Slovo je fascinující věc. Co mě na slovech fascinuje? Jejich proměny významu, změny obsahu. Také to, jak se některá slova vynořují na povrch obecného povědomí, aby pak zapadla do nebytí v absolutním zapomnění. V nezájmu.
Vždy čekám na výsledky ročních anket. Ne, nejde mi o nějaké „slavíky“ a „Thálie“, ale o žebříček nejfrekventovanějších slov v mediálním prostoru v různých jazycích. Samozřejmě se do těchto anket promítá jak politika, tak změny společenského klimatu. V německém prostředí jedním ze slov roku byla kupodivu sousloví „funkční negramotnost“. V západních vyspělých státech je celá skupina „negramotných” - lidé sice poznají písmenka, čtou, ale nic nepochopí. Zvláštní. Slova mění svůj význam a náplň. Takto slovo „přítel“ změnilo svůj obsah velice radikálně. Dnes podle kontextu musíte odhadnout, zda toto kdysi nevinné slovo nemá v sobě nežádoucí sexuální kontext.
Ale jak sdělit, jaké slovo použít pro předání hloubky vztahu Boha k člověku? Jaké slovo použít, když slova „láska“ a „miluji“ mají v podstatě libovolnou náplň? Jedno jsem asi našel. Je to nejkrásnější vyznání Boží lásky k člověku. Je to snad nejkrásnější slovo ve vesmíru. Co je tím, pokud ne nejkrásnějším, tak jedním z nejkrásnějších slov ve vesmíru? Biblický příběh. Přijde k Ježíši malomocný a na kolenou ho prosí: „Chceš-li,můžeš mě očistit.“ Ježíš se slitoval, vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď čist.“ Nečistý, nemocný, malomocný člověk a začne s pochybností v hlase: „Chceš-li“ a pokračuje. Není si vůbec jistý, co chce Ježíš. Jestli mu stojí za to se jím zabývat. V tom „chceš-li“ je nejistota. Ví, že zázračná moc rabiho funguje, ale toto přeci není důvod, aby uzdravil i jej. Proč by to dělal? Proč by právě on, malomocný, nečistý, měl být uzdraven? Jeden z mnoha podobných v Izraeli. Proto ono pokorné a krajně nejisté „chceš-li“.
Malomocný totiž moc dobře věděl, že nemá nárok ani na rozhovor. Jeho místo bylo v leprosérii, na samotě. V celoživotní karanténě. Většinou na hřbitově. Lepra čili malomocenství byla ortelem na celý život. Takový člověk byl odsouzený k okamžité společenské a pak po čase ke skutečné fyzické smrti. Odloučení a jistě i samota. Malomocný se nesměl stýkat se zdravými.
Navíc ví, že jeho nemoc je považována za duchovní nečistotu. Něco, co nelze jen vyléčit. Když se občas objeví víceméně samovolné uzdravení, člověk musí být dokonce rituálně očištěn. Nikdo se ho ani nedotkne. Nesmí. Je to zapovězeno. A jako odpověď na toto vše zazní ono nejkrásnější slovo ve vesmíru: Ježíšovo „chci“. Následuje něco nevídaného, neslýchaného a Mojžíšovým zákonem zapovězeného: Ježíš se ho dotkne.
Na jedné straně je tady neskutečná touha. Po čem? Po uzdravení. Po jiných lidech. Touha nebýt sám. Možná také touha po chrámu, do kterého měl zapovězený přístup. Malomocný se nemohl přiblížit k oltáři. Nemohl se modlit s ostatními. Nemohl obětovat. Touha po Bohu. Ježíš odpoví na všechny tyto touhy: „Chci.“ Toto slovo je o láskyplném Ježíši, který na touhy srdce odpoví „chci“. Zamiloval jsem se do toho Božího „chci“, na které jsem odpověděl, když jsem měl patnáct let. Nebyl jsem sice malomocný, ale já i všichni kolem mě věděli, že potřebuji očištění.
Teď po letech vyznávám: Nenechám si ukrást Ježíšovo „chci“. Budu zvěstovat Boží „chci“. Zamiloval jsem si ho totiž. A je mi moc smutno, že lidé to nejkrásnější slovo ve vesmíru, Boží „chci“, neslyší. Jeden úplně krátký novozákonní rozhovor, který měl svoje pokračování. Chceš-li – chci – a dotek. Nic víc. Pak jenom svědectví o uzdravení, a to navzdory jasnému Ježíšovu zákazu. Očištěný byl jak „papiňák“, nemohl nemluvit o Ježíšově „chci“. Pár slov a tolik změn! Vlastně tak úplně nevíme, zda uzdravení nebylo už v tom slovíčku plném víry „chceš-li“ a „chci“ bylo potvrzením. Anebo proces začalo slovíčko malomocného a uzdravení bylo v onom „chci“, ale toto není podstatné.
Toužíš po uzdravení? Chceš spasení pro svoje milované? Chceš, aby lidé kolem tebe měli krásné vztahy? Odvolej se v důvěře na Krista, zeptej se „chceš-li“ a můžeš očekávat změnu. Můžeš očekávat zázrak. Jsem přesvědčen, že už samo Ježíšovo „chci“ je zázrak! V tom rozhovoru je jasné, že je tam uznání Ježíšovy moci a Boží svrchovanosti. Je tam přesvědčení, že na ono „chci“ nemám nárok.
Pokud bychom jej ale přečetli jako událost, která se zdařila před věky, a nepochopili, že je to můj příběh, byla by to neskutečná ztráta. Příběh o malomocném je totiž i můj příběh. Vlastně takto může začít život s Bohem. Třeba od této otázky: „Chceš, Bože? Chceš, Ježíši?“ Věřím, že uslyšíš slovo, které bude pro tebe tím nejkrásnějším slovem ve vesmíru: Ježíšovo „chci“.
Jsou různá slova, která se snaží vystihnout lásku. Ta se časem mění. Mnohá dostávají jiný obsah. Zcela určitě se Ježíšovo slovo „chci“ nezařadí do nějakého žebříčku nejfrekventovanějších slov minulého roku, ale pro malomocného právě toto „chci“ bylo nejkrásnějším slovem lásky ve vesmíru.