Nová kniha religionisty Pavla Hoška Je-li Bůh láska… Evangelium podle Richarda Rohra není jen přehledem díla nekonformního amerického františkána. Je pozváním k jinému pohledu na sebe, na svět i na Boha – k životu, jehož středem je láska.
Recenze na knížky nezačínají popisem osobní zkušenosti. Tahle recenze jím ale začne a věřím, že brzy bude patrné proč:
„Chviličku se díváš a najednou jako bys to ani nebyl ty a nebyl tady. Jako bys byl tak nějak tady, ale i všude jinde. Jako bys byl úplnou součástí. Teda jako jsi to pořád ty, to ano. Ale nesmírně silně cítíš, a prostě to spíš víš a celym tělem to víš, že všechno je ti úplně blízký, že se tě to týká. A že to hlavní, co nějak hýbe celym světem, je, no, že to je prostě… láska. Ze všeho, co tě obklopuje, přichází objetí, jakoby pevný a hřejivý stisk kolem ramen. Najednou víš, že láska tady je a že tě miluje. Týká se tě, dotýká se tě. A ty to najednou víš, že všechno krásný a dobrý, co toho jen v celym světě je, že to jaksi patří tobě a že ty tomu všemu krásnýmu taky patříš. Že ti to Někdo přeje a že je to tvoje od Něj. Že nejsi sám, že jsme to my, všichni spolu, jedna parta.“
Toto mimořádně osobní vyprávění jsem mohl vyslechnout nedávno od člověka, který nikdy nechodil do kostela a nikdy by se nenadál, že bude věřit něčemu víc než vlastnímu nosu, očím a selskému rozumu. Ale stala se mu zkušenost, která jako by sňala z jeho očí pomyslné šupiny. Prožil zcela osobité setkání s Bohem, který je dobrosrdečný a milující. A od té doby vidí sebe i všechno okolo sebe zásadně jinak. Život mu jako by obživl.
A přesně k tomuhle nás s taktem a respektem, ale taky zaníceně zve nová knížka profesora Pavla Hoška. Uvedeme-li, že je věnována myšlení a dílu nekonformního amerického františkána, duchovního učitele a spisovatele Richarda Rohra, nebude to úplně výstižné. Ano, Hošek, jako ostatně vždy, s pozoruhodnou důsledností a přesností shrnuje, třídí a srozumitelně vysvětluje úplně všechno, co nám Rohr ve svých čtyřiceti knihách a stovkách promluv sděluje. Ale to není cílem – ani Rohra, ani Hoška. Oba dva (a shodli se na tom i při svém – pro Hoška zcela zásadním – osobním setkání, které se odehrálo letos v USA) se chtějí dělit o možnost, jak vnímat sebe, svět a celý život jaksi úplně jinak.
Láska jako důvod všeho
Rohrovo životní snažení je jedno velké pozvání do osobité vize duchovního života. Nejde mu o správné učení, nýbrž o vykřesání jiskry k novému životnímu nasměrování. Tuto vizi ve svém díle popisuje různě. Nejčastěji ji nazývá kontemplativní pohled na skutečnost. Anebo také účastný životní postoj. Hovoří o pozvání do života uvnitř Božího bytí, uprostřed láskyplného dění, jímž je Bůh. Anebo též o pobídce k velikému tanci, ke skoku do proudu řeky života, pozvání na cestu, jejímž průvodcem i cílem je láska v každé nápadné i nenápadné podobě.
Rohr nás upozorňuje s pozoruhodnou naléhavostí, že důvodem toho, proč jsme na světě a proč nějaký svět vůbec vznikl a je, není nic jiného než nekonečná láska. Nikoliv jako citové vzplanutí (i když Bůh láskou zajisté plane). Ale jako strhující děj, nádherný a dobrodružný příběh milujícího a milovaného. A nebojí se jít opravdu daleko, když například vysvětluje, že důvodem Kristova příchodu na zem, jeho smrti i vzkříšení není hřích, nýbrž právě láska. A že neustálé a pro křesťany tak běžné soustředění na to, jak jsme my lidé pokřivení a zkažení hříchem, není to, čemu věnuje pozornost Bůh. Protože Bůh nás právě že fakt miluje, Bůh dokonce je láska. A tak z nás má především radost. Přeje nám jen to nejlepší, je na naší straně, a proto přichází za námi a neustále je s námi. Nejen někdy, nejen v našich světlých chvilkách, nejen při modlitbách a čtení Písma. Pořád.
Nechat se vtáhnout do tance
Jenže nám lidem to zní až příliš neuvěřitelně. A tak zůstáváme od světa, od sebe i od Boha raději o kus dál, odděleni v bezpečné vzdálenosti, jaksi odpojeni. Namísto účasti na velikém tanci stojíme raději opodál parketu a život, sebe, druhé lidi, a zkrátka všechno posuzujeme, rozsuzujeme a hodnotíme. Bezprostřední radost a účast na krásném společném životě jsou nám nějak záhadně cizí. Jenže nemusí být. A není to žádná velká věda.
Právě to nám ve své nové knize zpívá, tančí, naléhavě vypráví i láskyplně šeptá náš milý Pavel Hošek. Tentokrát ho k tomu strhl i povzbudil neobyčejně obyčejný duchovní průvodce Richard Rohr. A zase je to zjevení. A zase je to čirá radost. Stojí za to nechat se pobláznit a vtáhnout do tanečního reje. Navíc si myslím, že to může něco důležitého změnit.
Pavel Hošek: Je-li Bůh láska… Evangelium podle Richarda Rohra, Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), Brno 2026
