Téma pro tento příspěvek jsem v průběhu přemýšlení několikrát změnil. Chtěl jsem něco úderného, na první dobrou, co by sneslo přísné nároky novoročního úvodníku. Těsně před uzávěrkou mi jako nejlepší přišlo pár myšlenek z knihy rozhovorů se dvěma nositeli Nobelovy ceny, kterou jsem dostal pod jehličnan.
Doufám, že mi odpustíte lehce clickbaitový nadpis. Omluvenkou budiž, že se jedná o podtitul této knihy, která se jmenuje ještě podivněji: Kniha radosti. Již zmiňovanými nobelisty jsou jihoafrický emeritní arcibiskup Desmond Tutu a tibetský Dalajláma.
„Radost,“ jak říká v této knize arcibiskup, „je mnohem víc než jen štěstí. Zatímco štěstí se často chápe jako závislé na vnějších okolnostech, radost nikoli.“ Oba, jak dalajláma, tak i arcibiskup, jsou ve svých závěrech zajedno v tom, že jde především o stav a mysli a srdce, který v konečném důsledku vede ke spokojenému a smysluplnému životu.
V rozhovorech nám nabízejí obraz skutečných životů plných bolestí a zmatků, uprostřed nichž byli schopni najít jistou míru klidu, odvahy a radosti. O což se můžeme snažit i v našem životě. Za poslání této knihy považují tlumočit nejen moudrost, k níž dospěli, ale i lidskost. Utrpení se nelze vyhnout, tvrdí, ale jak na toto utrpení reagujeme, je naše volba. Ani útisk, ani okupace nám nemohou vzít svobodu volby našich reakcí.
Zcela se mi to propojilo se dvěma dalšími zdroji. Za prvé s apoštolem Pavlem, který v dopisu do Filip píše o důležitosti radosti. A za druhé s jezuitskou spiritualitou, která také klade rozdíl mezi radost a štěstí. Přičemž zdůrazňuje to první z nich.
Jaké je tedy přání do roku 2022? Čtěte dobré knihy, články na Proboha a zažívejte každý den radost, která je shůry.
Foto: ČTK
V tomto světě nejde o to být šťastný ale být platný. Každý z nás má své určení!!!