Budou jednou v katolických kostelích sloužit mše ženy? Hosté podcastu Bez filtru o tom diskutovali na večeru spolupořádaném Vysokoškolským katolickým hnutím Olomouc. Pozvání přijala Anežka Hesová, novinářka, která jako jedna z mála katoliček v českém prostředí mluví o tom, že cítí povolání ke kněžství. Partnery v diskusi jí byli husitská farářka Sandra Silná a biskup ostravsko-opavský Martin David. Setkání moderoval Ondřej Havlíček.
Téma mnozí považují za výbušné. Jak připomněl moderátor, papež Jan Pavel II. v roce 1994 uvedl, že církev nemá pravomoc udělovat kněžské svěcení ženám, a toto rozhodnutí mají všichni věřící v církvi přijímat jako definitivní. Podle hostů má přesto rozhovor na podobné téma smysl.
„Neplýtváme časem. Určitě jsme se i v životě církve za těch 30 let někam posunuli a myslím si, že ta naše cesta je nějakou cestou hledání,“ uvedl biskup David. „Jasně, někdo to musí rozhodnout. Nerozhodnu to ani já ani nikdo z nás tady, bude o tom rozhodovat papež, který se ale snaží těm věcem naslouchat,“ dodal.
V církvi husitské slouží v duchovní službě zhruba 250 duchovních, polovina z toho jsou ženy a podle Sandry Silné tato praxe funguje dobře. Ženy vnášejí do kněžské služby jiný přístup, svou energii. Strachu uvnitř katolické církve proto husitská farářka nerozumí. „Mě jakožto farářky se lidé docela často ptají…, proč je to v římskokatolické církvi takový problém.“ Co jim odpovídá? „Upřímně řečeno, že nevím,“ řekla Silná.
„Je to tradice, zvyk, který nedokážeme ani obhájit ani překonat. Já ho nechápu,“ reagovala na stejnou otázku Hesová.
Podle biskupa Davida vychází katolická praxe v této věci z Kristova ustanovení – Ježíš si za učedníky vybral muže. „A z toho vyplývá ta dlouhá tradice,“ řekl.
Zmínil, že v rané církvi od 4. století působily jáhenky. Možnost návratu k takové praxi podle něj zůstává otevřená. „Já sám osobně, a je to můj osobní názor, si ji umím představit,“ dodal.
Podle Sandry Silné zákaz kněžského svěcení žen katolické církvi v očích široké společnosti svým způsobem škodí – pro lidi mimo církevní prostředí se tak stává odtrženou od běžného světa a hůř uchopitelnou. A to v době, kdy lidé „touží po duchovním ukotvení a životě s Bohem, ale těžce překonávají bariéry, které jim věřící v církvích někdy kladou“. Husitská farářka proto vyzvala k naslouchání.
„To, čemu se často nejvíc bráníme, to, do čeho se nám nejvíc nechce, to, co se nám jakoby protiví nebo nám připadá nepřekonatelné, tak to je mnohdy to, co nám může nejvíc pomoct nebo nás nejvíc posunout, ukázat nám něco důležitého,“ uvedla Silná.
„Ať Bůh působí. Nechme ho působit a nestavme mu žádné zdi,“ zdůraznila Hesová.
Biskup David se domnívá, že se katolíci na otázku kněžské služby žen koncentrují možná někdy až příliš. Že podstata Božího plánu s dějinami spočívá jinde, souhlasí i Hesová: „My tady možná děláme vědu z nějaké věci, která nám za pár let bude připadat, co jsme to tam tak dlouho řešili. Nic moc zásadního se nezmění, problémy církve zůstanou, výzvy zůstanou a u oltáře budou stát muži i ženy a nebude to vůbec tak důležité.“
David v diskusi upozornil na postupné kroky posledních let. Že ženy mohou předčítat z písma, podávat svaté přijímání nebo i vést bohoslužbu slova, byť v praxi je to vidět zřídka. Hypoteticky podle něj v kněžské službě není nic, co by žena nezvládla. Snad jen to, že pro ženy by bylo emocionálně obtížnější unést břímě zpovědního tajemství, domnívají se podle Davida někteří. Církev ale přirovnal k velké lodi, kde změna směru chvíli trvá.
Myšlenky tyto i další zazněly 30. října v Arcidiecézním muzeu v Olomouci. Následovala ekumenická bohoslužba. Začátek debaty z dílny Bez filtru je volně dostupný ve všech podcastových aplikacích.
