Příspěvky podle tagů
491 příspěvků
Jak sarkasticky připomíná jeden z protagonistů dokumentu režisérky Madeleine Gavinové, dynastie Kimů zakazuje Bibli hlavně z toho důvodu, aby se lidé nedozvěděli, kolik z ní Kimové opsali. Důvodem je také umlčování těch, kdo díky své víře získávají vnitřní nezávislost. Křesťané čerpají ze své víry, důvěřují Bohu a jsou odolnější proti ideologické masáži.
Sdílet
V životě je mnohokrát potřebné předat si informace, popsat situaci, nastínit plány. Zbytečná jsou ale mezi skutečnými přáteli slova popisující vnitřní stavy, nálady a pocity. Zbytečná bývají i slova všelijak hodnotící.
Sdílet
Kříž se stal v západní civilizaci poměrně běžným symbolem křesťanství či ochrany, ačkoli šlo původně o popravčí nástroj. Zatímco první křesťané dávali přednost symbolice ryby nebo páva, postupně převládl kříž. Ježíš nepřišel s poselstvím typu „jsem mocný, úspěšný a schopný – tak se vzchop a buď jako já“, přišel si s námi vyměnit místo. Přišel zemřít, jak jsme měli zemřít my. Přinesl nám odpuštění, smíření a nový život.
Sdílet
Jak se dnes Češi vztahují k tomu, co je přesahuje? Lze skrze pohled na české dějiny toto vztahování přiblížit, případně vysvětlit? O to se pokouší kniha rozhovorů Český bůh: hovory o historii, víře a ateismu. Poodhaluje odpor Čechů k institucionalizované víře, provokuje nepotvrzováním představy „nejateističtějšího národa“ a rozebírá pojmy jako „něcismus“, lhostejnost či náboženský analfabetismus.
Sdílet
Když se narodí trojčata musí to být pro rodiče výzva. Když se ale narodí trojčata, u nichž se zjistí, že všechny tři mají mentální postižení, nabývá tato výzva úplně jiných rozměrů. Manžele Marii a Jiřího Vrbovi tohle všechno v životě potkalo.
Sdílet
Papež František při katechezích o duchovním rozlišování kladl svým posluchačům na srdce, že nejde jen o nějakou čistě lidskou dovednost. Správně rozlišovat umí jen ten, kdo se otevře působení Božího Ducha. Vyžaduje důvěrný vztah k Pánu. Bůh chce, abychom ho milovali, nikoli abychom se ho obávali. Chce, abychom byli jeho svobodnými dětmi, nikoli otroky.
Sdílet
Četla jsem takovou knížku o křesťanské lásce. Psali tam, že se máme zdravit, dávat si přednost, nepomlouvat se, pomáhat si, povzbuzovat se a tak. Nejprve jsem si říkala, že to snad samozřejmě každý ví. Takové věci nás přece doma učili od malinka. Co na tom je? A co na tom je křesťanského? S lehkým opovržením jsem knížku dočetla (a trochu přitom přeskakovala) a jako nudnou odložila.
Sdílet
Ježíšovo zmrtvýchvstání, po němž se zjevil učedníkům, aby jim nakonec před očima vystoupil do nebe a vrátil se zpátky ke svému Otci, je, jak se dnes říká, megazázrak, hodnocený jako dvanáct z deseti. Řada bohoslužeb v mé církvi připomíná napříč liturgickým rokem spíše smuteční procesí.
Sdílet
Když se nám někdo svěří, že se mu zjevil Bůh nebo že s Bohem dokonce mluvil, nejspíš pojmeme podezření, že si dotyčný buď vymýšlí, anebo se u něj začíná projevovat duševní onemocnění. V evangelické tradici převládá názor, že Bůh se sice „mnohokrát a mnohými způsoby“ (Žd 1,1) zjevoval v biblických dobách, ale poté se odmlčel, a jediný způsob, jak k nám dnes promlouvá, je skrze slova Bible, tedy pouze zprostředkovaně.
Sdílet
Kdysi dávno se před dětmi nemluvilo ani o zločinech ani o smrti, a o sexu už vůbec ne. Věci se s časem ovšem značně posunuly, dnes je nám jasné, že „něco“ děti vědět musí. A právě o sexu.
Sdílet









