Čistota v Bibli byla původně rituální. V Mojžíšově zákoně je stanoveno, jak čistoty dosáhnout: pomocí omývání a očišťování. To byla náboženská povinnost. U Izraelců většina rituálních očišťování představovala hygienickou a etickou očistu. Později v době proroků vidíme, že se klade důraz na etiku. S příchodem Pána Ježíše Krista a sestoupením Ducha svatého se čistota přenesla do oblasti morální a duchovní.
V Bibli pojem čistota popisuje stav lidského srdce naprosto odevzdaného Hospodinu. Čisté srdce, které slouží Hospodinu, ve kterém není nic než láska a touha po Bohu. Takové čisté srdce je cele nasměrováno na Boha. Není rozdělené, je očištěné krví Pána Ježíše. V Novém zákoně vidíme, že Pán Ježíš přenáší význam čistoty a nečistoty do nitra člověka. Sama čistota je v tomto učení stav lidského srdce, které je zcela odevzdáno Bohu a je naprosto osvobozeno od vlivu světa.
V jiném významu čistoty znamenalo odstranění tělesné a duchovní nečistoty. Tělesná nečistota se týkala sexuálního života a duchovní nečistota se týkala uctívání někoho nebo něčeho jiného než Hospodina. Nový zákon učí, že naše tělo má být svaté, protože v něm přebývá Duch svatý, a požaduje od nás sebezapření a osobní zdrženlivost i za cenu osobního utrpení a ztrát.
Jako křesťané čistoty dosáhneme tak, že se určitých tělesných a duchovních věcí zřekneme a vše, každou naši myšlenku a skutek, v poslušnosti podřídíme Pánu Ježíši Kristu. Čistota křesťana začíná uvnitř a projevuje se navenek v celém našem životě. Naše čistota ovlivňuje všechny oblasti našeho života a má velký vliv na naše tělo i ducha. Z tohoto důvodu by nás všechny měla čistota zajímat.
Čistota se projevuje v několika rovinách: v morální a duchovní. Duchovní a morální čistota se projevuje na duchovní rovině naší oddaností Pánu Ježíši a jeho principům spravedlnosti. Ten, kdo žije v duchovní a tělesné čistotě, odráží charakter Pána Ježíše. Duchovně a morálně čistý člověk je věrný Ježíši, odolává pokušení hříchu a je příkladem bezpodmínečné Boží lásky.
Otázka morální čistoty je otázka etiky. Celé dějiny křesťanství jsou otázkou čistoty. Duchovní a morální čistota je předpokladem k tomu, aby si nás Hospodin mohl použít. To se týká nás všech křesťanů. Jak lidí ve vedení, kazatelů a starších, tak řadových členů sboru. Pro toho, kdo se chce nechat použít Pánem Bohem nejen ve službě, ale i v osobním životě a v rodině, by měla být čistota naprosto nezbytná. Zanedbávat, nebo dokonce zavrhovat svoji osobní čistotu znamená ignorovat Bibli.
Zejména u služebníků, kteří stojí v čele, by měla být čistota jako vzor a příklad. Ti, kteří stojí v čele, mají být příkladem morální a duchovní čistoty. Podle Písma je zachovávání čistoty požadováno po každém, kdo chce být vedoucím a služebníkem v církvi Pána Ježíše. Jsme jen lidé a čas od času se stane, že zhřešíme. Kdo poruší oddanost Bohu, manželce a rodině, způsobil velký problém. Bůh a církev sice odpustí, ale mnohdy zůstanou jizvy, bolest a manželství a vztahy se rozpadají.
Když se řekne morální čistota, napadá mě jako první manželská věrnost. Pán Ježíš to v kázání na hoře vysvětluje: Nesesmilníš. Každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci. Snaha a úsilí varovat se pohledů, myšlenek, představ, slov a jednání, které jsou vedeny sexuální touhou. To je to, čím si člověk zachovává čisté srdce. Pán Ježíš v kázání na hoře jasně říká, že i pouhá oblast nečistých představ a myšlenek je hříchem.
