Dezinformace o údajné pozitivní diskriminaci v britském soudnictví ukazuje, jak snadno lze manipulovat veřejným míněním. Text se zamýšlí nad tím, proč podobné falešné zprávy vznikají, jak je kriticky vyhodnocovat a co nám historie říká o vývoji civilizací a společenských hodnot. Místo umělého rozdělování potřebujeme především vzájemný respekt a porozumění.
Nejmenovaný „necenzurovaný“ web zveřejnil sedmého března článek „Nová směrnice v britském soudnictví: Rasové a náboženské menšiny a transgendeři by měli dostávat nižší tresty“.
Především se musím omluvit, že cituji takový zdroj. I když samozřejmě nemám a nemohu mít přehled o všech návrzích v proudu britského legislativního procesu, leccos dostupné je. Proti takovéto směrnici by se zcela jistě zvedla taková smršť konzervativních hlasů, ba i hlasů z politického středu, že by na webu zanechala dobře zachytitelnou stopu. Nic takového ale patrné není. Zdá se tedy, že žádnou takovou směrnici britští zákonodárci nepřijali. Dokonce se zdá, že na oficiální úrovni nebyl nikdy podán ani žádný takový návrh.
Proč tedy věnovat takové informaci pozornost? Ze dvou důvodů. Ten první se týká poznání a kritického myšlení. Řekl bych, že argumentace, kterou jsem nabídl před chviličkou, je snad docela srozumitelná. Takovou elementární úvahou by měla projít každá zpráva, než ji začnu brát aspoň trochu vážně. A pokud máte za to, že spiknutí zlotřilých je už na tomto světě tak rozšířené, že z webu odstraní i jakoukoli nesouhlasnou reakci, pak připomenu, o čem jsme už v Glose mluvili: Kolik lidí by muselo být do takového celosvětového spiknutí zapojených? A bylo by pak možné, aby to nikdo z nich, při nám všem známém charakteru lidské přirozenosti, neprolátl? Neprozradil? Nikoli zprávou z druhé či další ruky, že tam a tam slyšel, že ten a ten něco udělal, ale jako očitý svědek či účastník. Znáte někoho takového? Nikdo takový není!
Druhý důvod, proč takové informaci věnovat pozornost, je závažnější. Kdybych byl příslušníkem menšiny, kterou by se někdo pokusil takovým způsobem chránit, žaloval bych ho pro urážku na cti.
V každé populaci existuje určité procento potenciálních zločinců. Není pravdou, co se dnes někdy tvrdí, že to je jen výsledek nešťastné minulosti, zlých vlivů nebo špatného vedení. Základ našeho charakteru je daný geneticky. Změnit se dá mnoho, genetika představuje skutečně jen základ, ten je ale důkladný. Změnit se navzdory základu dá některým vždycky víc práce než jiným. A stejně tak není pravdou, co dnes mnozí vehementně tvrdí, že schopnost respektovat pravidla a dodržovat zákony a principy společenského soužití mají všechny lidské skupiny stejnou. Nemají. Je to věcí temperamentu i inteligence – ani tyto vlastnosti nejsou v různých částech lidstva rozděleny rovnoměrně. Jde tu ale jen o statistiku, o odchylky průměrů. V celkovém rozsahu se tyto schopnosti či vlastnosti u všech skupin překrývají.
Co tím myslím: Jako lidstvo jsme zažilijednu velmi zajímavou historickou zkušenost. Některé naše skupiny vytvořily v průběhu historie více či méně skvělé civilizace. Šlo o složité společenské systémy, které nashromáždily mnoho pozoruhodných poznatků. Tyto civilizace se po nějaké době začaly vnitřně rozkládat a pak je zřejmě všechny zničili barbaři, tedy národy, které samy o sobě takové civilizační úrovně nikdy nedosáhly. Člověk by měl tendenci říct, že kvůli vlastní neschopnosti. Ony si ale prakticky vždycky osvojily všechny poznatky a dovednosti civilizace, kterou zničily. Nepůsobilo jim to problém, zvládly to.
Všechny lidské skupiny v sobě nesou veliký potenciál. Nemají ho všechny stejný, tedy rozvinutý v totožných oblastech, někomu jde lépe to, jinému něco trochu jiného. Máme se ale navzájem co učit a určitě nepotřebujeme žádnou takovou pozitivní diskriminaci, jakou obsahoval návrh zmíněný v úvodu.
„V pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe,“ žádá apoštol. V komunitách první generace křesťanů se scházela podivná společnost, směs různých národů i společenských vrstev. Mimo církev by se takoví lidé zřejmě nikdy nepotkali, natož aby spolu navázali nějaký vztah. Do takového prostředí zní citovaná apoštolská rada. Do prostředí tolik podobného tomu dnešnímu. Nepotřebujeme vícevrstevné trestní právo, potřebujeme úctu jednoho k druhému.
Za Rádio 7: Petr Raus
