Válka v Gaze, na Západním břehu Jordánu a v Libanonu se neodehrává jen v troskách měst a v tunelech pod zemí. Paralelně s ní v Izraeli probíhá vyčerpávající zápas o morální kompas národa. Na jedné straně stojí letitá nenávist, touha po pomstě a vojenská odveta, na druhé tisíciletá tradice židovské etiky. Symbolem tohoto napětí je ostrý střet politických autorit uvnitř izraelské společnosti.
Ilustrativní je virální video, které koluje na sociálních sítích. Radikální politik Yitzhak Kroizer, poslanec krajně pravicové strany Židovská síla, apeluje na poslance izraelského parlamentu (Knesset). Jeho prohlášení jsou mimochodem známá radikálními postoji, a to nejen v rámci náboženského sionismu.
Kroizer tvrdil, že v Dženínu (město na Západním břehu Jordánu) neexistují nevinní civilisté, ani novorozené děti, a že zásada „nenechat nikoho naživu“ by se měla vztahovat na každého, kdo by mohl v budoucnu ohrozit Izrael – včetně kojenců, z nichž vyrostou bojovníci, a žen, které je porodí. Podle něj je v „totální válce“ soucit s nepřítelem krutostí vůči vlastním lidem. Tato slova pronesl během zasedání Knesetu 25. března 2026, když hájil izraelskou armádu, která na okupovaném Západním břehu zastřelila v autě nevinou palestinskou rodinu.
Obrana židovské cti
Reakce na sebe nenechala dlouho čekat a přišla z nitra samotného parlamentu. Velmi ostře se proti Kroizerovu výroku ohradil rabín a poslanec Gilad Kariv. Podle něj taková slova poškozují Tóru i samotné DNA základy, na nichž byl Izrael vybudován. Kariv je politik a první reformní rabín zvolený do izraelského Knesetu (parlamentu), kde zastupuje stranu Demokraté (dříve Strana práce). Jako výrazný liberální hlas působí jako předseda výboru pro imigraci, absorpci a záležitosti diaspory a zasazuje se o náboženský pluralismus, sociální spravedlnost.
„Kdy ve vás došlo k této duchovní, národní a morální proměně?“ Kariv rozhodně nepoužil diplomatický slovník a v emotivním proslovu prohlásil, že Kroizerova slova jsou „hanbou judaismu“. Postavil svůj argument na mrazivé logice: pokud přijmeme tezi, že neexistují nevinní civilisté a že je legitimní preventivně zabíjet každého, přejímáme tím přesně tu ideologii, kterou proti Židům používali nacisté či pogromisté v průběhu staletí.
„To je rétorika našich nejhorších nepřátel,“ vzkázal Kariv. Podle něj židovské právo (halacha) a morálka striktně rozlišují mezi těmi, kdo drží zbraň, a těmi, kdo jsou bezbranní, bez ohledu na hloubku nenávisti mezi oběma stranami.
Izraelská armáda mezi kladivem a kovadlinou
Tato debata má přímý dopad na vojáky v poli. Izraelské obranné síly (IDF) se oficiálně drží doktríny „čistoty zbraní“ (Toar HaNeshek), která vyžaduje, aby voják použil sílu pouze v míře nezbytné k splnění mise a maximálně se vyhýbal ztrátám na civilních životech. V reálných kulisách v konfliktu v Gaze a aktuálně v Libanonu jsou tomu izraelské jednotky ale na hony vzdáleny.
Izrael navíc čelí vážným mezinárodním obviněním, zejména ze strany Jihoafrické republiky u Mezinárodního soudního dvora (ICJ) v Haagu, z páchání genocidy, nuceného vysídlování a blokády humanitární pomoci v Pásmu Gazy. Tato obvinění, zahrnující útoky na civilní infrastrukturu, Izrael odmítá a označuje za sebeobranu proti Hamásu.
Mnozí izraelští politici i vojenští velitelé se od Kroizerových výroků distancovali. Varovali, že taková radikální rétorika nejen poškozuje mezinárodní postavení Izraele, ale především narušuje morální integritu vojáků, kteří se poté vracejí domů s jizvami na duši – jizvami, jež nezpůsobil nepřítel, ale jejich vlastní činy.
Izraelská společnost čelí možná jednomu z největších etických dilemat ve své historii. Radikální tábor je přesvědčen, že po masakrech ze 7. října už neplatí stará pravidla a že Izrael musí být na „krutém Blízkém východě“ sám krutý, má-li přežít. Lidskoprávní a umírněný náboženský tábor naopak tvrdí, že pokud Izrael ztratí schopnost rozlišovat mezi teroristou a dítětem, ztratí i morální právo na svou existenci a stane se obrazem svých nepřátel. Válka v Gaze jednou skončí, ale bitva o to, co znamená být židovským a demokratickým státem, bude pokračovat ještě po generace.
