Na pokračování budu psát blogy o politických kaplanech. Pohodlně se usaďte, začíná díl první.
Vejdete do kostela a po levé či pravé straně hlavní lodě máte kaple a v nich pobočné oltáře. Tam sloužívali kaplani, neboli pomocníci místního faráře ve službě malým, velkým, nemocným a nebo mocným. Protože bohoslužba nebývala tolik záležitostí církve, tedy komunikace lidí a kněze jako dnes, tak věřící viděli jen nádherně zdobená záda ornátu kněze a možná zaslechli něco z modlitby, kterou kněz místy i šeptal. Bohoslužba mohla běžet klidně zároveň u hlavního oltáře i v kaplích.
Kaplanem je dnes v římském pojetí kněz, který spolu s farářem spravuje farnost. Slovo kaplan má ještě jiný význam, zdomácnělo ve službě různým profesním skupinám lidí. Také těm, kteří jsou vyřazeni či zařazeni životem do role, se kterou příliš nepočítali. Nemocní staří, mladí či děti. Nebo naopak vězni, vojáci a policisté. Ze služby za tyto skupiny někde v kapli se spíše stala služba s nimi a pro ně na místě, kde ti lidé jsou. Z liturgie všech typů se stalo spíše naslouchání, doprovázení a pomoc podle potřeby.
I politici jsou lidé. Mocní – nemocní. Zvláštní skupina se specifickými radostmi i potížemi. Od zastupitelů obcí a měst, přes funkcionáře politických stran vlády i opozice či politiky v této chvíli mimo parlament až po politiky v čele zákonodárných sborů a státu. Politika je z podstaty spasitelská. Máte čtyři roky anebo šest (v případě senátu) na to, abyste něco dokázali. Čas letí, všichni a hlavně novináři jsou zdánlivě proti vám. Přitom to před volbami to vypadalo, že vám rozumí.
Novináři dělají svou práci a hltavá veřejnost s nimi ujíždí na svých stereotypech, ale to nezměníte. A taky ti úředníci! Nereformovaná a v případě státních úředníků nereformovatelná společnost, která určuje, zda politik něco dokáže. Udrží tempo? Nebo naopak budou zásadní brzdou, protože jsou to zaměstnanci a chtějí svůj klid? To je jen pár z tisíce otázek, které prostředí krásných radnic, úřadů a paláců naplňuje milióny otazníků a vykřičníků. A některé z těch úzkostí neopustí palác, protože byste je venku nevysvětlili, a taky proto, že se to prostě nosit ven nesmí.
Ale ti lidé také žijí venku! Jedou domů, potřebují odpočívat. Nejspokojeněji vypadají ti zastupitelé, kteří si nechali několik funkcí. O nic velkého nebudou usilovat, jen budou drobit svou aktivitu mezi jednotlivé židle. Svoji spasitelskou roli pro veřejnost neberou moc vážně. Chtějí přežít a vydržet.
Ještě jednou: Všechny provází neustálé riziko velkého politického propadu, napíná je potřeba setrvalého úspěchu. Je na ně vyvíjen tlak voličů a vlastního aparátu. Vůči ostatním jsou na válečné linii. Nadšeně vítězí a zoufale se propadají do rezignace, která se pak promítá do jejich práce a rodiny. Dostávají se do tlaku zmíněné rodiny a dalších závazků. Ta rodina je taky mimo ten palác a většinou ji moc nezajímá, kdo z velkých politiků se na tatínka a nebo maminku usmál. To jim rodiče spíše krade. Chtějí domov. Táta si v byznysu vydělal víc, tady tratí čas a zdraví… Stojí nám to za to?
Veřejnost nepochopí a nedocítí potřebu kariérního růstu zastupitele, v našem případě poslance Jana Farského. A těžko bude omlouvat stáž či studium. Opozice tomu rozumět nemůže. Chápe to obyčejný člověk? Nechápe. Ale to je taky trochu naše vina, že nerozumíme, v čem by to mohlo lidem pomoci. Já vím, je tu vážná chyba komunikace poslance Farského, měl to říct dřív, ještě v kampani. Ale tohle všechno jsme už slyšeli.
Někdo by měl nahlas říkat, že rozvoj kompetencí v tuhle chvíli nemusí být nutně hříchem. Jenže vše letí moc rychle: Venkoncem veřejnost zastupiteli sabatikl osmi měsíců nedopřeje. Veřejnost na to má právo, samozřejmě. Zastupitel mandát složí. Jenže tím voliči zřejmě svého zastupitele velmi pravděpodobně ztratí. Když složí mandát, stěží se o něj bude hlásit znovu, spíše se svými zkušenostmi a vzděláním bude k službám jinde. Evropa či svět jej zhltne a ani nepoděkuje. Přinejlepším může pomoci svým expertním hlasem. A není to málo?
Politici určitě potřebují někoho, kdo by jim naslouchal, možná se za ně i modlil. Taková modlitba, říká se, nemůže přece uškodit… Tihle lidé ale mají přece psychology! Ať si je zaplatí. Psychologové jsou skvělí lidé, udělají mnoho dobré práce, ale co když některé věci opravdu nemůžou z radnice či paláce ven. Tak mají zastupitelé doma kněze. Jenže, co když k tomu knězi chodí také manželka a děti toho zastupitele. A zase, ne všechno může ven.
Každý je strůjcem svého příběhu. Kaplan nemá říkat, co je správné, kaplan prostě doprovází.
Redakčně upraveno
Zdroj: kvasnicka.blog.respekt.cz
Pan Farský nejspíše letěl do USA “líbat prsten”, což je rituál zavázanosti kruhům CIA. Stejný slib “věrnosti” složil i lhář havel, koudelka a další vlastizrádci, kteří tuto zemi dvaatřicet let pomáhají zotročovat a rozkrádat. Takže o čem je tento článek? O ničem, jen další bublina virtuální reality.
prolhaný politický šmejd stejně jako celý stan i s Gazdíkem který toužil po politické moci již jako školák. Prostě šmejdi
Farský ať táhne do prdele nebo do USA, zcela jistě jej nebude škoda
Ten Farskej je moc dobře napsanej! Díky.