Slovo zdaleka poměrně hojně se vyskytující v Kralické bibli z novějších překladů téměř vymizelo a bývá obvykle nahrazeno méně archaickými opisy. Ne vždy však zachycují tenzi, kterou zdaleka vyjadřuje. Není v něm naznačena jen prostá skutečnost prostorové vzdálenosti, ale také to, že se v této vzdálenosti odehrává něco, co se týká blízkého a bezprostředního.
Odstup v tomto slově vykreslený je plný elektrizujícího napětí. Hledět či naslouchat zdaleka, to je něco docela jiného, než jen tak nezaujatě stát opodál. Událost či osoba nás mohou magneticky přitahovat, a přesto cosi brání, abychom přistoupili. Výmluvně je tento bázeň vyjadřující odstup zapsán ve 20. kapitole knihy Exodus, kde se Mojžíš setkává s mrákotou Boží, zatímco lid stojí zdaleka: „Nechť nemluví s námi Bůh, abychom nezemřeli.“ (Ex 20,19)
Bázeň před Bohem a jeho svatostí tak stojí na prvním místě mezi důvody, které mohou způsobit, že zůstaneme zdaleka. Ten, ke kterému jsme přitahováni a voláni, je natolik odlišný od každé lidské představy, natolik přesahuje a převyšuje všechny nábožné koncepty, že nás ochromuje, a ustavuje odstup, který je toho výrazem. Boží svatost (Rudolf Otto by řekl: mysterium tremendum et fascinans) ale rozhodně není jediným důvodem lidského odstupu.
V Písmu se často setkáváme také s motivem pokorného ostychu hříšného člověka, který znemožňuje přiblížit se k Bohu. Retardérem sbližování zde už není ani tolik vědomí Boží svrchovanosti, jako spíše realistický pohled na vlastní nedostatečnost a nedokonalost. V podobenství o farizeovi a celníkovi v Lukášově evangeliu čteme: „Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani oči k nebi pozdvihnouti.“ (L 18,13) Celníkova zkroušená distance se tak paradoxně stává spolučinitelem Boží milosti. Nejinak je tomu i v události uzdravení setníkova sluhy: „Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu.“ (Mt 8,8)
Vědomí hříchu se rodí z víry, nikoliv naopak. Zatímco učedník Tomáš musí překonat každou vzdálenost, aby až v doteku a z průniku načerpal potřebnou jistotu, vpovzdálí se držící kajícní hříšníci znovu a znovu potvrzují zkušenost Boží moci, která se žádným odstupem neumenšuje ani neztrácí. „Zdaliž jsem já Bůh jen z blízka? dí Hospodin. A nejsem Bůh i z daleka?“ (Jer 23,23) Ve vztahu k Bohu se tak obrací běžná prostorová zákonitost – blízké se stává vzdáleným, daleké blízkým. První mají být posledními, poslední prvními. Diaspora a vyhnanství mohou být epicentrem milosti, svatá města Jeruzalém a Řím, stejně jako přední kostelní lavice, mohou být tmou pod svícnem.
Člověkem nepřekročitelná distance nemůže být totiž nakonec překonána nijak jinak nežli Božím přiblížením se k člověku. Každý náš krok může být pouze přípravou a znamením víry. A jako takový má svůj význam a hodnotu. Bez něj a bez vůle k proměně, kterou vyjadřuje, bychom navždy zůstali ztraceni v dálce. Tím rozhodujícím a posledním je ale nakonec krok Boží milosti.
„I vstal a šel k svému otci. Když ještě byl daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil.“ (L 15,20)
Redakčně upraveno
Autor: Jáchym Gondáš
Zdroj: Protestant
Foto: unsplash/Sebastian Dumitru
Je třeba správně chápat pojem “život”.Život je buď biologická existence nebo existence,která biologií nekončí.V tomto slova smyslu je třeba chápat výrok : “Kdo ve mne věří,smrtí nezemře.”Potom by tedy nemusel člověk lpět na své biologické existenci a nemusel by ani přeceňovat hodnotu biologického života jiných lidí. Životní projevy jako radost a bolest jeví se tak z hlediska nekonečné existence zcela nicotnými a není třeba bránit bolesti jiných.Bylo však řečeno nezabiješ a to je třeba dodržet.
Jsem stejného názoru.
Klasický brainwashing přenášený z generace na generaci. Jste k ničemu, jen já jsem dokonalý (sadistický narcistický psychopatický manipulátor – vše v jednom a od každého ne 25%, ale 100%). Pokud by bůh lidi skutečně miloval, pak by je nejenže nechal být a pečoval o jejich prostředí (Zemi), ale odstranil by i veškerá poškození, která jim způsobil.
A právě o tom Bible je, že Bůh člověka po pádu nenechal být, ukazuje cestu ke změně, k záchraně, k obnově všech ztrát a poškození, která člověk způsobil.
Stockholmský syndrom spočívá v tom, že oběti únosů jsou vděčni svým únoscům za to, že “je nechávají naživu”. Po pádu – kdo ten pád způsobil? Ztrát a poškození, která člověk způsobil – obráceně – kdo je člověku způsobil? Žádná organická a nepoškozená bytost (rostlina, zvíře) si dobrovolně nikdy neublíží a nebude ubližovat jiným a nikdy si nezvolí pád, pokud není zkorumpovaná (ponechám stranou, že zvířata se musí něčím živit :-), to však není dlouhodobé sadistické týrání, jehož je schopen jen člověk). Místo toho, aby člověk použil poslední zbytky svých vlastních sil k nastartování vlastního sebeuzdravení, tak je odevzdává kdoví čemu a mění kdoví, za co. Nikdo to za něj však neudělá.
