Před několika lety jsem žádala Boha o práci manažerky případových studií ve zdravotnictví, kdy bych byla nablízku mým dětem v Chattanooga. Když jsem jednoho dne v místní zpravodajské relaci slyšela hosta mluvit o case managementu, rozhodla jsem se podíval do nemocnice, kde ta žena pracovala a požádala jsem o práci. S důvěrou a velmi konkrétně jsem se modlila: „Pane, chci tuto práci.“ Práci jsem dostala a já to chápala jako velké „ano“ na mou velmi jasnou žádost.
Mezitím zazníval tichý hlas: „Dávejte pozor, za co se modlíte.“
Dva měsíce po nástupu do práce jsem se cítila tak ztracená, jak jen může být malý míček ve vysoké trávě. Doporučovala jsem vždy mým přátelům, kteří byli v práci nešťastní, aby vydrželi alespoň rok před tím, než se rozhodnou pro změnu. Za stejných okolností jsem sama na svou radu ani nepomyslela. Přesto jsem se modlila konkrétně za tuto práci a měla jsem jednoznačné „ano“ na mou žádost. Vedl mě Bůh ve své vůli, nebo mi prostě dovolil zažít pošetilost mých vlastních rozhodnutí?
Vždycky jsem vzhlížela k lidem, kteří při ztišení byli schopni slyšet Boží hlas. To nikdy nebyl můj případ – alespoň v odpovědích na velmi konkrétní otázky. Bible mi neřekla, zda se mám provdat za mého manžela, co je momentálně prioritou, nebo do jaké práce mám nastoupit. Místo toho jsem se dočítala více a více o Ježíši Kristu.
Možná to byl přesně ten bod?
Těžké okolnosti v práci nás mohou donutit znovu uznat naši potřebu Boha. Začala jsem se modlit za Boží přítomnosti v mém pracovním prostředí. Bude se mnou po celý den? Budu vůní jeho lásky navzdory výzvám? Dovolil by mi pomoci pochopit, v jaké konkrétní oblasti působil? A mohl by mi pomoci dělat dobře mou vlastní práci?
Jeden ze způsobů, skrze který můžeme vidět Boha při práci, je skrze životy zbožných kolegů. Potkala jsem Susan – ženu, kterou jsem viděla tehdy ve zpravodajství. Byla každým coulem typem člověka, jak jsem si jí představovala. Obdivovala jsem její víru v akci a jejího trpělivého ducha i přes náročné zdravotnické kauzy, které řešila.
Nejen to, byla také vynikající případovou manažerkou. Své řemeslo se naučila dobře. Její kompetentní a věrná péče na pozici zdravotní sestry oslavovala Boha. Susan sdílela své naděje na povýšení a já jsem sledovala její práci skrze zklamání, když k tomu nedošlo. Dvakrát. Krátce nato byla pozvána na kobereček do kanceláře šéfa, kde snášela pokárání za něco, co řekla. Susan se místo toho, aby byla defenzivní, omluvila. Obdivovala jsem její pokoru, protože jsem si nebyla jistá, že si zaslouží výtku.
Přesto zůstala oddaná své současné práci. „Cítím, že mě tady Bůh povolal,“ řekla. „Když jsem se Boha ptala, zda mám jít jinam, vždy řekl: „Ne.“
Naklonila jsem se k ní. „Ne? Jste si jistá, že neřekl „Jdi!“?“
Když toužíte po konkrétních odpovědích, vytyčte si za nejvyšší cíl přiblížit se ke Kristu. Vidět obtížný úkol skrze optiku evangelia změní váš pohled, zatímco čekáte na Boží odpověď. Krátce nato jsem obdržela e-mail o pracovní pozici v jiné nemocnici. Modlila jsem se „Pane, pokud to není tvá vůle, nedovol, abych dostala tuto práci.“
Když jsem čekala na pracovní pohovor a následnou nabídku, ohlédla jsem se zpět s vděčností za to, jak se k mně Bůh přiblížil, když jsem procházela tím, co se jevilo jako důsledky špatného rozhodnutí. Požádala jsem Boha, aby mi dal jasně znát buď „ano“ nebo „ne“. Skvělá práce anebo výzva, bylo to jedno. On byl tím, kdo byl pro mne dostatečným. Jsem vděčná, že odpověděl „ano“.
Týden před tím, než jsem odešla, se v mé e-mailové schránce objevila nabídka na nové pracovní místo: „Pomozte nám najít nového ředitele Case Managementu.“
Modlila jsem se „Pane, pokud je to tvá vůle, ať Susan zváží tuto pozici“.
E-mail jsem zaslala Susan s jemným napomenutím: „Jsi si jistá, že řekl: Ne?“
Dalších několik týdnů jsme se modlili a Susan se posunula vpřed s jejím prvním a druhým kolem pohovorů. Čekala na Pána, dokud se její „Ne“ nezměnilo na „Jdi.“ Přijala tuto novou ředitelskou pozici a my jsme se tak společně mohly radovat.
Když se modlíme například za pracovní rozhodnutí, usilujme spíš o Krista, než jen o definitivní odpověď na naše otázky. Někdy uděláme špatné rozhodnutí i když věříme celým svým srdcem a sledujeme Pánovo vedení. Nezapomeňte, že naše srdce jsou klamná a mohou nás jednoduše zradit.
Jsem vděčná, že Boží plán nemůže být narušen našimi špatnými rozhodnutími. Vykupuje všechno, i když jsme promarnili čas. A zároveň nám připomíná, že mnoho z našich osobních rozhodnutí není jen o nás.
Autor: Gaye Clark
Zdroj: thegospelcoalition.org
Foto: unsplash.com
