lásky k domovu a k rodině. Lidé, kteří neznají nebo nedokážou cítit vděčnou lásku k domovu, k vlasti, k národu a k předkům, pravděpodobně něco důležitého nepochopili. Na druhou stranu je pravda, že nahlédneme-li pozorně do dějin vlastenectví, rozpaky na sebe nenechají dlouho čekat.
Láska k vlasti a národu totiž velmi často vede k nenávisti vůči cizincům. Tmelení společné identity nevraživostí vůči těm, kdo jsou jiní, kdo „mezi nás nepatří“, je jedním z nejsilnějších pokušení v dějinách lidského rodu.
Varovným příkladem odvrácené strany vlastenectví jsou dějiny židovských obcí v Evropě. V době probuzení a stupňování národního cítění v jednotlivých evropských zemích mívaly tamní židovské obce vážné důvody k znepokojení. Vlastenectví se totiž často projevovalo a někdy dokonce měřilo nepřátelstvím právě vůči Židům. Židé byli pro své odlišnosti chápáni jako cizorodé těleso, zánětlivé ložisko či zhoubný nádor v těle národa.
Jedním z nejnázornějších a zároveň nejotřesnějších příkladů tohoto obecného jevu jsou národní dějiny Ukrajiny. Když se podíváme do odborných prací, které líčí okolnosti vzniku východoevropského chasidismu, tohoto pozoruhodného pozdního květu židovské mystiky, dočteme se, že jedním ze zdrojů oné nezaměnitelné niterné zbožnosti východoevropských Židů byla děsivá traumata. Ano, traumata, způsobená vražedným řáděním kozácké armády Bogdana Chmelnického v první polovině 17. století.
Židé byli v té době ve velmi nezáviděníhodné situaci: Působili jako správci statků, jejichž majiteli byli polští šlechtici. Pro obyvatele Ukrajiny byli tito židovští správci prodlouženou rukou nenáviděné polské aristokracie. V průběhu národně osvobozeneckého boje, ve kterém si Ukrajina vybojovávala nezávislost na Polsku, byli ukrajinští Židé jakožto „hanební přisluhovači“ polských šlechticů přirozený terč národoveckých vášní a hromosvod nenávisti vůči Polákům.
Bogdan Chmelnický (1595–1657), hrdina ukrajinského národně osvobozeneckého boje, byl osobně zodpovědný za bezpočet pogromů, které ukrajinské židovstvo úplně zdecimovaly. Odhady počtu obětí tohoto běsnění se pohybují v řádech desítek tisíc. Bogdan Chmelnický je v židovských dějinách považován za jednoho z nejstrašnějších antisemitů, za masového vraha, srovnatelného s Adolfem Hitlerem. Jeho plán, jak naložit s ukrajinskými Židy, byl totiž jiný, než bylo v té době obvyklé. Židé neměli být jen okradeni, vypovězeni a vyhnáni. Měli být vyhubeni. Byla to tedy v jistém smyslu generální zkouška Hitlerova „konečného řešení židovské otázky“.
A jak je to v současné Ukrajině? Ač to zní děsivě, nelze popřít, že Bogdan Chmelnický udělal pro Ukrajinu mnoho dobrého. A Ukrajinci jsou mu za to okázale vděčni. Mezi nejdůležitější turistické atrakce, čekající na zvídavé návštěvníky ukrajinského hlavního města, patří monumentální socha Bogdana Chmelnického v samotném centru Kyjeva. Jedním z nejvyšších státních vyznamenání současné Ukrajiny je Řád Bogdana Chmelnického. Když pohlédneme do učebnic, ze kterých se ukrajinské děti učí dějinný příběh své vlasti, zjistíme, že Bogdan Chmelnický jakožto vůdce kozácké armády, která osvobodila Ukrajinu od polské nadvlády, je uctíván jako národní hrdina.
Nemusíme dokonce ani otevřít učebnici dějepisu, stačí si v bance pořídit ukrajinské peníze. Na platné pětihřivnové bankovce najdeme umělecký portrét národního hrdiny Bogdana Chmelnického. Skutečnost, že na platné bankovce Ukrajiny je vyobrazen tento člověk, je pro Židy naprosto nepochopitelná. Je srovnatelná s představou portrétu Adolfa Hitlera na platném oběživu v současném Německu.
Případ Bogdana Chmelnického je poučný právě proto, že se na něm mimořádně zřetelně ukazuje, jak velkým pokušením ke lži může být úcta k odkazu předků a láska k vlasti a národu. Pokušením k zametání nepohodlných skutečností pod koberec. Nedá se nic dělat, odkaz předků bývá někdy sporný, dvojznačný, občas vyloženě trapný.
Případ Chmelnického je varovné poučení o tom, že jakkoliv má každý národ s úctou pečovat o svou dějinnou paměť, k této úctě patří nekompromisní oddanost historické pravdě – bez příkras, bez ohýbání a bez zamlčování odpudivých aspektů vlastní národní minulosti.
Sám si to musím občas připomínat. Česká historie totiž patří mezi moje celoživotní lásky. Kdykoliv čtu pojednání o našich národních dějinách a zachvátí mě přitom nadšený obdiv vůči některému národnímu hrdinovi, pomyslím na synovu sbírku zahraničních bankovek, uloženou v dolní přihrádce jeho psacího stolu. Na čestném místě se mezi nimi vyjímá platná pětihřivnová bankovka s nádherným portrétem Bogdana Chmelnického.
Autor je vedoucí katedry religionistiky ETF UK a člen redakční rady Křesťanské revue.
Autor: prof. Pavel Hošek
Zdroj: Křesťanská revue