Tyto teologické diskuze v sobě nesou pečeť marnosti. Co když je všechno jinak?
Poctivý Žid Albert Einstein napověděl:
“Bůh je produktem lidské slabosti. Bible je sbírka legend, sice úctyhodných, ale velice primitivních. Jako Žid neuznával, že židé jsou vyvolený národ a žid. náboženství, stejně jako všechna ostatní ztělesněním nejpošetilejších a dětinských pověr.”
Otázka „co když je všechno jinak?“ je oprávněná ve stejné míře jako otázka „a co když je to právě takto?“
A žádnými argumenty či důkazy nepodložené prohlášení Alberta Einsteina má stejnou (nulovou) váhu jako ničím nepodložené tvrzení Františka Pučmidráta z Kotěhůlek.
Předkládáte jen výroky, ale žádné argumenty.
Úplně stejnými „argumenty“, jaké zaznívají pro svěcení žen (respektive simulování udělení kněžského svěcení ženě, protože platně žena vysvěcena být nemůže), by se dalo obhájit podávání Eucharistie per rectum.
Tak schválně.
Pociťujete při této představě odpor? „To, čemu se často nejvíc bráníme, to, do čeho se nám nejvíc nechce, to, co se nám jakoby protiví nebo nám připadá nepřekonatelné, tak to je mnohdy to, co nám může nejvíc pomoct nebo nás nejvíc posunout, ukázat nám něco důležitého.“
Nestavme Bohu žádné zdi! Pokud někdo tvrdí, že „se cítí povolán“ přijímat Eucharistii formou čípků, kdo jsem já, abych soudil? Vneslo by to do přijímání Eucharistie nový přístup, novou energii. Mnoho lidí „touží po duchovním ukotvení a životě s Bohem, ale těžce překonávají bariéry, které jim věřící v církvích někdy kladou“, jako třeba drakonické a zastaralé omezení, že Eucharistie se smí podávat pouze per os.
Zákazem podávat svaté přijímání per rectum si katolická církev „v očích široké společnosti svým způsobem škodí – pro lidi mimo církevní prostředí se tak stává odtrženou od běžného světa a hůř uchopitelnou“. Copak si nejsou všechny tělní otvory rovny? Copak konečník není důležitou součástí Božího stvoření?
Tak proč má se svatým přijímáním per rectum církev takový problém? „Upřímně řečeno nevím. Je to tradice, zvyk, který nedokážeme ani obhájit ani překonat. Já ho nechápu.“
„My tady možná děláme vědu z nějaké věci, která nám za pár let bude připadat, co jsme to tam tak dlouho řešili. Nic moc zásadního se nezmění, problémy církve zůstanou, výzvy zůstanou a Eucharistii budou lidé přijímat per os, per rectum i všemi ostatními tělními otvory a nebude to vůbec tak důležité.“
—
Pokud vám představa svatého přijímání per rectum připadá odporná, absurdní a blasfemická, máte pravdu. Úplně stejně absurdní, odporné a blasfemické by vám ale mělo připadat „svěcení“ žen, a z úplně stejného důvodu.
Jak ubohý komentář.
I tak lze ten dlouhý článek ohodnotit. Problém je podle mne v tom, že ho nelze logicky nijak vyvrátit. Samozřejmě ani potvrdit. Ženy v ř-k církvi jako kněžky také nelze logicky vyvrátit, ani potvrdit. Ale co brání ženám, kterě se cítí být těmi, kdo nese Kristovo poselství, káže, proměňuje chléb a víno v tělo a krev Kristovu v tom, aby se stali kněžkami v církvích jiných? Nic. Tak proč se musí dobývat do církve ř-k? Já v tom vidím minimum pokory a obrovskou dávku sobectví. JÁ, JÁ musím být vysvěcena v ř-k církvi, protože JÁ to chci a MUSÍM to dostat. Nemyslím si, že to je dobrý postoj.
Ten komentář nevypovídá nic o ženách, ale o jeho autorovi, takže nad tím můžeme mávnout rukou. Nenechte si kazit den -:).
Komentář také neměl za cíl vypovídat nic o ženách, ale o svátostech a o tom, že jejich udělování proti úmyslu jejich Ustanovitele je absurdní, rouhavé a svatokrádežné.