Záleží na každém z nás, jaké myšlenky a představy si vědomě promítáme v hlavě. To, že nás někdy něco napadne, něco vidíme nebo slyšíme, ještě není hřích. Problém přichází, když této hříšné myšlence nebo představě dáváme čas a prostor. Lidské srdce zahrnuje rozum, vůli a city. Platí to jak pro muže, tak pro ženy, v manželství i před manželstvím. Dnešní situace není vůbec jednoduchá. Jak pro svobodné, lidi v manželství, tak pro mládežníky před manželstvím. Ochrana a obnova našeho čistého srdce je záležitostí našeho každodenního osobního úsilí. Základem je modlitba, Bible a vzájemné povzbuzování a podporování.
Apoštol Pavel píše do Tesaloniky, aby se křesťané zdržovali necudnosti (1 Tes 4,3). V řečtině je pro slovo necudnost použito slovo „porneia“, od tohoto řeckého slovíčka pochází slovo pornografie. Tento řecký výraz zahrnuje všechny Bohem zapovězené sexuální praktiky. Je to proto, abychom si neubližovali ani v manželství, ani před manželstvím. Bůh nás chce mít čisté. Jeho vůlí je, abychom byli svatí. Čistota je Boží plán pro každého z nás.
Křesťané by i dnes měli být morálně, eticky a sexuálně čistí. To znamená vyhýbat se všemu, co je neslušné. Vyhýbat se všem skutkům a myšlenkám, které vyvolávají touhu, které jsou v rozporu s manželským slibem. To zahrnuje i naše sebeovládání. Týká se to těch, kdo jsou sami, i těch, co žijí v manželství. Manželství je svazek jedné ženy a jednoho muže, jak to ustanovil Bůh.
Cizoložství, smilstvo a další příklady sexuální nemorálnosti jsou z Božího pohledu hříchem, který je současnou společností tolerován, mnohdy i podporován – současná praxe, kdy spolu žijí nesezdaní mladí svobodní lidé, tak je pro mnohé přijatelná. Týká se to i některých našich sborů. Sexuální čistota nás vede k sebeovládání. To je jedno z ovocí Ducha svatého. A sebeovládání nás vede k čistotě a ke svatosti. V našich rodinách a sborech bychom měli mluvit s našimi dorostenci a mládežníky více o Božím plánu s lidskou sexualitou. Měli bychom najít zlatou střední cestu. Špatné je mlčet, ale i mluvit hodně a dovolit v této oblasti naprosto všechno.
Když se mezi křesťany zmíní čistota, přijde mi na mysl čistota srdce (Mt 5,8 a Žalm 73,1). Být čistý, mít čisté srdce podle Bible, znamená být Boží milostí vysvobozen z moci hříchu a usilovat činit Boží vůli, líbit se Bohu a usilovat být jako Pán Ježíš. Mít tentýž postoj srdce jako Ježíš, milovat spravedlnost, bližního svého, žít v Boží přítomnosti a nenávidět zlo a hřích. Být čistý znamená i být pravdivý v lásce. Milovat bližního svého jako sebe samého.
Naší čistoty se týká i to, co vychází z našich úst nebo dnes i z naší klávesnice. Tím, co řekneme nebo napíšeme, se můžeme znečistit. Můžeme tím napáchat škodu lidem kolem nás. Je důležité přemýšlet o tom, co řekneme nebo napíšeme: Je to užitečné? Komu tím pomůžu? Je to milosrdné a laskavé? Mám v srdci lásku? Protože čím naše srdce přetéká, to naše ústa mluví.
V příběhu o Gedeonovi čteme o bitvě s Midjánci. Bůh se snažil zmenšit armádu Izraelitů z 32 000 bojovníků na pouhých 300. Bůh je mocen jednat s malým množstvím vybraných vojáků. Těch, co měli „čisté ruce“ a dávali si vodu k ústům, bylo jen 300. Bůh si v tomto případě použil ke zničení obrovské armády hrstku lidí s čistýma rukama. Morální a duchovní čistota je základní předpoklad k tomu, abychom byli pro Hospodina použitelní.
