Marek Jan Štěpán tvoří jednoduché, usebrané a čisté sakrální prostory, do nichž neotřelým způsobem vstupuje denní světlo. „K sakrálním prostorům si chodím odpočinout,“ říká o své tvorbě držitel mnoha mezinárodních ocenění, architekt Marek Jan Štěpán, který usedl za mikrofon Bez filtru.
Podle jeho návrhů byly postaveny např. kostely blahoslavené Marie Restituty v Brně na Lesné nebo kostel svatého Václava v Sazovicích. „Během studia architektury jsem si uvědomil, že nejspíš budu navrhovat schodiště v panelácích reálného socialismu,“ říká Marek Jan Štěpán. „Pak přišla devadesátá léta, svitla naděje a svoboda, a to všechno se zhmotnilo do návrhu kostela na Lesné, který jsem tehdy tvořil jako diplomní projekt,“ popisuje Marek Jan Štěpán svoje začátky se sakrálními stavbami. Na samotnou stavbu kostela si přitom musel počkat takřka třicet let. „To, že kostel stojí, je zásluha hlavně pátra Hověze, který na něj neúnavně získával finance,“ říká k tomu architekt.
Jiná situace byla naopak v Sazovicích, vesnici na Zlínsku, kde se místní patrioti formovali a založili spolek pro výstavbu kostela, který pak jeden z nich výraznou měrou zafinancoval. Kostel je, obdobně jako v Brně Lesné, kruhový. „Symboliku toho, že stojíme kolem stolu, jako Ježíš s učedníky vytyčil druhý vatikánský koncil. A já se ji jako hmotař betonu a cihel snažím převést do vnější slupky toho, co se tam odehrává,“ popisuje Marek Jan Štěpán. Současný sakrální prostor vnímá jako protiklad ke světu venku. „Jsme zahlceni informacemi, reklamami, vizuálním smogem. Chci, aby v kostelech podle mých návrhů lidé vnímali čistotu prostoru a klid, aby tam mohli být sami sebou. Aby se cítili obejmuti a v bezpečí,“ říká ke svým návrhům architekt.
Co v sakrálním prostoru potřebuje on? Proč se tolik bojíme prázdna? Mají mít kostely vyhrazený prostor pro děti? A když by si měl vybrat jednu jedinou stavbu, kterou by předložil před Hospodina, jaká by to byla? Odpovědi nejen na tyto otázky se dozvíte v dalším díle Příběhů bez filtru.
Připravila Tereza Pospíšilová
