Martina Viktorie Kopecká je česká farářka Církve československé husitské. Vystudovala teologii na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy, psychologii a speciální pedagogiku. Pracovala v nadnárodní korporaci. Působí jako farářka v kostele svatého Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze a ve Strašnicích a v mezinárodním ekumenickém hnutí. Je předsedkyní ECHOS (Ozvěny hlasu mladých) – poradního odboru Světové rady církví. V roce 2018 se účastnila katolické synody o mladých lidech v Římě. Píše svůj blog Deník farářky.
Asi si klepete na čelo, protože umíte; tak nějak odjakživa, potmě, dost možná i s prstem v nose. Začali jste se učit jezdit na kole už v dětství a skoro si na to nepamatujete. Nasedáte elegantně, ovládáte "silničku" i to horské, umíte stroj bezbolestně zastavit a tak dále.
Každý rok, zhruba tak někdy v květnu, se mi mihne hlavou úvaha, že letos (ale jako už fakt! letos) dočtu všechny knihy, které o mistru Janu Husovi mám.
Pamatujete ještě na Boba? Bob povýšil, už nemá šéfa. Sám je šéf. (Ne, nezmámila ho touha hrát si na Boha.) Ale už neláduje jogurty do chlaďáku jako dřív.
"Bůh mě ignoruje." řekl muž středního věku, který sedával v kostelní lavici s otlučeným rohem pravidelně více než rok. "A jak se to projevuje?" zeptala se farářka.
Jedu v červeném taxíku, v rádiu hraje Dlouhá noc. Vyfotila jsem Janka Rubeše, kterak sedí v pracovně Jana Masaryka za jeho krásným stolem. Z okna byl vidět včelín, který vybudoval v Lumbeho zahradě Pražského hradu architekt Josip Plečnik.
V co mít víru v době viru a jak covid ovlivnil naši společnost? Co nám ukázal? Otázky Anna Beránkové na farářku Martinu V. Kopeckou a ekonoma Tomáše Sedláčka.
Tak schválně. Co všechno ještě děláte, když čtete v počítači / tabletu / mobilu tento text? Obědváte, posloucháte rádio, rozepsali jste email levou rukou a pravou odpovídáte na smsku a drbete nohou psa?