Na druhou neděli liturgického mezidobí připadá letos 53. výročí upálení Jana Palacha. Vícekrát jsem mluvil o tom, co pro mě tato událost tehdy znamenala. Letos jsem byl dotázán znovu, po více než půlstoletí. Aktuálně mne oslovuje zejména jeden aspekt Palachova činu: Jan dopisem, který zanechal, protestoval proti šíření „fake-news“ ze strany propagandy ruských okupantů.
Dnes je ruská propaganda ještě mnohem sofistikovanější, agresivnější a nebezpečnější než tehdy, což si mnoho lidí neuvědomuje. My jsme tenkrát viděli nepřítele v komunismu; avšak komunismu jako ideologii marxismu-leninismu v roce 1969 u nás už prakticky nikdo nevěřil – ani nejvyšší straničtí funkcionáři. Skutečným nepřítelem bylo a dosud je to, co bylo jen do papíru frází zabaleno: ruská imperiální rozpínavost. Ta tu byla v různých variantách už dlouho – v době carismu, ale i stalinismu měla svou ideologii panslovanství, pak v době Brežněva se zaklínala Leninem. Dnes za vlády bývalého důstojníka KGB Putina se nestydí skrývat za pravoslaví a dokonce se vydávat za obranu křesťanských hodnot. Přitom jde o režim, který má doslova krev na rukou.
Proto je nutné před touto propagandou varovat také a zejména v křesťanském prostředí. Je to spojeno s rizikem – i já jsem byl varován, že na mne, nepřestanu-li se veřejně vyjadřovat, spustí dezinformační weby záplavu pomluv a dehonestujích lží. Nesmíme se však nechat zastrašit. Nedemokratický kremelský režim, vedený důstojníkem KGB, se vzdal marx-leninských frází, ale v žádném případě se nevzdal ruských (carských, stalinských a brežněvovských) imperiálních choutek ovládat co největší část světa.
Právě v naší době nabyla hybridní válka Ruska proti Západu na intenzitě a hrozí – zejména Ukrajině – i horkou válkou, která už ostatně započala okupací Krymu, akcemi v Doněvské oblasti, angažovaností ve prospěch diktátorů v Bělorusku a Kazachstánu a teroristickými útoky, jako byl atentát ve Vrběticích. Rusko se už netají svým úmyslem dostat do sféry svého vlivu své bývalé satelity.
Proti ruské dezinformační válce je třeba se vytrvale bránit. Je třeba stále vysvětlovat, že vystoupení z EU a upadnutí do sféry ruského vlivu by byla politická a ekonomická sebevražda naší země. Jednalo by se navíc o zradu na všech obětech zápasu za svobodu, demokracii a přináležitost k západní kultuře, k níž svými kořeny náležíme a kterou máme spoluutvářet.
Proč o tom zde mluvím? Hybridní válka ruské propagandy, kterou u nás šíří jejich spojenci od vrcholných politiků po stovky lidí zaměstnaných na dezinformačních sítích, chce podrývat naši důvěru v EU a v NATO. K tomu má také své experty, speciálně mířící na konzervativní křesťany. Nedávno se pod vlivem těchto lživých informací ozývalo z řady kazatelen, že „EU nám chce zakázat Vánoce“ a část rozhovoru papeže Františka v letadle z Řecka byla lživě vykládána tak, že papež prý přirovnal EU ke komunistické či nacistické říši. Pravda je ta, že papež naopak v onom rozhovoru výslovně označil EU nejen za důležitou, nýbrž za nezbytnou a varoval před populismem, nacionalismem a extrémistickými ideologiemi, které ji ohrožují.
Ano, takové extrémistické ideologie se mohou objevit i v neuvážených návrzích některých obhájců nesprávně pochopeného multikulturalismu mezi úředníky evropských institucí, jako byl ten, který EU právem okamžitě odmítla a nepřijala. Nicméně dezinformační kanály okamžitě zneužili ten odmítnutý návrh k pokřiku proti „bruselské protikřesťanské diktatuře“. O „zákazu Vánoc“ však nikdo, ani ten hloupý návrh, nehovořil, naopak na hlavním bruselském náměstí dominovaly pod vánočním stromem velké jesličky.
Ano, varování před užíváním křesťanské terminologie v unijních dokumentech – o to ve skutečnosti v tom návrhu šlo, je třeba odmítnout. Na druhé straně je třeba ale vidět, odkud tento strach před křesťanstvím vychází. Je to také reakce na využívání a zneužívání křesťanské rétoriky ze strany nebezpečných populistů zejména v Maďarsku a Polsku, kteří se systematicky snaží o destrukci svobody a demokracie a o nastolení autoritativního státu. Tyto snahy nebezpečně diskreditují křesťanství, vidíme to na radikálním úpadku morální autority církve v Polsku, která se populistickým politikům nedokázala postavit.
Také o těchto věcech musíme otevřeně a důkladně hovořit i u nás v rámci „synodální cesty“. Domnívám se, že nejlepší obranou vůči nebezpečnému zneužívání náboženství populisty, jako je Orbán či Kaczynsky, je důkladné studium a rozvíjení sociální nauky katolické církve, jak se s ní setkáváme v koncilních dokumentech a v encyklikách papeže Františka. Zatímco regres ke „katolicismu bez křesťanství“ 30. let 20. století je ohrožením demokracie a diskreditací církve, autentická dnešní podoba sociálního učení, jak ho předkládá současný papež, je tou podobou křesťanství, která může zásadně obohatit politickou kulturu o prvky, které jednostranný liberalismus i konzervatismus postrádají.
Zdroj: Blog Tomáše Halíka
Thanks for sharing. I read many of your blog posts, cool, your blog is very good. https://www.binance.com/ph/register?ref=B4EPR6J0
Když dva se perou, třetí se směje. Kdo je ten třetí asi netřeba představovat (satan)
Jako agent, který prošel výcvikem Stasi, o tom jistě pan halík ví své… 😀
Ruská rozpínavost se projevuje tak, že základny USA, které byly v Německu už jsou na Ukrajině, Polsku, Pobaltských republikách, Bulharsku, Rumunsku, na Slovensku má být letiště Sliač. V Sýrii jsou taky a Sýrie je nezvala. Němci i Japonci požádali Američany, aby se stáhli, marně..hlídají světový mír.