S třaskavým rozhovorem Harryho a Meghan s moderátorkou Oprah Winfrey, který nedávno reprízovala Česká televize a který obsáhl vše od vstupu Marklové do života královské rodiny, manželství, mateřství, následné separace a odchod do USA, vytanuly naší společnosti opět na mysl ožehavá témata, jako rasismus, bezskrupulózní chování bulváru a především duševní zdraví člověka. Může být diskutabilní soudit, jaké motivy měl mladý královský pár k této veřejné terapii, určitě je to ale příležitost přehodnotit, jak se vyvíjí náš postoj k duševnímu zdraví, úzkostem a třeba sebevražedným myšlenkám, o nichž Meghan hovořila.
Duševní onemocnění je v naší kultuře bohužel stále chápáno jako stigma. Mezi námi o tomto tématu panuje spousta předsudků. Lidé se bojí duševních chorob a marginalizují ty, kteří duševní choroby mají, a často je za nemocné vůbec nepovažují. Máme tendenci zacházet s duševním zdravím jako se zdrojem zábavy, tématem vtipů, zdrojem romantických představ nebo něčím, čeho se máme bát. Nemáme tendenci myslet na duševní onemocnění jako na to, čím je – tedy nemoc s biologickými a environmentálními příčinami, stejně jako mnoho jiných nemocí. Máme tendenci si myslet, že pokud někdo trpí duševním onemocněním, nebo dochází k psychiatrovi, je tato osoba pro život ve společnosti nějak diskvalifikovaná.
V církvi přidáváme vlastní vrstvy stigmatu. Mnoho církví předpokládá, že všechna duševní onemocnění mají duchovní povahu a odrážejí duchovní slabost nebo nedostatek víry. Některé církve předpokládají, že všechna duševní onemocnění jsou způsobena duchovními silami, jako je posedlost démony, a ignorují přesvědčivé důkazy o příslušných biologických faktorech. Jisté církve předpokládají, že duševní onemocnění mají být chápány jako trest za hřích a kdokoli, kdo vykazuje dlouhodobé příznaky onemocnění, musí mít zákonitě trvalý problém s hříchem, který je skutečnou příčinou. Část křesťanů je pak na základě těchto mýtů a nesmyslů odrazena navazovat s takto nemocným vztah a spíše se mu vyhýbá. Marginalizují tak druhé, aby se cítili lépe, přesvědčují se, že jsou jiní a že se jim toto nikdy nemůže stát.
V takto toxickém prostředí je velmi těžké promluvit a přiznat například boj s depresí, či panickými atakami. Mohlo by to znamenat například vyloučení z církve, zacházení jako s občanem druhé nebo třetí kategorie nebo vystavení naléhání, aby se církev mohla modlit za to, aby nemocný byl obdařen dostatečnou vírou k uzdravení. Z těchto důvodů raději většina lidí mlčí. A mlčí i ti, kteří se bojí, jaký by to mělo dopad na jejich práci, vztahy a reputaci.
“Až 50 procent chronických duševních onemocnění se u člověka objeví do 14 let věku a 20 procent mladistvých do 18 let prožívá nějaké duševní obtíže,“ upozorňuje Marie Salomonová, neurovědkyně, kterou časopis Forbes zařadil do výběru 30 pod 30. Není důvod domnívat se, že by se statistiky jakkoliv v církvi lišily. Duševní onemocnění není vzácnou a okrajovou zkušeností. Týká se to každého z nás, je to velmi běžné, a lidé, kteří trpí, musí vědět, že nejsou sami a že ve svém utrpení mohou v církvi najít přijetí a naději. Z vlastní zkušenosti mohu dosvědčit, že poznání a následování Ježíše nám nezaručuje bezproblémový život, nezaručuje nám fyzické ani duševní zdraví. Neznamená to, že nebudeme trpět, a to ani způsoby, které nám nikdy nebudou dávat smysl. Znát Ježíše však znamená, že naše utrpení může mít v tomto životě smysl a vykoupení.
V interview s Oprah učinila vévodkyně ze Susexxu celkem těžké odhalení, že měla po určité období života u královské rodiny sebevražedné myšlenky. Nedlouho po svatbě s Harrym a nesnesitelném tlaku médií došla do bodu, že je situace pro ni nepřekonatelná. “Prostě jsem neviděla řešení,” řekla moderátorce Winfrey. “Už jsem nechtěla být naživu. Byla to velmi jasná, skutečná a děsivě neutuchající myšlenka.“ Když následně chtěla v rámci institucí královské rodiny najít pomoc, nesetkala se s pochopením. Tu naštěstí našla u manžela, který se pro ní rozhodl bez ohledu na okolnosti obětovat své postavení a zajištění.
Změňme na malý moment královskou rodinu za církev; jak by se k Meghan postavila, kdyby byla jejím členem? Měla by ji za její myšlenky na sebevraždu obvinit z nedostatku víry, nebo skutečnost přijmout a nabídnout jí pomocnou ruku? Lidem, kteří trpí duševním onemocněním, potřebujeme vytvářet prostředí, kde mohou být sami sebou, kde budou mít svobodu sdílet se a požádat o pomoc. Narozdíl od mezinárodního bulváru, který téma vnímal jako především nevhodnou diskreditaci britské monarchie a zviditelnění se, zkusme za smělostí šlechtického páru vidět hlubší sdělení.
Autor: Václav Radoš
Korektura: Jan Delong
Foto: CBS Television
