Výňatek z knihy Smysl manželství – Timothy Keller, Kathy Kellerová
Než přejdeme od moci pravdy k moci lásky, dovolte mi, abych vás jako čtenáře povzbudil. Nevyhýbejte se tomu, říkat si s partnerem pravdu. Kathy v této souvislosti hovoří o „umění ztropit zbožnou scénu“. Nemá tím výrazem na mysli zlostný emocionální výbuch, ale neústupné trvání na tom, aby nás druhý vyslechl.
Před lety jsme se s rodinou přestěhovali do New Yorku, abychom zde zakládali nový sbor, Redeemer Presbyterian Church. Věděli jsme, že to bude časově velmi náročné, zvlášť při mém sklonu pracovně se přepínat. Od jiných pastorů, kteří měli zkušenost se zakládáním nových sborů, jsem se dozvěděl, že mě čeká asi tříleté období mimořádného nasazení. Jinými slovy, budu pracovat víc, než se dá trvale vydržet bez následků na zdraví nebo na rodinných vztazích. A tak jsem Kathy poprosil, aby mi ty tři roky dopřála. Slíbil jsem, že pak se to změní. Všechno se zase vrátí do starých kolejí, ano? Tak dobrá, řekla mi na to.
Ale tři roky uplynuly a Kathy mě požádala, abych se zase vrátil k normální pracovní době, jak jsme se dohodli. „Ještě pár měsíců,“ reagoval jsem. „Ještě musím udělat tohle a tamto. Už jen pár měsíců.“ A tak pořád dál. Měsíce letěly a nic se nezměnilo.
Jednoho dne jsem přišel domů z práce. Venku bylo hezky a všiml jsem si, že dveře na balkon jsou otevřené. Právě jsem si svlékal sako, když jsem z balkonu uslyšel ránu, jako když se něco tříští. A za malou chvíli další. Vyšel jsem tedy na balkon. K mému překvapení tam na podlaze seděla Kathy s kladivem v ruce a vedle ní narovnaný porcelánový servis, který jsme dostali ke svatbě. Na zemi ležely střepy ze dvou rozbitých podšálků.
„Co to děláš?“ vyhrkl jsem.
Podívala se na mě a řekla: „Neposloucháš, co ti říkám. Neuvědomuješ si, že když budeš dál takhle pracovat, zničíš naši rodinu. Už nevím, jak ti to mám říct, abys to pochopil. Nevidíš, jak je situace vážná. Přesně tohle děláš ty.“ A udeřila kladivem do třetího podšálku. Rozletěl se na kusy.
Celý rozechvělý jsem si k ní přisedl. Myslel jsem, že Kathy přeskočilo. „Už poslouchám. Poslouchám tě,“ řekl jsem. Během rozhovoru mi začalo být jasné, že to myslí naprosto vážně. Byla soustředěná jako laser. Mluvila bez vzteku a vzrušení, klidně, ale důrazně. Říkala mi totéž, co celé měsíce předtím, ale tentokrát jsem si uvědomil, jaký jsem byl blázen. Ta doba, kdy budu moci znovu zvolnit své pracovní nasazení, nikdy nepřijde. Stal jsem se závislým na své vysoké výkonnosti. Došlo mi, že s tím musím něco udělat. Kathy viděla, že jí poprvé po dlouhé době naslouchám. Objali jsme se.
Nakonec jsem se jí zeptal: „Když jsem tě tu předtím viděl, myslel jsem, že ses nervově zhroutila. Jak ses dokázala tak rychle vzpamatovat?“
„Ale ne,“ zazubila se. „Vidíš ty tři talířky, co jsem rozbila?“ Přikývl jsem. „Nemám k nim šálky. Ty už se během let rozbily. Měla jsem tři podšálky navíc. Dobře, že sis přisedl, než bych musela rozbít další!“
Trvejte na tom, aby váš partner plnil slovo. A dejte mu právo, aby vás povzbuzoval k témuž. „Raději se navzájem denně povzbuzujte, dokud ještě platí ono ‚Dnes‘, aby se někdo z vás nedal oklamat hříchem a zatvrdit.“ (Bible, kniha Židům 3:13). 2
2 I když byl zmíněný porcelánoborecký incident rafinovaný, není to běžný způsob, jakým by partneři měli zvládat konflikty a řešit ožehavé otázky. Kathy o své fintě se svatebním servisem často říkává: „Zabírá to jenom jednou.“
Autor: Timothy a Kathy Kellerovi
Zdroj: Biblion