V záplavě současné motivační literatury, která čtenářům diktuje, jak být za každou cenu šťastný, úspěšný a bezstarostný, působí kniha Slova útěchy jako balzám.
Dánský protestantský farář, spisovatel a publicista Johannes Møllehave v ní nepředkládá žádný líbivý návod na život bez bolesti. Místo toho se inspiruje svým slavným krajanem, otcem existencialismu a teologickým rebelem Sørenem Kierkegaardem, a učí nás, jak utrpení nepopírat, ale jak ho unést, přijmout a prožít s nadějí.
I když kniha vyšla v českém překladu v nakladatelství Kalich již v roce 2011, její poselství nestárne a v dnešní době zaměřené na výkon rezonuje snad ještě silněji než v době svého vydání.
Nelehké pravdy podané s lehkostí
Kniha dává čtenáři prostor seznámit se s Kierkegaardovým životem i jeho klíčovými díly (Skutky lásky, Bázeň a chvění, Nemoc k smrti či Vzdělavatelné řeči). Møllehave v ní propojuje náročná teologická a filozofická témata s každodenním životem.
Text je rozdělen do tří hlavních celků, které se opírají o ústřední motiv – dojímavý útěšný dopis, který Kierkegaard poslal na Vánoce roku 1847 své švagrové Henriettě. Ta po porodu syna trpěla těžkou nervovou ochablostí a strávila dalších čtyřicet let na lůžku. Původ jejího stavu spočíval pravděpodobně v kombinaci vrozených dispozic a citově neutěšených rodinných poměrů, pramenících z tehdejšího odosobněného prožívání víry.
Právě kritika zkostnatělé církve byla hlavním tématem Kierkegaardovy filozofie. Pro něj byl Bůh především láskou, která se občas skrývá i ve zdánlivě rozkazovačném tónu. Møllehave se v kapitole Pokuste se proměnit utrpení v očekávání něčeho radostného tohoto filozofova přístupu trefně zastává:
„Nesouhlasím s kritickým postojem ke slovu muset. Kdyby se člověk, kterého miluji, pokusil o sebevraždu, a já mu poté, co přišel k životu, v zoufalství a pláči řekl: ‚Ty musíš žít!‘ – pak to přeci není míněno jako povel, ale jako naléhání. Znamená to, že můj život stojí a padá s tím, že jsi – ty musíš žít, protože tě miluji a nemohu bez tebe být.“
O bezmocnosti a ztracené schopnosti sdílet radost
Velmi poutavá a úderná je i kapitola O bezmocnosti, kde autor ukazuje, že opravdově utěšovat často znamená jednoduše „být bezmocný spolu s bezmocnými“. Møllehave neusiluje o levné odpovědi, spíše trefně rozebírá příčiny lidského strachu z bezmoci.
Pozoruhodné jsou i autorovy úvahy nad pojmem soucit. Nad biblickým veršem „radujte se s radujícími, plačte s plačícími“ konstatuje, že moderní společnost ztratila schopnost obojího – pro sdílenou radost nám dokonce chybí i vhodná slova. Kapitolu pak uzavírá myšlenkou, která tne do živého a oslovuje i dnešního čtenáře: „Pro nás je zřejmě snazší milovat trpící než ty šťastné.“
Johannes Møllehave (1937–2021) byl jednou z nejvýraznějších a nejpopulárnějších osobností moderního dánského veřejného života. Působil jako protestantský farář, spisovatel, publicista, divadelní autor a charismatický řečník. S lehkostí dokázal propojovat hlubokou teologickou vážnost s břitkým humorem. V Dánsku se stal kulturním fenoménem a jeho knih se prodalo přes milion výtisků. Proslul fenomenální pamětí – dokázal zpaměti hodiny recitovat Shakespeara i Kierkegaarda. Jeho životním krédem bylo, že mezi humorem a vážností neexistuje nepropustná zeď a že i o těch nejtěžších věcech lze mluvit s nadějí.
Ideální pro ty, kteří procházejí těžkým obdobím
Kniha Slova útěchy na mě působila nenuceně a hluboce upřímně. Møllehaveho
(a Kierkegaardův) přístup funguje jako vřelá náruč nebo povzbuzení od moudrého přítele. Netváří se, že utrpení neexistuje, ani se ho nesnaží zbrkle vymazat. Text vyniká schopností představit náročnou, místy až temnou existenciální filozofii v praktických a ryze lidských konturách.
Jediným výraznějším nedostatkem knihy může být pro někoho její fragmentárnost.
Tři hlavní celky na sebe přímo nenavazují a autor často těká mezi citacemi různých myslitelů, literátů i pasážemi z Bible. Pokud čtenář očekává ucelenou filozofickou studii nebo lineární příběh, může se v textu občas ztrácet. Møllehave navíc předpokládá alespoň základní kulturní rozhled, takže pro úplného laika mohou být některé pasáže poněkud zkratkovité.
Tyto drobné strukturační nedostatky však bohatě vyvažuje lidský rozměr a nadhled, s nímž je kniha napsána.
Slova útěchy jsou ideálním čtením pro ty, kteří procházejí těžkým životním obdobím, truchlením či pocitem vyhoření. Stejně tak ale nadchnou i milovníky hlubší oddechové literatury, kteří hledají odrazový můstek k náročnější filozofii. Je to útlý, ale mimořádně silný svazek, ke kterému se budete rádi vracet.