Připouštíte, že člověk potřebuje “uzdravit”. Otázka je z jaké “nemoci”, nebo z jakého stavu, co je podstatou této nemoci, – jaký má být správný, zdravý stav, – čím se může uzdravit, změnit, – kdo rozhoduje co je správné a co není atd. atd. A o tom je právě Bible. Člověk musí přemýšlet, hledat vedení, jednat a to, jak správně uvádíte, za něj nikdo nemůže udělat.
Z poškození. Ne z nemoci. Zbavit se všeho, co není true self. Včetně boha. Včetně rodičů. Všech introjektů, které mi řádí v nevědomí a o kterých si myslím, že jsem já. Vstoupit do pekla nevědomí. Protože jsem já převzaté vzorce chování? Ne. Potřebuji introjekta v podobě boha, který mi bude řádit v hlavě a jemuž se mám podrobit? Ne. Jen tak můžu zjistit, kdo skutečně jsem. Mimochodem, všechna náboženství zakazují postavit se vlastním rodičům – proč asi?
Právě jste popsal cestu do pekel, kde budete sám, nejchytřejší, nejsvobodnější a nejzbytečnější. Já si myslím, že tak zlé to s Vámi přece jen není.
Boj dobrá ze zlém je bezkonečný a také odkázaný na nezdar,pač dobři lidé jsou v nevyhodě.Ale fígl je v tom že člověk nesmí ztrácet víru a v konečném důsledku nad tím zlém i zvítězí. Otázka na závěr proč zlé lidé bojí se umřít a chcou tu zůstat co nejdéle??? Ale nic netrvá věcné jen duše. Ale některé lidé jako Novák to nepoberou nemají nato. Čas posledního soudů už se blíží a hodně zabedněncu o tom se přisvědči a budou znova pomileni ale i zatracení pač pálení důkazů bude nedostatečné. Tomu se vyhnout téměř nejde.
Piš Bůh s velkým písmenem nebo ho vůbec do huby neber !
Kdyby Bůh lidi nemiloval,nedal by jim vzniknout a taky tu není od toho aby jim sloužil,Všechno co píšeš je pitomost a dobře to víš !
Mě rodiče učili, že nesmím konat zlo jinak mě bůh potrestá a za dobro odmění láskou.Nějak mi to nesedí, proč polovinu válečných zločinců nechal bůh spokojeně dožít v Argentině měli se velmi dobře a dobří lidé se trápili jak mohli, aby přežili.Taková boží láska mi nesedí došla jsem k názoru i když jsem byla vychovaná k náboženství, že bůh asi neexistuje. nemusel by lidem sloužit , ale buď pochválit za dobro a zlo potrestat tak jak mě to učili rodiče.Na to není odpověď jedině od nějakého fanatika.
Bůh na všechno má dost časů. Proč na svět přicházejí vímečni dětí a také všelijaké zrudičky nebolí tělesně postižené??? Nemůže to být za trest??? Máte mlhu před očima co tahle jít do sebe??? Neznám vás ale jsem si jistá že jste na tom finančně dobře.
asi jste nic nepochopila ,to mě mrzí co na takové myšlení odpovědět .Víra tvá tě uzdraví ,nebo věř a budeš odměněn,nebo vůbec nic než si říci nic nepochopili.Toť vše.
Chyba je na vaším přijímači . Vy si myslíte že bohatství je to nej nej nej. Zatím co odměna náleží až po smrtí. A to je vše.
Jsem chudá a pracovitá, pomáhám lidem a na boha nespoléhám .Jen vidím před sebou otce ,který život plakal, když viděl jak střílel demjanuk ženy a děti do jámy a přesto ho bůh nepotrestal.Dožil se ve zdraví 90 ti let.A vy jste asi fanatička.
A co říkáte na válku na Ukrajině, která se může rozšířit až k nám.Boha z toho neobviňuji jestli existuje ať pomáhá dobrým lidem pokořit zlo a odměnit dobro .Dívá se na umírající děti a nehne ani prstem.Farář Vám odpoví ,,to si lidi zavinili sami tak běžte od domu k domu a ptejte se kdo chce válku.Nenajdete nikoho kdo by ji chtěl.A to vystudoval na faráře a tak hloupě Vám odpoví .Než pochopíte co jsem Vám chtěla říci projdete těžkým životem možná Vám to dojde jako to došlo i mě,že bohužel bůh neexistuje a je to škoda moc bych si přála, aby byl .
Válka z Ukrajiny Vám odpoví zda bůh je nebo není.Běžte od domu k domu a ptejte se lidí kdo chce Válku nenajdete nikoho kdo by ji chtěl.Tak proč spoléhat na boha ten nikomu nepomůže ,protože není bohužel i když bych si moc přála , aby byl pomáhal by dobrým lidem a zlé by trestal je to ale jen zbožné přání.Věřím, že i Vám to jednou dojde.-