Český statistický úřad zveřejnil výsledky sčítání lidí, ze kterých mimo jiné vyplývá také počet křesťanů v Česku. Každý si je posuzuje trochu po svém, někomu se to zdá docela dobré, jiný propadá zoufalství. Já se řadím k těm, kteří v číslech vidí paprsek pravdy, se kterou je dobré žít a příliš ji nehodnotit.
Dovolte mi krátký komentář týkající se součtu věřících, hlásících se k církvi nebo náboženskému směru a také těch, kteří si mezi církvemi nevybrali. Druhá zmíněná skupina je velmi sledovanou částí spektra, protože vyjadřuje lidi motivované nějakými vyššími zásadami. Jejich nárůst o 36% oproti minulému sčítání se vysvětluje nejčastěji tak, že se jim v soukromí jejich obýváku víra praktikovala jednodušeji. To je ale velice chabé vysvětlení. Zařazení se mezi věřící, kteří se nehlásí k žádné církvi, dovoluje totiž vždycky – veřejně i soukromě – vymezit se vůči církvím.
Z těch, kteří se hlásí k církvi, náboženské společnosti nebo náboženskému směru známe jen čísla tří největších církví v České republice. Ostatním církvím připadne po pár desítkách tisíc z toho zbytku, který ještě nebyl zveřejněn. Věřících nehlásících se k církvi anebo náboženské společnosti je ale tentokrát o 163 995 více než sympatizantů a členů velkých církví. To je číslo, které musí vést k pokoře, ale také k naději.
Je jasné, že roste počet lidí, kteří nepotřebují, aby jim někdo říkal, čemu mají věřit a co mají cítit. Zároveň nárůstem SBNR – Spiritual but not religious – roste počet lidí, kterým bychom měli naslouchat, když nám vyprávějí, čemu věří a za čím stojí. Jisté procento bizarních věr mne nemůže vykolejit z přesvědčení, že taková spousta lidí určitě chce následovat něco rozumného, co se dá vysvětlit. Byť bych s tím třeba v některých aspektech nesouhlasil.
Moje přesvědčení dále říká, že s drtivou většinou lidí takto věřících budu určitě souhlasit v podstatných věcech, protože chtějí obyčejné věci, které jsou všem lidem společné a já je slyším ze všech stran. Chtějí spravedlnost, pokoj, stabilitu a přiměřený rozvoj.
Je na čase se věnovat lidem, kteří se nevejdou do našich církevních struktur. Je dobré měnit naše způsoby tak, abychom si v rozhovoru co nejvíce rozuměli. Protože každý, i ten, kdo si odplivne při slovu Bůh, je partnerem k rozhovoru a spolupráci. Správná míra křesťanské přítomnosti v této zemi není v rostoucích číslech sčítání lidí, domů a bytů, ale v rostoucím podílu na dobrých a obecně prospěšných záležitostech naší společnosti. Kvasnice jsou minimálním a po smísení neviditelným podílem těsta. A přesto mají velký vliv. Správná míra podle našich babiček je tak akorát!
Redakčně upraveno
Foto: pexels/Tima Miroshnichenko
Zdroj: kvasnicka.blog.respekt.cz
