Příspěvky podle tagů
456 příspěvků
Podle televizních záběrů se zdá, že se poslanci jen hádají, jdou si po krku a bolavě intrikují. To je ale výsek z celého obrazu. Mezi tím, co sledujeme v „přímém přenosu“ zpravodajů anebo přímo ze sněmovních kamer, se děje mnoho konstruktivních debat ve výborech a komisích, dokonce i v plénu, kde si poslanci navzájem naslouchají, občas si poděkují či dovedou hlasovat napříč koalicí a opozicí o návrzích, které jsou pod hladinou pozornosti. Kdo by totiž sledoval zákony, u nichž se nedá řečnit o zlotřilé vládě a nekonstruktivní opozici?
Sdílet
Postávala jsem za pultem svého knihkupectví a pozorovala zákazníky. Když vstoupili do obchodu, musela jsem přerušit čtení zpravodajství o nekonečném rokování sněmovny, o dlouhotrvajících obstrukcích, kdy žádná ze stran nejevila dobrou vůli ke konstruktivnímu jednání. Měla jsem ze článku dojem, že si dělají naschvály jako malé děti. Článek jsem nedočetla a ani mě to už vlastně nelákalo. Soustředila jsem se na to, co se dělo před mýma očima.
Sdílet
Válka na Ukrajině se už táhne příliš dlouho, ničí, vyčerpává, bere naději. Zasahuje při tom dál, než je na první pohled zjevné, člověk pomalu ztrácí představu efektivního a rychlého řešení. Kdo ho vidí, kdo pokládá celou záležitost za černobíle jasnou, je buď naivní, nebo trpí nedostatkem informací. Nebo, a to je třetí možnost, nahradil informace ideologickými obrázky z pochybných zdrojů. Výsledný názor je pak úplně mimo realitu.
Sdílet
Četla jsem takovou knížku o křesťanské lásce. Psali tam, že se máme zdravit, dávat si přednost, nepomlouvat se, pomáhat si, povzbuzovat se a tak. Nejprve jsem si říkala, že to snad samozřejmě každý ví. Takové věci nás přece doma učili od malinka. Co na tom je? A co na tom je křesťanského? S lehkým opovržením jsem knížku dočetla (a trochu přitom přeskakovala) a jako nudnou odložila.
Sdílet
Nastává nám období nazývané postní. Můžeme na něj nahlížet z nejrůznějších úhlů pohledů. Záleží na nás, jaký si vybereme, všechny ale v sobě nesou cosi neveselého, jistou míru odříkání, omezování, ať už ze zdravotních nebo náboženských důvodů.
Sdílet
Ráno jsem seděla u okna v naší kuchyni, pila svou ranní kávu a koukala z okna ven. Bylo jasno, slunce vycházelo a zdálo se, že bude krásný den. Teploměr ukazoval krásných pět pod nulou, což na únorovou sobotu vypadalo docela náležitě. Ovšem ta zahrada před mýma očima vypadala nudně. Ploše. Nezajímavě.
Sdílet
V některých situacích vůbec nevím, jak zvládat své city. Nejde mi vyrovnaně a pokojně pokyvovat hlavou a trousit moudra. Obvykle tehdy ani žádná moudra neznám. Většinou zuřím. Brečím. Vztekám se. Možná to taky znáte. Prostě se mi v tu chvíli zdá, že žádná rozumná reakce k dispozici není. V minulých dnech jsem měla dost příležitostí testovat citovou odolnost.
Sdílet
Postávala jsem v samoobsluze u regálu s širokou nabídkou hořčice. Množství kelímků a skleniček různých velikostí i tvarů s všelijak barevnými nálepkami mne mátlo. Nebyla jsem si jistá, jakou hořčici vlastně potřebuju. Nebývám nerozhodná, teď jsem ale stála a koukala.
Sdílet
S málokterým ročním obdobím je spojeno tolik nesmyslných pověr jako s dobou kolem Vánoc. Málokdy jindy toho tolik musíte provádět, zařizovat a vykonat, protože tak se to přece dělá. S logikou se přitom nepotkáte, spíš naopak.
Sdílet
V adventní čas jsme v kostelích vyzýváni k přímluvným modlitbám za nemocné, kteří stráví svátky mimo domov, za truchlící, migranty na útěku, obecně lidi bez domova nebo postižené válkou. Existuje však skupina lidí, na kterou se každoročně zapomíná, ačkoliv jsou všude mezi námi a můžete je potkat doslova na každém kroku.
Sdílet









