Moje práce je sice duševní, ale abych mohl přemýšlet, potřebuji k tomu tělo, které funguje. Jak stárnu, tak pozoruji u sebe, ale i u druhých následující moudrost: Od určitého věku začínáte být buď vyspělí, nebo vyčpělí – podle toho, jak dobře a jak rádi se pohybujete.
Když jsem byl malý, měl jsem kazatele nebo faráře spojené s důstojností. A sport pro mě byl všechno, jen ne něco důstojného. Nyní jsem sám kazatelem a sportu se celý život věnuju. Nedokážu posoudit, jak moc to škodí, nebo neškodí mojí důstojnosti, na to by měli odpovědět jiní (celkem by mě to zajímalo). Důležitější je, že je to sport, který mě udržuje nejen v dobré kondici, ale který mně pomáhá, abych zvládal někdy náročné úkoly, které přede mě staví moje služba a můj život.
Vyzkoušel jsem již mnoho různých sportů, dlouhodobě se ale nejvíce věnuji běhu. Letos jsem běžel 101 hodin a 53 minut, což je okolo 1145 km. Pro aktivní běžce to není to příliš mnoho, pro toho, kdo neběhá, to není úplně málo. Proč tedy běhám? Proč bych doporučil běhat i vám?
Nevím, jak vy, ale osobně mám problém zcela vypnout mozek. Stále se mi hlavou honí myšlenky, stále na něco myslím a někdy bych se potřeboval odpojit. Jediná doba, kdy se mi tok mysli přeruší, je při běhu. Najednou vnímám jen okolí (proto nikdy neběhám se sluchátky) a mozek si odpočine. Prý se tohoto stavu dá docílit i při některých meditačních technikách. Nevím, nemám s tím zkušenosti, u mě to funguje při běhu.
Moje práce je sice duševní, ale abych mohl přemýšlet, potřebuji k tomu tělo, které funguje. Jak stárnu, tak pozoruji u sebe, ale i u druhých následující moudrost: Od určitého věku začínáte být buď vyspělí, nebo vyčpělí – podle toho, jak dobře a jak rádi se pohybujete. Jedná se o nadsázku, pohyb není všechno, ale něco na tom je. Člověk není jen duch, duše nebo tělo, ale vše dohromady. Je jasné, že když je někdo nemocný či postižený, pak musí vynaložit velké úsilí, aby svůj handicap přemohl, a v mých očích mají tito lidé obrovský respekt. Pokud je možné ovlivnit, aby tělo fungovalo, jak má, je moudré tomu jít naproti.
O přínosech pohybu bylo napsáno mnoho dobrých článků. Běh se v něčem vymyká tím, že se při něm nelze zastavit. Tedy jedná se o poměrně náročný pohyb, zvláště pokud máte běžet dlouhou vzdálenost, jenže když překonáte jistý diskomfort, tělo vás odmění. Máte dobrý pocit, že jste se překonali, do těla se vám začnou vyplavovat endorfiny, zlepšuje se vám trávení, lépe usínáte, myslím, že není úplně špatné, když nemáte břicho, a to jak z hlediska estetiky, tak zdraví atd. Jenže tyto věci nejsou zadarmo. Nejdříve si je musíte odmakat, tedy v případě běhu odběhat. Já budu tělu dodávat, co potřebuje, a ono mi bude vracet, co chci.
Jinou oblastí jsou závody. Mnoho běžců nemá potřebu se srovnávat s jinými, a proto jim stačí jen potěšení z běhu samotného. Já sám čas od času na závody chodím. Důvodem je jednak přirozená soutěživost, kterou je lepší si naplnit na závodech než při práci s lidmi, jednak až závody vám nastaví reálné a zároveň tvrdé zrcadlo, jak na tom skutečně fyzicky jste. Někdy si o sobě myslím, že běhám na svůj věk celkem dobře (je mi 57 let a 10 km dokážu běžet pod 45 minut), ale až na závodech poznávám, že jsou na tom mnozí veteráni mnohem lépe a že bych potřeboval ještě tak 3 nebo 4 minuty stlačit.
Jenže toho se už, žel, nedočkám. Není na to vůle a asi ani čas. Ale na to druhé se nechci vymlouvat. Je hezké si na sociální sítě dávat fotky toho, kolik kilometrů jste uběhli a jak rychle jste je běželi, ale až v porovnání s druhými zjistíte, zda váš čas za něco stojí. Zajímavé je sledovat, jak se výkonnostně posouváte, nebo jak rychle se zpomalujete. Zároveň na závodech bývá skvělá atmosféra, která se ale nedá popsat, musíte jí prožít.
Otázkou je, proč podobné články psát na křesťanský server. Běh a pohyb je úzce spojený s naším tělem, které není zlé, méněcenné, nejedná se o jakousi slupku duše, která nás stahuje k hříchu, ale o geniální Boží výtvor. Když čtete o nejrůznějších duchovních disciplínách, pak mnohé mají co do činění s lidským tělem, od různých poloh sezení či stání po půst nebo alespoň střídmost. To vše ukazuje, že pokud je tělo v jistém řádu, pomáhá i naší duši a duchu plnit svůj účel. Naopak, pokud tělo nad námi získává vládu, trpí tím i naše neviditelná složka osobnosti.
Běh mě učí disciplíně, soustředění, posouvá moje hranice, učí mě překračovat komfortní zóny. Netvrdím, že kdo běhá, je lepší člověk nebo je blíže Bohu. Tvrdím ale, že i v běhu se dá setkávat se Stvořitelem, stejně jako v přírodě, hudbě, druhých lidech. Chvíli to sice potrvá, ale po nějaké době tréninku se vám stane, že poběžíte, budete okolo sebe vnímat jen přírodu, zaplaví vás radost z volnosti i z toho, že tělo funguje, jak má, a najednou začnete chválit Boha. Kdo to zažil, ten mi rozumí, kdo ne a zároveň by chtěl, tomu doporučuji ... začít běhat!
Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš. (Řím 6, 12)
Moc dík za hezký text, jen ten technický překlep na konci by to chtělo opravit.
Citovaný text je z listu Filipským 3,12. Řím 6,12 zní: Nechť tedy hřích neovládá vaše smrtelné tělo, tak abyste poslouchali, čeho se mu zachce.
Taky je to o boji, i když trochu jiném 🙂
Ještě jednou moc dík za povzbudivý text se super ilustračními fotkami