Někdo si možná myslí, že s čistým srdcem se člověk rovnou narodí nebo ho od Pána Boha dostane při obrácení. Modlíme se a zpíváme to v písničce: „Srdce čisté stvoř mi, ó Bože!“ Někdo si to může představovat tak, že nám ta čistota bude nějak dána. Ale být čistý je proces – na celý život. Je to výsledek modliteb, následování Krista, působení Božího slova a Ducha svatého a Boží milosti. Právě Boží slovo je síla, která nám ukazuje cestu a poukazuje na to, co je pravda.
Skutečná čistota našeho života a srdce se rodí v zápasech na kolenou a v bolesti. Být čistý a mít čisté srdce je dar milosti, ne hotové dílo. Je to věc, která nikdy tady na zemi nekončí. Když už křesťan zhřeší, je dobré přijít za Bohem a prosit o odpuštění. Velkou inspirací je příběh krále Davida. Když byl král David usvědčen z hříchu, udělal několik důležitých kroků: Vyznal hřích, odpustil sám sobě, přinesl ovoce pokání… A já dodávám, že je nutné požádat o odpuštění i lidi, kterým bylo ublíženo.
Duchovní čistota je také aktuální. Hleďme na příklad proroka Daniela, který se jako mladík odmítl poskvrňovat pokrmem velmi pravděpodobně obětovaným modlám. Naše doba je velmi zmatená. Já ve své sociální bublině vidím u nevěřících rostoucí zájem o novodobé pohanství, víru v osud a magii, svět andělů, duchovních bytostí, různých energií a magických rituálů, okultismu a čarodějnictví. Roste také popularita různých druhů cvičení, která pocházejí z nekřesťanských náboženství a při kterých se přijímá duchovní pozadí, jež je s následováním Ježíše Krista naprosto neslučitelné.
K tomu patří i velký zájem o různé druhy alternativní medicíny, spojený s hledáním pomoci a úlevy v nemoci, kdy klasická medicína nepřináší rychlé a jasné výsledky. Z vlastní zkušenosti kazatele vím, že se to týká i některých křesťanů. Přitom to, že něco funguje, neznamená, že je to duchovně v pořádku. Bible naprosto jasně říká, že naše účast na jakékoliv praktice nebo formě okultismu nebo ezoteriky je hříšná a pro křesťana nepřijatelná.
Chci tu zdůraznit, že i nevědomá účast na těchto praktikách může člověka ovlivnit a duchovně znečistit, proto je třeba s touto oblastí neexperimentovat a nedomnívat se, že se nám nic nemůže stát. Boží a náš nepřítel hledá, jak by nám mohl škodit.
Autor: Jiří Serbus
Zdroj: Časopis Brána
Nemám ráda slovo čistota. Užívá ji vždy ten, kdo se cítí být nadřazen. Ten, kdo sebe nebo ostatní úzkostlivě hlídá a rád trestá. Důsledek je ten, že se s ním, nebo v jeho blízkosti nedá žít. Čistota sexuální, rasová (holokaust), nebo i čistota víry jsou věci, které neexistují. Neexistuje člověk, který by se neohlédl za hezkým člověkem jen proto, že je hezký. No David svým pokáním život manžela nevrátil a jeho čin byl úmyslný. Neexistuje člověk, který nepochyboval o své víře, o víře své denominace, člověk totiž není robot, ale myslící a cítící bytost. IA ta “rasová čistota” s tímto souvisí a přímo na předchozí čistoty navazuje. Vychází ze stejného základu – z pocitu nadřazenosti a pýchy, že já (a má parta) jsme lepší, ctnostnější, mravnější,… než ti druzí. Hitler jen navázal na křesťanské pronásledování židů ve středověku. Čisté srdce se pozná tak, že člověk o čistotě nemluví a lidé kolem něj se cítí svobodně a přijímaní.
Jo, jo, nejdůležitější je 6. přikázání.
A hlavně zůstat v jednom manželství. Bez ohledu na to, zda používá násilí (fyzické i psychické), je závislák, prochlastá majetek, hlavně když chodí do kostela správně oblečen.