Někdy se mi stává, že potkám lidi, kteří jsou mi názorově velmi blízko, jindy zase lidi úplně opačného názoru. Každý z nás je jiný a originální, díky tomu se můžeme krásně doplňovat.
To, že je někdo jiný, neznamená, že je zlý nebo že mu něco chybí. Ani to neznamená, že my sami se můžeme nad tímto člověkem povyšovat. Nejvíce záleží na tom, jak k těmto změnám přistupujeme, a jestli se snažíme druhé pochopit, nebo si stojíme za svým.
Setkala jsem se s lidmi, kteří jsou jiní jak hodnotově, tak názorově. Hodnotově to bývá většinou proto, že se cítí nejlépe ve své komfortní zóně (se stejnými kolegy, zvyknou si na své prostředí, kde jim je příjemně, vytvářejí si určité zajeté koleje). Jakmile se střetnou s novým podnětem nebo přijde nová situace, může nastat problém se přizpůsobit nebo ji přijmout.
V tom vidím velké úskalí, protože za těchto okolností nemůžeme osobnostně růst, nedovolíme, abychom mohli být proměňování. A kdy nejvíce osobnostně rosteme? Na okraji, nebo když vyjdeme ze své komfortní zóny?
Také mám zkušenost s lidmi, kteří v této rychlé a konzumní době preferují dělat věci sami, než by do svých aktivit, vztahů a odpovědností přizvali ostatní. Zkrátka v dnešní době panuje určitý individualismus, kdy lidé neumí nebo nějakým způsobem nechtějí investovat do vztahů: ať už přátelských, nebo partnerských.
Chce to čas, než si vybudujeme pevné vztahy, než učiníme správná rozhodnutí na základě našich vědomostí o vztazích a komunikaci, než se také do vztahů s druhými rozhodneme investovat své finance.
Rozdílnost tedy vychází z našich hodnot, které se utvářejí už prakticky od dětství a odvíjí se od prostředí a lidí, se kterými se setkáváme. Naším úkolem by tedy neměla být touha druhé proměnit, ale pomáhat jim získávat potřebné sebevědomí a hledat především silné stránky, které by převažovaly nad slabými.
„A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“
Římanům 12:2
Člověk, který prohlubuje vědomí vlastní ceny, získává postupem času nad věcmi určitý nadhled, začíná objektivně přemýšlet a učí se být nezaujatý. Jakmile začnou silné stránky převažovat nad slabými, vede to k pochopení a přijetí druhých. Chtěla bych všechny vybídnout a povzbudit k tomu, abychom se nebáli vykročit ze své komfortní zóny.
Autor: Kateřina Niemcová
Zdroj: Přítel/Przyjaciel