Když jsem měl napsat pár slov k nové knize Smích a pláč od Lukáše Targosze, nemusel jsem se do čtení nijak nutit. Četl jsem ji jedním dechem a se stejnou chutí jako jeho předešlou práci Křesťanství v pěti slovech. Autor v ní představuje církev jako komunitu plnou paradoxů, kde se potkává radost s bolestí, víra s pochybností a pravda s láskou. Právě tento poctivý pohled bez příkras dělá z knihy tak silný zážitek.
Lidé dnes církev často vnímají buď jako organizaci provázanou s politikou, nebo jako instituci usilující o zakonzervování takzvaných „tradičních hodnot“. Targosz v ní připomíná, že Ježíš založil společenství zcela jiné: barevné, živé, radikální a fascinující. Patří do něj i ti, kteří byli společností jakkoli vyloučeni.
My lidé máme tendenci paradoxy potlačovat. Ve strnulejších církvích se křesťané bojí projevovat radost, aby to s ní „nepřehnali“, a v těch přehnaně entuziastických zase mlčí o svých problémech, aby nebyli podezíráni z neduchovnosti. Targosz proto velmi aktuálně připomíná známou výzvu apoštola Pavla: „Radujte se s radujícími, plačte s plačícími.“
Bůh a lidská bolest
Silná je pasáž, kde autor varuje před falešnou útěchou lidem procházejícím osobní katastrofou. Jóbovi přátelé v Bibli jsou dostatečným odstrašujícím příkladem, jak neutěšovat. Targosz zde čerpá i z vlastní zkušenosti, když s manželkou Ditou procházeli temným obdobím její zákeřné nemoci. Výborný je jeho postřeh, že Bůh v Kristu nevidí především diagnózu – vidí za ní celistvého člověka.
Autor zároveň boří populární mýtus, že „všechno se děje z nějakého důvodu“. Pokorně poukazuje na to, že bolest není Božím záměrem, ale jeho nepřítelem. A přesto ani ona nemusí zůstat bez užitku – Bůh z ní může nechat vyrůst hlubší blízkost mezi lidmi, kteří si v těžkých chvílích stanou oporou.
Vedle teologických hloubek nabízí kniha i velmi praktické rady: od konkrétně formulovaných proseb v modlitbě přes rozvržení sil a péči přátel až po zdravé nastavení hranic ve vztazích.
Kořeny v letničním hnutí a kvas rané církve
Ačkoliv je Lukáš Targosz neobyčejně sečtělý teolog, otevřeně se hlásí k letničnímu hnutí, ze kterého sám vychází. Vrací se k jeho počátkům na začátku 20. století a připomíná, jak silný důraz tehdy letniční kladli na boření rasových, sociálních i genderových bariér. Dnes je přitom toto hnutí často redukováno jen na „mluvení v jazycích“ či vyhrocenou „prosperitní teologii“.
Jako zdravou protiváhu předkládá autor obraz raného křesťanství v Římské říši. To, co přineslo trvalou změnu západních dějin, nebyl hlasitý nátlak, ale „trpělivý kvas církve“. Některé věci prostě neuspěcháme – dělají se postupně a v tichosti.
Pochybnost, láska a pravda
Jedním z nejlepších teologických momentů knihy je kapitola o pochybnostech. Církev je z definice komunitou uctívajících a pochybujících zároveň (Mt 28,17). Pochybnosti jsou nezbytné k tomu, aby víra nezakrněla. „Uctívající se učí pochybovat a pochybující se učí uctívat,“ píše autor. Snaha vyřešit všechny otázky bývá jen maskovanou touhou mít všechno pod kontrolou. Targosz trefně připomíná, že odpovědi začali učedníci v evangeliích hledat až poté, co Ježíše začali následovat.
Skvěle vyznívá i kapitola o tenzi mezi láskou a pravdou. Církev nemá volit jedno, nebo druhé, musí unést obojí. Autor to shrnuje do nádherné metafory: „Kdyby byl život šachovou partií, láska by byla dámou a pravda králem.“
Neméně osvěžující je autorův nekompromisní postoj k pomluvám a nešvarům v komunitě (kapitola Zastavený šepot). Málokterý kazatel se pouští do tak oblíbeného hříchu s takovou rázností. Léčbou je podle Targosze odvaha ke zdravé a přímé konfrontaci, která jediná vede k čistým vztahům.
Co si odnáším?
Čtení bylo hutné, čerstvé a obohacující. Autor knihu obdařil spoustou kvalitní teologie, poznatků i osobních zkušeností. Občas sice otevře příliš mnoho témat najednou, což může na chvíli ztížit orientaci, vše ale nakonec vytváří smysluplný a provázaný celek. Mimořádně cenný je i bohatý poznámkový aparát, citace osobností inspirující k další četbě a praktické diskusní otázky za každou kapitolou.
Nová kniha Smích a pláč mě znovu utvrdila v tom, jak moc je křesťanský život spojený s církví a vztahy v ní. Lukáš Targosz přináší spoustu zásadních výzev pro dnešní věřící i hledající – a jsem si jistý, že to zdaleka není všechno, čeho se od něj ještě dočkáme.
Kniha vychází u Element /Books/ 31. října 2026
