Je to snad nejimpozantnější věta z celé trilogie, jak zfilmované, tak sepsané verze Pána prstenů. V této temné pasáži Gandalf, řečený též Istari nebo Mithrandir, odhaluje své pravé, hluboké, mocné a pradávné já, když se v útrobách hory Moria snaží verbálně zkrotit a zastavit Balroga, démona z dávných dob, který byl probuzen, zakopán v hlubinách svého klimbání. Je to pasáž, ke které se osobně vracím nejčastěji.
Stejný název, Jsem služebníkem tajného ohně, nese též nová knížka Pavla Hoška, která se zamýšlí nad duchovními zdroji literární tvorby J. R. R. Tolkiena a daří se jí téměř neuvěřitelná věc: přinést teologii svěžím a neotřelým způsobem do nečekaných míst tak, že člověk lapá po dechu. Hošek, stejně tak jako Tolkien, si hraje s tím nejcennějším motorem, co máme, totiž s tajemstvím, aniž by to dal najevo.
Stvoření se v jejich rukou stává živým, pravdivým mýtem, skutečná historie je příběhem, který vypráví Bůh a nám se jeví jako hmotná, protože tónu v symfonii se tón bude též jevit jako hmotný, jako zabírající prostor. Pro Karkulku je vlk skutečným vlkem (byť žádného takového vlka není), stejně jako pro nás je stůl skutečným stolem. Karkulku vůbec nezaráží, že vlk mluví, navíc česky, hlasivky naše nemaje, stejně tak jako již nezaráží nás, že se listy rodí s živou zelenou a že elektřina funguje, gravitace gravituje, matka miluje. Posluchače pohádky o Karkulce nezarazí, jak se do jeho žaludku mohla vejít babička i s Karkulkou a jak je možné, že je myslivec osvobodil rozpáráním vlkova břicha a že rozpárání břicha vlkovi vůbec terminálně nevadilo tolik jako naplnění břicha kameny a vhození do studny.
„Vypráví-li příběh sám Stvořitel, pak ‚slovy‘ jeho příběhu jsou skutečné historické postavy a události,“ jak píše Hošek.O J. R. R. Tolkienovi je známé, že neměl rád alegorie, a ač byl hluboce věřící, na rozdíl od svého přítele C. S. Lewise (asi nejvýraznějšího a nejznámějšího hlasatele a obhájce křesťanství mezi intelektuály) svou víru nikam viditelně nevkládal ani necítil potřebu ji bránit. Lev se koneckonců ubrání sám, lva není třeba bránit. Stejně tak jako oheň není třeba poučovat o pálení.
Klíčové je zde slovo viditelně. Kdo nakoukl do Silmarillionu, nemohl si nevšimnout podobností s biblickou knihou stvoření, Genesis, byť se ty podobnosti přesně vyhýbají podrobnostem.Jejich podobnost je v duchu. Báseň musí být přesná, nikoli však exaktní. Musí vystihnout ve „lživé“ nadsázce (jsi jako západ slunce nad Saharou) něco, co čtenář v úžasu označí za přesné. Představa Stvoření jako veliké symfonie, kterou Ilúvatar rozehrává, aby do ní a v ní každý tvořící tvor vlil svou vlastní melodii, je překrásný obraz.
Takový, jaký by se vhodně hodil nejen autorům Genesis, ale i moderním fyzikům, kteří se po mnoha staletích a po mnoha tisících výpočtů a vzorců rozhodli, že snad nejlepší způsob popsání všeho − od velkého třesku až po padání lžičky − budou hledat v jazyce strun a vibrací. A místo matematicky nešikovné trojjedinosti (1 + 1 + 1 = 1 nefunguje, zato 1 * 1 * 1 = 1 ano) by šikovnější byl oheň. Je plamen svíce jiný, či stejný jako plamen sirky, která jej zapálila?
A jsme u ohně. U tajného ohně, o kterém hovoří Mithradir Balrogovi. Ani v náročném Silmarillionu to není odhalené, až ve spise Lexikon jazyka quenya naznačuje Tolkien, že je tím symbolicky míněn Svatý duch, ten Duch, který se vznášel nad primordiálními temnými vodami stvoření v Genesis. Tolkien to kdysi řekl Clydovi Kilbymu, když ho navštívil v roce 1976, že tajný oheň, kterému Gandalf slouží, aniž by to vykřikoval zbůhdarma, je „vlastně“ Duch svatý.
Čeká nás druhá vlna covidu. I když se říkalo, že přes horké léto bude dřímat a nastoupí novou silou až na podzim, podívejte, s jakou intenzitou se vzmáhá už v létě nejlétovitějším. Jakpak asi bude vypadat podzim? Vypadne opět ekonomika, vypadne opět běžné kvaltování a podzimní večery budou zlé a teskné. Připravme se. Hodí se každý oheň, který umí v krbu plát a zahřát. Natož ten Plamen, který plane v srdci stvoření a lidí, kteří tomuto tajnému ohni, třeba pohříchu nevědomky, slouží. Viditelný je však jen těm, již k tajemství hledí a chtějí jej poznat.
Psáno pro Hospodářské noviny
Autor: Tomáš Sedláček
Zdroj: CzechMate
