17. listopad je dnem, kdy se nejen studenti v letech 1939 a 1989 postavili totalitním ideologiím a jejich propagandě. Měli odvahu říci, že pravda zůstane pravdou a lež lží, jakkoliv ji budeme zkrášlovat. A ani stokrát opakovaná lež se nestává pravdou. Připomínáme si 3 roky starý záznam projevu Martina C. Putny k 17. listopadu, který sdílelo “Proti projevům nenávisti” a který bohužel stále neztratil na aktuálnosti!
Tato řeč bude Site specific, jak se dnes říká. Tzn. vztažená k tomuto místu (Pomník obětem komunismu v Praze na Petříně). Sešli jsme se na místě, které je popsáno čísly popravených, uvězněných, odešlých do exilu atd. Mohli bychom říci, to je přece dost, to přece stačí, každý rozumný člověk to musí pochopit. Ne, nestačí, je to málo! Co mám na mysli tím, že to je málo? Nemám na mysli to, že naši komunisté měli pozabíjet více lidí, mám tím na mysli to, že to zjevně nestačí. Jako argument pro ty, kteří říkají, že ten předchozí režim byl fajn, že vlastně Stalin udělal v Rusku pořádek atd.
Pro lidi, kteří na 20 miliónů mrtvých v gulagu odpovídají ruským úslovím “ani P’jut něgrob”. V tomto smyslu je to málo! A je to málo ještě v druhém slova smyslu a mnohem nepříjemnějším. Vzpomínat na zápasy minulosti není dost a že dokonce bohužel i někteří z těch, kdo si přinesli kredit ze zápasu minulosti, se v zápasech současnosti chovají zvláštně. Mohl být někdo signatářem Charty, mohl dokonce spolupracovat s Plastiky. Mohl být někdo exulantem a politologem v Hamburku. Mohl být někdo organizátorem podzemní církve, dokonce sedět s Václavem Havlem na jedné cele, a přece dnes se chovají jinak. V těch zápasech, které jsou dnes, tito lidé stojí na druhé straně.
A teď, jaká je ta druhá strana? Ta strana vůbec nesouvisí s levicí, nebo pravicí ve volbách. A v povrchové rovině ty volby vyhrál pan Babiš a uspěl v nich pan Tomio (já se snažím neříkat pan Okamura, od té doby, co jsem se seznámil s úžasným panem Hayato Okamurou, tak se snažím to vždycky rozlišovat). Ale na hlubší rovině ty volby vyhrál někdo jiný. Ty volby vyhráli ti, jejichž jména vlastně nejsou vůbec zmiňována. To je ten pán, který platí a pořádá svinský server, na který můžete najít reklamu na každé trafice. To je ten pán, který vlastní svinskou televizi, která manipuluje před zprávami. Tyto volby ve skutečnosti nevyhrál Babiš, tyto volby vyhrály fake news. Proto ten zápas, který je teď kolem nás, je zápasem o pravdu.
A teď, jak je to s pravdou? Pravda je v mnoha ohledech složitá. Historikové, filosofové, teologové, vědci se neustále přou o pravdu. Často se zjišťuje, že se někdo mýlil. Že něco, si celá staletí někdo myslel, se ukáže, že to byl omyl. Dobře, To se stává. Nějaké teologické teorie už prostě naplatí. To se stává. Ale to je něco jiného. To je svobodná diskuze, kdy se všechny strany snaží hledat pravdu. Slyšíte, to už je narážka na našeho starého Husa. Ale to, čeho jsme svědky tady, je něco jiného. To není zápas různých pojetí pravdy, to je na jedné straně zápas o to, aby se mluvilo pravdivě a na druhé straně systematické pěstování lží, které samozřejmě vycházejí z mnoha zdrojů. Jejich zásadním smyslem je zrušit svět, který se tady obnovil po roce 1989.
A zrušit ho nejenom tady, zrušit ho v Evropě. Jen jsou to tytéž fake news, které učinily prezidentem Trumpa, jsou to tytéž fake news, které zapříčinily Brexit, jsou to tytéž fake news, které bezpochyby ještě způsobí mnoho svinstva, mnoho hrůzy, na kterou se musíme připravit. Tady před chviličkou v té písni zaznělo “Pravda zvítězí”. No, já si tím nejsem tak jist.
Na závěr trochu duchovna. Pokusím se o to trošku, protože jsem stará křesťanská držka. Pokusím se o trochu jiné duchovno, než pěstuje dnešní vrchní sodomita s mocí (a už ho nebudu nazývat nějak jinak). To duchovno spočívá v tom, že pravda má nějakou úplně základní oporu. Úplně na konci, úplně na tom počátku, na tom prakonci. A my, co jsme ty staré křesťanské držky, my tomu říkáme Kristus. A ti, co nejsou staré křesťanské držky, tomu mohou říkat “ultimátní smysl”, nebo jenom čest. Protože člověk se má snažit jednat čestně. A i když my tady prohrajeme, tak nakonec se prohrát nemůže! Amen!
Autor: prof. Martin C. Putna
Zdroj: Proti projevům nenávisti