Jsme jedna církev Kristova a hotovo, říká herec Vladimír Hauser

Herec Vladimír Hauser působí v brněnském divadle Husa na provázku bezmála 51 let. Přestože je pokřtěný a biřmovaný katolík, dnes navštěvuje evangelický sbor. Mimo to se z jeho dcery stala evangelická farářka. Vladimír Hauser však o sobě říká, že není to ani to – prý je prostě křesťan. Jak víra obohacuje nejen jeho herecký život? Je podle něj podstatné patřit k určité církvi? A jak se mu poslouchá kázání vlastní dcery? O tom všem mluví v rozhovoru pro podcast Bez filtru.

Po studiu na konzervatoři, tedy ve svých osmnácti letech, se Vladimír Hauser nedostal na JAMU. Později se dozvěděl, že zřejmě kvůli kádrovému profilu svého otce, který byl antikomunista. Dnes je ale zpětně za tuto skutečnost rád. Nastoupil tehdy totiž do právě vznikajícího divadla Husa na provázku. „Za ty tři roky v divadle jsem se naučil víc, než bych se naučil za čtyři roky na vysoké škole,” dodává. 

V upřímném rozhovoru o své spirituální cestě se otevřeně podělil také o svou zkušenost s přechodem od katolické k evangelické církvi. Jeho příběh však není typickým příběhem o „konverzi“ – je to spíše osobní cesta člověka, který odmítá škatulkování a věří v jednotu křesťanské víry. „Je podstatné být dobrým člověkem. Ať už člověk věří v Manitou, Alláha nebo v Krista,“ zdůrazňuje Hauser.

Právě tento přístup charakterizuje jeho pohled na víru i život. V divadle i v osobním životě se snaží překračovat denominační hranice a hledat to, co lidi spojuje. „Jsem křesťan a nechci to rozlišovat na katolickou, evangelickou a jakoukoliv jinou církev,“ říká s přesvědčením. „Jsme jedna církev Kristova a hotovo,“ doplňuje Vladimír Hauser.

Jeho duchovní cesta nebyla přímočará. Prošel obdobím, které sám nazývá „duchovním bezdomovectvím“ –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ časem hledání vlastní cesty víry. Katolická církev mu dala základy křesťanství, seznámila ho s Písmem a věřícími lidmi. Evangelická církev mu později nabídla větší svobodu a jiný pohled na víru.

A co je podle něj nejdůležitější? Na otázku, zda je podstatné patřit k určité církvi, odpovídá jednoznačně: „Ne, já si myslím, že je podstatné být dobrým člověkem,“ zdůrazňuje.

První část rozhovoru je volně k poslechu ve všech podcastových aplikacích nebo na webu podcastu Bez filtru.

Autor: Jaroslav Tomáš