Ježíšův příběh mě letos inspiruje v tom, že pokud chceme v této nejisté době opět najít klid a vítězství, možná se musíme naučit přijmout určitou dávku nepohody a bolesti.
Velikonoční týdny vlévají do naši rutiny zpestření. Pečeme speciální buchty, někdo se naopak postí, připravujeme jarní výzdobu, těšíme se na prodloužený víkend anebo se vrháme do tradic pletení pomlázky a zvyků na Velikonoční pondělí. Každý máme možnost najít si svou radost.
Letošní rok nám dokonce připravil před Velikonoci nového prezidenta. Křesťané si připomenou památku ukončení života svého „prezidenta“, Boha, krále Ježíše Krista. Rád bych se podíval na paralelu, která by nám letos mohla být povzbuzením.
Židé očekávali, že Ježíš svrhne římskou vládu a stane se „prezidentem.“ Ježíš se místo toho bez přílišného odporu nechá křivě obvinit a přijme trest, který byl obzvláště krutý - ukřižování. Podle tradice je třetího dne vzkříšen a následovníkům připomene, že nechce s nikým bojovat a že jeho království má být v srdci každého člověka. Právě tam máme hledat sílu, ne spoléhat na vládce.
Zaujala mě paralela jak je v příběhu blízko bolest a vítězství. V pátek přišla beznaděj a v neděli šokující vítězství. Dnes tyto pojmy striktně oddělujeme. Chceme se cítit dobře, nemáme rádi nepohodu, chceme být především a stále šťastní. Však to na nás křičí z každé reklamy. Někdy však jedno bez druhého neexistuje a je výzvou naučit se žít v obou částech našich životních příběhů.
Asi se shodneme na tom, že už nechceme slyšet o blízké válce, chceme teplo v domovech za dobré ceny, bolí nás zdražování. Chceme, aby naše děti neměly úzkosti, které tak narostly po covidu, chceme pro ně dostatek odborníků. I mnozí dospělí stále trpí postcovidovým syndromem. Chceme zpátky náš klid.
Ježíšův příběh mě letos inspiruje v tom, že jsou různé časy a pokud chceme v nejisté době opět najít klid a vítězství, možná se musíme naučit přijmout určitou dávku nepohody a bolesti. Náš syn byl také hospitalizován a dodnes je v péči psychiatra, čelíme postcovidovým obtížím a inflace pěti členou rodinu dost zasáhla. Máme sklon k tomu hledat viníka, máme tendenci reptat, ale to náladu nezlepšuje.
Velikonoční tradice mě vede k tomu, abych se tolik nebál přijmout nepohodu a přesto očekával vítězství. Nepohoda či bolest, naděje a vítězství někdy stojí nebezpečné blízko u sebe.
Přeji vám sílu zvládnout dny, které jsou před námi, a postoj srdce, který hledá naději. To je to tajemství Velikonoc: nevíme odkud a jak přijde, ale odvážíme se věřit.