Co může římskokatolická církev nabídnout rodinám a manželstvím? Takovou otázkou se v lednové debatě pořadu Týdne bez filtru v širších souvislostech zabývali pozvaní hosté. Shodují se, že moralizování vede do slepé uličky a naopak je zapotřebí hledat cesty, jak citlivě a prakticky napomáhat stabilitě rodin a tomu, aby byli bezpečným a láskyplným prostorem.
Debatu, kterou moderoval Ondřej Havlíček, rámovala kázání dvou čelných představitelů římskokatolické církve z konce kalendářního roku, arcibiskupa Jana Graubnera a kněze Tomáše Halíka. Ta se totiž poněkud výrazně věnovala tématu rodiny. Graubner zdůraznil, že současná krize rodin je dána zintenzivněním lidského myšlení na sebe. Podle něj je třeba umenšit naše sobectví, přestat žít pro sebe a věnovat se založení rodiny a výchově dětí.
To v průběhu debaty zpochybňuje pedagog a publicista Jiří Zajíc, který poukazuje na to, že Češi umějí pomáhat (vidět to bylo kupříkladu při povodních), a tedy nárůst sobeckosti nemůže být hlavní příčinou současné krize. Vedle toho ale Zajíc podotýká, že Graubnerova kázání obsahují mnohé cenné postřehy. Jen takové informace často přebijí poznámky zbytné nebo zavádějící. „Ve svých kázáních spíš kárá, než povzbuzuje,“ shrnuje Zajíc Graubnerův výkon.
Druhým kázáním, ze kterého debata vycházela, se neslo poselství o nebezpečí idealizace Svaté rodiny a jejího promítání do rodiny dnešní. Další hosté Týdne bez filtru, literární publicistka Hana Svanovská a Matěj Hollan, ředitel Asociace poskytovatelů adiktologických služeb, tento Halíkův postřeh rozvádějí a připomínají v historii nesamozřejmou a nestálou podobu rodiny ve formě otec–matka–děti. Hana Svanovská dodává, že přílišné skloňování sexuality a manželství církví je mnohdy kontraproduktivní. „Působí to četná traumata mezi těmi, kteří ‚tradiční rodinu‘ z různých důvodů netvoří,“ vysvětluje. Nebezpečí Svanovská vidí ve ztotožňování plnohodnotného života křesťana pouze s variantami manželství, nebo řeholní život.
Všichni hosté se shodují, že plané poučování a moralizování představiteli církve rozhodně nestačí. Jsou proto tázáni, co může církev nabídnout rodinám a manželstvím? „Neudržitelná je nerozvoditelnost manželství v církvi tak, jak je dnes stanovená,“ zahajuje svůj komentář Matěj Hollan. Podle něho jsou současná pravidla extrémní. Mnohé, kdo si kupříkladu prošli procesem tzv. církevního rozvodu, traumatizují a zase jiné odpuzují od vstupu do církevního manželství. „Taky je důležité formulovat normální vztah k manželské sexualitě,“ uvádí Hollan a doplňuje to slovy, že sexuální styk má být považován za něco v manželství zcela zásadního. „Je to nejen okrasa, ale bytostná součást manželského a partnerského vztahu,“ doplňuje.
Jiří Zajíc s Hollanem souhlasí, přesto vyzdvihuje důležitost manželské věrnosti. Přesto uznává, že existují situace, které se jinak než rozvodem řešit nedají. Na otázku po tom, co má dnes církev manželstvím a rodinám nabízet, odpovídá hledáním a nabídkou: „Je zapotřebí zabývat se tím, do jaké míry jsou dnes lidé na manželství připraveni, aby lidé byli schopni vytvářet vztahy, které jsou pevné,“ říká a vidí tak cestu, jak mnohým manželstvím, která končí bolestivým rozvodem, předejít. Jako příklad takového vzdělávání nejen připravujících se na manželství, ale jakýchkoli partnerských vztahů, uvádí párová doprovázení založená psychoterapeutem a manželským a rodinným poradcem Josefem Zemanem. Podle Zajíce přesně takovéto služby církev může a má nabízet a jejich prostřednictvím přispívat lepšímu stavu manželství, a tím také rodin.
Debatu v plném znění si můžete poslechnout na Herohero podcastu Bez filtru. Volnou část v libovolných podcastových aplikacích.
Autor: Martin Strašák
